Nedaleko od mého tehdejšího bydliště na pražských Vinohradech se kolem poloviny devadesátých let objevila nová restaurace. Pro nás obyčejné smrtelníky se nehodila k časté návštěvě, ale měla příjemný, podle všeho dobře vyladěný poměr kvality a ceny. Bylo příjemné tam čas od času pobýt s přáteli. Restaurace měla i svou legendu, která se projevovala ve vnitřním vybavení a na jídelním lístku. Patřila k síti restaurací se zaručenou dobrou kvalitou. Vedle vlastního názvu mají tyto restaurace také označení této sítě. Její úspěch byl zřejmý z toho, jak se prostorově rozrůstala. Vykazovala neobvyklou stabilitu personálu v kuchyni i u stolů návštěvníků. Pamatuji si, jak jsem si tam několikrát se svými společníky pochvaloval, že nastolení tržních vztahů zlepšilo poměry. Plno kvalitních restaurací se uchází o zákazníky a předbíhají se, v čem by jim vyhověly.

Jednoho krásného dne jsem se tam nemohl dovolat, a když jsme to zkusili přijít bez rezervace, byla na dveřích cedule, že je zavřeno, napřed z technických důvodů a po pár dnech bez důvodů. Zevnitř prosvítala prázdná místnost. Rozzlobil jsem se na takovou aroganci vůči zákazníkům a našel jsem si na internetu číslo na příslušnou uznávanou síť. Manažerka, které jsem se dovolal, mi vysvětlila, že by byli museli buď výrazně zvýšit ceny, nebo snížit kvalitu, a protože nechtěli ani jedno ani druhé, restauraci zavřeli.

Věřím, že to nebyla něčí libovůle, že v pozadí nebyl zlý skřet, kterého by těšilo rozzlobit stovky klientů, nýbrž ekonomická nutnost. Asi by bylo třeba dodat, že vyšší ceny by vyhnaly část návštěvníků a snížená úroveň jinou část. Ekonomická logika tržního hospodářství zlikvidovala přiměřeně drahý podnik s vynikající kulinární kulturou a úrovní obsluhy. A zbabělý malý český člověk to vyhodnotí: Tak je nutné, proti nutnosti nemůže nic dělat.

Kdyby šlo o jeden případ, dalo by se to pokládat za náhodu. Jak by asi řekli ekonomové, kterým lidské konkrétní jednotlivosti nepříjemně míchají jinak přesná čísla, mohlo jít o singularitu. Za nějakou dobu poté zanikla vynikající restaurace umístěná v budově vedle významného divadla v centru Prahy. Ještě o něco později skvělý rodinný podnik s francouzskou gastronomií a osobním přístupem k hostům. A pokud něco zaniklé restaurace vystřídá, je to nazdobené gastronomické bahno v kýčovitém prostředí.

Vrátil jsem Všezvědovi Všudybudovi a Mámení jejich brýle a začal jsem vliv trhu na ekonomiku bezprostředně pozorovat a nepředpojatě zaznamenávat. Ve shodě s Komenského Poutníkem po labyrintu světa jsem zjistil matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalbu, bídu a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání. Zjistil jsem, že trh preferuje ze strany firem směrem k nám jako zákazníkům nízkou kvalitu zboží a služeb a vysoké ceny a z téže strany vůči nám v roli zaměstnanců vysoké požadavky na práci a nízkou odměnu za ni. Toto prosté konstatování zní možná poněkud ukřivděně, je však vedle osobních zkušeností podloženo četnými zprávami o alarmující kvalitě například potravinářského zboží a srovnáním, které zvlášť snadno mohou provést lidé žijící blízko hranic s Německem a kteří po tomto srovnání přestali nakupovat doma a stojí jim za to dojet např. z Chebu do Schirndingu či Walsassenu vláčkem nebo autem a udělat tam tradiční týdenní nákup. Srovnání propastného rozdílu našich mezd za stejný objem stejně intenzivní a stejně kvalitní práce jako u našich sousedů ukazuje hanebnost tržního systému a především falešnost jeho podpůrné ideologie, která ráda zdůrazňuje, že ideologií není.

Pokud ale tržní systém u nás nedokázal vyladit ceny a kvalitu a v sousedním Německu ano, nebude to zřejmě (jen) trh, co rozhoduje o výši platů a cen a o výběru a kvalitě zboží a tím o praktické podobě lidských vztahů. Nabízí se možnost, že v zúčastněných zemích je odlišná kultura, třebaže v širším celku evropské civilizace západního střihu. Tam, navzdory historickým diktátorským deviacím a vlastně dost krátké zkušenosti s demokratickým a liberálním pořádkem, je to kultura demokratická a občanská. Člověk tam má svou lidskou hodnotu a systém ji respektuje. Tak jako se tamní obyvatelé po špatných zkušenostech nenechají sekýrovat státem, tak si také zachovávají schopnost vzdorovat i vůči zaměstnavatelům a dodavatelům zboží a služeb. Tady se po okouzlení liberalismem a demokracií z počátku devadesátých let rychle vrátilo zbabělé, upocené čecháčkovské přikrčenectví. Obyvatelstvo dovolí, že v systému s formálními demokratickými pravidly nenápadně narůstají represivní a kontrolní přístupy a že se pozvolna prosazuje vrchnostenské pojetí státu. V obyvatelstvu se daří rozesévat protievropské, nacionalistické, izolacionistické, ba i rasistické tendence. Autoritativní nacionální konzervativismus vzbuzuje obavy jen u hrstky podivínských intelektuálů a jinak se jeví jako standardní součást politické scény. Důslední obhájci demokracie nejsou zatím trestně stíhání a nemají obvykle potíže v zaměstnání, zvláště pokud je zaměstnavatelem stát, ale ocitají se s občanskými iniciativami, v nichž se tomu věnují, na veřejně dostupných seznamech extremistů.

Možná by trh vedl k optimálnímu vyrovnání ekonomických zájmů zúčastněných osob, možná by trvale zajišťoval udržitelný život, možná dokonce udržitelný rozvoj, kdyby se odehrával v jiném kontextu. Pokud se politicky prosadí lidská důstojnost a respekt k člověku, uplatní se spíše podpůrný než ničivý vliv trhu.

Občané vytvoří politické prostředí pro produkci a obchod jen když budou občany a ne poddanými. Pokud se budeme subjektům ekonomické a politické moci bezvýhradně podřizovat, pokud na sobě necháme dříví štípat, pokud budeme odměňovat voličskými hlasy ty, kdo nám otevřeně a veřejně škodí, není žádná šance. Zloba rozšířená ve dnes už širokých společenských vrstvách a vyvolaná stále slabší pozicí v pracovních a obchodních vztazích, vztek na jednotlivé politiky a úředníky za to, že nás okrádají, se vybije, možná násilně a jistě bezvýchodně. Situace se jen zhorší. Sama špatná situace většiny obyvatelstva, zejména lidí závislých na současných „chlebodárcích“ k nápravě nepovede. Je potřebná analýza, je potřebná vize, ale hlavně je žádoucí ochota a odvaha něco udělat pro sebe a sobě blízké.