Ruský soud vyměřil Pussy Riot dva roky vězení, mohou se ještě odvolat
Petr JedličkaNaděžda Tolokonnikovová, Marija Aljochinová a Jekatěrina Samucevičová byly uznány vinnými v plném rozsahu. Tezi, že jejich vystoupení v Chrámu Krista Spasitele mělo politickou povahu, soud odmítl.
Tři členky skupiny Pussy Riot se svojí punkovou modlitbou v moskevském Chrámu Krista Spasitele dopustily „flagrantního narušení veřejného pořádku“, tedy „výtržnictví“, jež bylo „jasně motivováno náboženskou záští“. Za to by měly Naděžda Tolokonnikovová, Marija Aljochinová a Jekatěrina Samucevičová strávit dva roky ve vězení. V pátek 17. srpna se tak usnesl Chamovničeský soud v Moskvě.
Podle soudkyně Mariny Syrovové byla vina prokázána „nade vší pochybnost“ a usvědčené nemohou být „napraveny jinak, než skutečným (nepodmíněným) trestem“. Komentátoři západních médií, zástupci ruské nepralamentní opozice i představitelé lidskoprávních organizací mluví o politickém procesu.
„Je to Putinova osobní odplata. Jdou do vězení z jeho vůle,“ řekl agenturám ruský opoziční tribun Alexej Navalnij.
„Rusko mělo už dříve dost děsivou pověst. To, co se tu dnes stalo, jej ale posouvá na úroveň Čína nebo Severní Koreje,“ uvedl Pjotr Verzilov, manžel Tolokonnikovové a umělecký inspirátor skupiny.
Obžaloba původně navrhovala tříletý trest, soud však stanovil o rok nižší sazbu. Podle soudkyně přihlédl k tomu, že dívky nebyly dosud trestány a že se dvě z nich „příkladně starají“ o nezletilé potomky.
Členky Pussy Riot si mají trest odpykat v trestanecké kolonii, což je termín, který je v Rusku užíván pro věznice mimo města. Do dvouleté sazby se jim počítají i čtyři měsíce, které již strávily ve vazební věznici.
Proti rozsudku se je možné ještě odvolat. Právníci dívek však zatím neuvedli, zda tak učiní.
Pane Jedličko, nepsal jsem o tom, že by mi ZDE chyběly informace, psal jsem o médiích známých takříkajíc veřejnosti, což dle mého názoru DR bohužel není. Já články z DR rozesílám známým a příbuzným, jsem rád, že takovýto projekt existuje. I v samotných diskusích k článkům jsem měl často možnost dozvědět se nové skutečnosti, které změnily můj názor na věc. Z mnohých diskutujících mohu jmenovat pana Profanta, který mi velmi pomohl osvětlit romskou problematiku, dále to byla diskuse k problematice církevních restitucí a další. Já si pamatuji, jak v počátku devadesátých let jsem získal nesmírnou úctu k demokracii, neboť ve sdělovacích prostředcích velmi často zaznívalo, že demokracie je diskuse, kde bude moci každá strana sporu říci svůj názor a lidé se na základě všech těchto jím sdělených názorů rozhodnou, co je dle nich správné. Po krátkém časovém období jsem pak zjistil, že řeči se diametrálné rozcházejí se skutky a stejně jako za komunistů jsme krmeni názory jen jednoho proudu. Bohužel s tím, že Svobodná a Hlas už nám netvoří protiváhu. DR, BL či Nový Prostor, to je zoufale málo v boji proti ohromné síle sdělovacích prostředků neoliberalů.