Nedaleko od mého tehdejšího bydliště na pražských Vinohradech se kolem poloviny devadesátých let objevila nová restaurace. Pro nás obyčejné smrtelníky se nehodila k časté návštěvě, ale měla příjemný, podle všeho dobře vyladěný poměr kvality a ceny. Bylo příjemné tam čas od času pobýt s přáteli. Restaurace měla i svou legendu, která se projevovala ve vnitřním vybavení a na jídelním lístku. Patřila k síti restaurací se zaručenou dobrou kvalitou. Vedle vlastního názvu mají tyto restaurace také označení této sítě. Její úspěch byl zřejmý z toho, jak se prostorově rozrůstala. Vykazovala neobvyklou stabilitu personálu v kuchyni i u stolů návštěvníků. Pamatuji si, jak jsem si tam několikrát se svými společníky pochvaloval, že nastolení tržních vztahů zlepšilo poměry. Plno kvalitních restaurací se uchází o zákazníky a předbíhají se, v čem by jim vyhověly.

Jednoho krásného dne jsem se tam nemohl dovolat, a když jsme to zkusili přijít bez rezervace, byla na dveřích cedule, že je zavřeno, napřed z technických důvodů a po pár dnech bez důvodů. Zevnitř prosvítala prázdná místnost. Rozzlobil jsem se na takovou aroganci vůči zákazníkům a našel jsem si na internetu číslo na příslušnou uznávanou síť. Manažerka, které jsem se dovolal, mi vysvětlila, že by byli museli buď výrazně zvýšit ceny, nebo snížit kvalitu, a protože nechtěli ani jedno ani druhé, restauraci zavřeli.