Otázka v nadpisu se může zdát na první pohled hloupá. Zda můžou současné požáry změnit Rusko... Samozřejmě, že můžou, chtělo by se říct. Vždyť už ho dávno mění! Od konce minulého týdne shořelo dva tisíce budov, pětina celkové produkce obilí a porost na šesti tisících kilometrech čtverečních půdy — území tak velkém, jako je kraj Vysočina. Připočte-li se smrt padesáti lidí, ztráta domova pro několik tisíc dalších a třeba fakt, že míra nečistot v moskevském ovzduší ve středu překročila normální úroveň sedmkrát, což je nebezpečné i pro zdravé lidi, nelze pochybovat: I kdyby čtvrtečních osm set požárů uhaslo zázrakem již o víkendu, důsledky ponesou Rusové ještě dlouho. A ony se navíc stále šíří...

Jenomže tu jde o něco jiného: Mohou současné požáry změnit to, co se pod pojmem „Rusko“ obecně chápe? Může přírodní katastrofa takovéhoto rozsahu změnit svět arogantních vládců, úplatných úředníků, všemocných podnikatelských skupin či zpuchřelé státní správy? Mohly by — stručně řečeno — plameny změnit systém?

Naivita a možná nemístnost takovéto úvahy vyprchá, když se připomenou i jiné faktory, jež rozsah současné pohromy ovlivnily. Za všechno totiž nemůže ono extrémní sucho a horko, tolik typické pro tento rok. Ještě v devadesátých letech existovala v Rusku hustá síť protipožárních stanovišť. Každý lesnatý obvod měl svoji požární hlídku — člověka, jenž během sezóny oblast kontroloval a při objevení požáru získal pravomoc (a odpovědnost) koordinovat lokální hasičské práce. Součástí systému byly dál malé hasičské stanice se základní technikou v každé obci a národní koordinační centrum, které zasahovalo, pokud požáry přesáhly hranice jednotlivých obvodů.

Tento systém už ale nefunguje. Přírodní katastrofy jsou jednou z mála oblastí, ve kterých hlavní ruská média nerespektují docela výkladovou linii Kremlu a plně propírají hloubku související tragédie. Také tentokrát dali hned zkraje novináři prostor ekologickým sdružením, která upozornila, že onu síť lesních hlídek zrušil zákon připravený na míru dřevařským společnostem, jimž hlídky často komplikovaly práci. Projednávání tohoto zákona provázely všechny výše zmíněné jevy, které jsou pro dnešní „Rusko" typické a jejichž rozebírání dnes plní četné internetové diskuze.

Jak připomíná Andrej Brocov v pondělní Pravdě, lesní požár jde poměrně snadno zlikvidovat, když je objeven v raném stádiu. Pokud se rozšíří, je třeba mít zajištěný přístup do celé oblasti, dostatek hasičské techniky v dostupné vzdálenosti a jedno koordinační centrum. Centrále lesní správy však byla koordinační pravomoc odebrána a v rámci Putinových reforem v letech 2005 a 2006 převedena z části na službu federálního dohledu nad využíváním přírodních zdrojů (ovšem bez odpovídající rozpočtové dotace) a z části jednotlivé gubernátory. Od zrušení systému požárních hlídek a malých hasičských stanic v roce 2007 se také nikdo nestaral o síť cest, jimiž se dříve k požárům dostávala těžká technika. Podle Borcova jsou z velké části zničené a rozježděné od náklaďáků, které svážejí pokácené stromy. A právě tento šlendrián, úzce provázaný s obchodními zájmy, způsobuje, že v boji s ohněm nelze využít všech možností s maximální účinností.

Ruští komentátoři dnes hojně srovnávají současné požáry s obdobnou pohromou v roce 1972. Tehdy se do hašení zapojilo 360 tisíc lidí. Tento rok sotva dvě třetiny. I na stránkách konformní RIA Novosti se lze dočíst, že se „odpovědným orgánům nepodařilo mobilizovat větší množství soukromníků, aby s hašením pomohli“ nebo že ruská armáda zůstala „zcela pasivní“ a dokud nepřišly „opožděné rozkazy, nevystoupila s žádnou iniciativou“. „S novými poměry se vše zhoršilo,“ napsal dnes zřejmě nejčtenější ruský blogger, na jehož kritiku reagoval sám premiér.