V českých médiích se objevují záběry z ruských protestů pravidelně, jejich vyznění se ale již několik let nemění. Zpravidla se sejde skupinka lidí, kteří poukazují na nerespektování nějakého z lidských práv, tu rychle obklopí policisté, a buďto demonstraci rozeženou, nebo ji organizátoři sami rozpustí. Odpovídá toto podání skutečnosti? Jak vlastně ruské protestní hnutí v současnosti vypadá?

Obrázky, které zmiňujete, se váží k takzvaným pochodům nesouhlasících, anebo ke Strategii 31. V obou případech se jedná o pravidelné demonstrace občansky angažovaných lidí, kteří by rádi upozornili na nerespektování ústavy, zejména jejího jednatřicátého článku — odstavce, jenž zakotvuje svobodu shromažďování. První z pochodů nesouhlasících proběhly v roce 2006, Strategie 31 vznikla vloni. Dnes se tematické protesty opakují vždycky v jednatřicátý den každého z delších měsíců.

Jedná se nicméně jen o malou část ruského protestního hnutí. To má teď, obecně pojato, dvojí formu: čistě lokální a vrcholně politickou.

Pokud jde o politickou rovinu, došlo v nedávné době ke spojení čtyř představitelů takzvané nesystémové opozice: (Michaila) Kasjanova, (Borise) Němcova, (Vladimira) Milova a (Vladimira) Ryžkova. Tito pánové jsou vesměs liberálové a mají za sebou kariéru ve vládě. Všichni čtyři jsou všeobecně známí a schopní politikové, jsou to však, abych tak řekl, generálové bez vojska.

Oni sami se vámi vzpomínaných protestů také občas účastní, skutečnými organizátory jsou ale známí lidskoprávní aktivisté jako (Lev) Ponomarjov či (Michail) Schneider. Oba organizovali již v roce 1998, a to byli schopni dostat do ulic statisíce lidí. Dnes jsou to stovky, ve vzácných případech tisíce.

A ta lokální forma?

Souběžně s činností opozičních politiků a známých lidskoprávních aktivistů existuje také řada občanských sdružení či sítí, které se snaží pohnout s čistě lokálními problémy. Jedná se o velice volná sdružení lidí nejrůznějších politických postojů, která se seskupují kolem jednotlivých témat. Jedno takové se například snaží bránit demolicím historických budov v Moskvě, jiné zas vzniklo ve snaze zachránit les v Chimkách, který měl ustoupit dálnici z hlavního města do Petrohradu. Těmto sdružením se podařilo proniknout do celostátních médií a vyvinout na politiky žádoucí tlak.