Jak vypadá Putinův režim zevnitř?
Jana RidvanovaV první části dvoudílného rozhovoru o současném Rusku jsme se známým odborníkem na lidská práva Alexandrem Čerkasovem zaměřili na mocenskou podstatu Putinova režimu, její proměny a srovnání státně represivní politiky Ruska a USA.
Každému ze zájemců o situaci v Rusku je známo, že tamním prezidentem je Dmitrij Medveděv. Ví se také, že premiérem je Medveděvův předchůdce Vladimir Putin, který je obecně považován za hlavního hybatele dění — za symbol režimu a skutečného vládce. Vladimir Putin je ale u moci už více než deset let a každý systém má vlastní dynamiku. Jak se to, čemu se u nás říká Putinův režim, od roku 2000 změnilo?
Putin nezačal vládnout jako muž silné ruky, jak se dnes povšechně soudí, ale jako člověk silného slova. K moci se dostal na pozadí bezradnosti, diskreditace a slabosti elit, kterým už občanstvo jednoduše nevěřilo, že jsou schopny dát poměry do pořádku. S nástupem Putina se nejprve změnil jazyk moci. Objevily se výrazy jako odkráglovat teroristy, které založily nový diskurs. Základním argumentem režimu se následně stal boj s terorismem. Putin a lidé, které si přivedl, vycítili, že si lid žádá především záruky bezpečnosti. Toho dokázali — na rozdíl od liberálních stran — využít a následně i zneužít k umenšování občanských svobod.
Na pozadí této proměny diskursu začala koncentrace hospodářské moci v rukou státu, případně oligarchů, kteří se k novému režimu přiklonili. Následně došlo i k proměně poslanecké sněmovny — Státní Dumy. V ní získala takzvaná strana moci (dnes Jednotné Rusko) nejprve prostou a po dalších volbách i ústavní většinu.
A dále je ale třeba zdůraznit, že Kreml dostal již během prvních tří let Putinovy éry pod kontrolu všechna důležitá média. Mluvím zejména o televizních kanálech, protože noviny čte v Rusku málokdo. Ruské televize jsou dnes buď státní, nebo vlastněné monopoly, v nichž má stát většinu.
A pokud jde o změny v mocenském systému?
K těm došlo převážně po teroristickém útoku v Beslanu v roce 2004. Nejdůležitější byly zejména tři: za prvé, byly zrušeny volby v jednomandátových obvodech (v zásadě většinový systém) a nahrazeny volbou kandidátek tvořených stranami. Tím se ztratila vazba mezi občanem a politikem. Lidé dnes často vůbec neví, kdo je zastupuje.
Za druhé, byla zrušena přímá volba oblastních gubernátorů. Ty nyní volí místní parlamenty na návrh prezidenta, čímž se zásadně změnilo i složení a role horní komory ruského parlamentu — Rady federace —, kde zmocněnci gubernátorů a předsedů oblastních parlamentů zasedají. Z Rady federace zmizeli nezávislí politikové a regionální osobnosti, které představovaly alespoň nějakou protiváhu zájmům centra.
No a za třetí, byla vytvořena jakási třetí parlamentní komora — Občanská sněmovna ruského parlamentu. V té mají oficiálně zasedat zástupci celé občanské společnosti — od králíkářů až po lidskoprávní sdružení.
Jakou má tato komora v mocenském systému roli?
Nic z řečeného nebylo tématem rozhovoru právě proto, že dotazovaný není na tuto oblast odborník a Rusko žádnou válku nevede.
Zajimal by me taky odkaz na ty tisice umucenych v Cecensku? Divil bych se, ze by to nase rusofobni media nerozmazla.
Čerkasov srovnává pouze fungování vnitřního systému a odvolává se na příklad, který předkládá jako modelový ... americká média na podobné případy poukazují a pokud jsou důsledná a případ je v jurisdikci USA, tak se vyšetřuje. V Rusku ne. Vůbec se nepouští do věznic, které provozují irácké nebo afghánské vlády. Jana tu jednu námitko-otázku sice klade ze široka, ale on se zas vrací k linii rozhovoru.
Jinak odkaz nám samozřejmě nedal, ale ty studie jistě není problém dohledat, určitě vyšly i v angličtině. Ty tři tisíce jsem tam nechal, protože jsetli HRW píše ve výroční zprávě z roku 2005, že mezi léty 1999-2004 zmizelo v oblasti 3000 až 5000 lidí a většina těl byla pak nalezena v příkopech se známkami mučení, tak mi ta Čerkasovova informace přišla realistická.
Asi to fakt nechapu...
Tak během 2. války v Čečně, to může být i ten vyšší odhad. Myslel jsem, že jde o údaje mladšího data.