Jaký vliv trhu?
Ivan ŠtampachPokud tržní systém u nás nedokázal vyladit ceny a kvalitu zboží a služeb, zatímco v sousedním Německu ano, nebude to zřejmě jen trh, ale také odlišná kultura.
Nedaleko od mého tehdejšího bydliště na pražských Vinohradech se kolem poloviny devadesátých let objevila nová restaurace. Pro nás obyčejné smrtelníky se nehodila k časté návštěvě, ale měla příjemný, podle všeho dobře vyladěný poměr kvality a ceny. Bylo příjemné tam čas od času pobýt s přáteli. Restaurace měla i svou legendu, která se projevovala ve vnitřním vybavení a na jídelním lístku. Patřila k síti restaurací se zaručenou dobrou kvalitou. Vedle vlastního názvu mají tyto restaurace také označení této sítě. Její úspěch byl zřejmý z toho, jak se prostorově rozrůstala. Vykazovala neobvyklou stabilitu personálu v kuchyni i u stolů návštěvníků. Pamatuji si, jak jsem si tam několikrát se svými společníky pochvaloval, že nastolení tržních vztahů zlepšilo poměry. Plno kvalitních restaurací se uchází o zákazníky a předbíhají se, v čem by jim vyhověly.
Jednoho krásného dne jsem se tam nemohl dovolat, a když jsme to zkusili přijít bez rezervace, byla na dveřích cedule, že je zavřeno, napřed z technických důvodů a po pár dnech bez důvodů. Zevnitř prosvítala prázdná místnost. Rozzlobil jsem se na takovou aroganci vůči zákazníkům a našel jsem si na internetu číslo na příslušnou uznávanou síť. Manažerka, které jsem se dovolal, mi vysvětlila, že by byli museli buď výrazně zvýšit ceny, nebo snížit kvalitu, a protože nechtěli ani jedno ani druhé, restauraci zavřeli.
Divím se, že přese všechno udržuje naše hlavní odborová centrála tak kvalitní ekonomický tým s přesnými predikcemi (viz články p.Švihlíkové ad.) Vůbec by naše odbory zasluhovaly i větší pozornost ze strany nezávislé žurnalistiky a podporu a účast občanů.
Nejde taky o nic snadného. Restaurace v Praze poblíž centra má podle mě v podstatě dvě možné strategie - zaměřit se na zahraniční turisty a bohatou domácí klientelu, nebo na pivní štamgasty z okolí, doplněné o dělníky ze staveb, kteří sice nikdy moc neutratí, ale zato přijdou každý den. Jako ta knajpa pod Petřínem, kdoví jestli tam ještě je. Nebo u Kazdů na Křižíkově ulici. Do obou jsem občas chodil ještě jako student, nicméně posléze s rodinou už jsem tam nezavítal. Ani nikam jinam do centra. Nějak jsem měl dojem, že tam to prostě pro "normální" rodiny není. Vzhledem k blbému zvyku mnoha rádobylepších podniků nevystavovat ceny jídel jsem měl zkrátka obavu, že bychom si po přinesení jídelního lístku objednali každý jednu topinku.
V Zürichu mi to tak hrozné nepřijde - tedy, pizza tam může být klidně dvaapůlkrát dražší než tady za rohem na Schönau, ale zas ne že by si člověk spletl cenu v eurech s cenou v korunách.
Je to ale jistě hlavně tím, že rozdíl mezi kupní silou průměrného turisty a průměrného občana tu není tak markantní, jako v Praze. A i v té Praze se ten rozdíl zvolna zmenšuje.
"...když jsem jim pohrozil kladivem, kdekdo se začal mi smáti. Abych měl rozum, šel v kopalnu zas, pro pány robil, jak prve...