Každému ze zájemců o situaci v Rusku je známo, že tamním prezidentem je Dmitrij Medveděv. Ví se také, že premiérem je Medveděvův předchůdce Vladimir Putin, který je obecně považován za hlavního hybatele dění — za symbol režimu a skutečného vládce. Vladimir Putin je ale u moci už více než deset let a každý systém má vlastní dynamiku. Jak se to, čemu se u nás říká Putinův režim, od roku 2000 změnilo?

Putin nezačal vládnout jako muž silné ruky, jak se dnes povšechně soudí, ale jako člověk silného slova. K moci se dostal na pozadí bezradnosti, diskreditace a slabosti elit, kterým už občanstvo jednoduše nevěřilo, že jsou schopny dát poměry do pořádku. S nástupem Putina se nejprve změnil jazyk moci. Objevily se výrazy jako odkráglovat teroristy, které založily nový diskurs. Základním argumentem režimu se následně stal boj s terorismem. Putin a lidé, které si přivedl, vycítili, že si lid žádá především záruky bezpečnosti. Toho dokázali — na rozdíl od liberálních stran — využít a následně i zneužít k umenšování občanských svobod.

Na pozadí této proměny diskursu začala koncentrace hospodářské moci v rukou státu, případně oligarchů, kteří se k novému režimu přiklonili. Následně došlo i k proměně poslanecké sněmovny — Státní Dumy. V ní získala takzvaná strana moci (dnes Jednotné Rusko) nejprve prostou a po dalších volbách i ústavní většinu.

A dále je ale třeba zdůraznit, že Kreml dostal již během prvních tří let Putinovy éry pod kontrolu všechna důležitá média. Mluvím zejména o televizních kanálech, protože noviny čte v Rusku málokdo. Ruské televize jsou dnes buď státní, nebo vlastněné monopoly, v nichž má stát většinu.

A pokud jde o změny v mocenském systému?

K těm došlo převážně po teroristickém útoku v Beslanu v roce 2004. Nejdůležitější byly zejména tři: za prvé, byly zrušeny volby v jednomandátových obvodech (v zásadě většinový systém) a nahrazeny volbou kandidátek tvořených stranami. Tím se ztratila vazba mezi občanem a politikem. Lidé dnes často vůbec neví, kdo je zastupuje.

Za druhé, byla zrušena přímá volba oblastních gubernátorů. Ty nyní volí místní parlamenty na návrh prezidenta, čímž se zásadně změnilo i složení a role horní komory ruského parlamentu — Rady federace —, kde zmocněnci gubernátorů a předsedů oblastních parlamentů zasedají. Z Rady federace zmizeli nezávislí politikové a regionální osobnosti, které představovaly alespoň nějakou protiváhu zájmům centra.

No a za třetí, byla vytvořena jakási třetí parlamentní komora — Občanská sněmovna ruského parlamentu. V té mají oficiálně zasedat zástupci celé občanské společnosti — od králíkářů až po lidskoprávní sdružení.

Jakou má tato komora v mocenském systému roli?