Trh v ekonomice je prostor, ve kterém dochází ke směně statků a peněz (viz Wikipedie). „Statky a peníze“ je synonymní se „zboží a služby“, protože peníze mohou být taky předmětem směny, čili druhem zboží, a statky mohou být jednak zboží, jednak služby. Prostor, o kterém definice mluví, může mít fyzicky podobu tržiště, na kterém probíhají jednotlivé směny, a směny se dějí v čase, jsou to procesy, zvané obchodní transakce mezi osobou nabízející (prodejcem či poskytovatelem služeb) a poptávajícím (kupcem či klientem). Nutnou součástí každé směny je stanovení ceny, do níž se promítá jednak potřebnost, užitečnost, dostupnost, výrobní cena apod. daného zboží nebo služby, dále způsob vyjednávání, v němž se projevují morální principy a respekt vůči zákonům upravujícím chování lidí na trhu a konečně také povědomí jednajících osob o výši cen ostatního zboží a služeb směňovaných na trhu.

Trh vznikal spontánně

Při pohledu do minulosti je zřejmé, že trh vznikal spontánně, na jedné straně díky společnému zájmu lidí uspokojovat své potřeby a žádosti, z nichž nejdůležitější je snaha přežít, na druhé straně díky ochotě lidí si vzájemně pomáhat, žít dobrý a spokojený život. Víme, že každé místo, které ve společnosti člověk zaujímá, je průsečíkem mnoha faktorů, které určují mezi jiným i roli, jakou člověk hraje na trhu. Namátkou jsou to: zeměpisná poloha, přístup k přírodním zdrojům a technickým vymoženostem, možnosti vzdělání a zaměstnání, struktura společenských vztahů ve státě a obci, mezinárodní politická situace, atd.…a k tomu je třeba připojit dispozice člověka samotného, jeho rodinné poměry, majetek, zdravotní stav, intelektuální schopnosti, nadání apod.

Všechny jmenované faktory mající vliv na podobu trhu - ale zdaleka ne všechno co činí člověka člověkem - jsou vzájemně provázané a ovlivňují, jaké druhy směn bude určitý člověk uskutečňovat, jaké zboží a služby bude schopen nabídnout, jaké poptávat, jak proces směny bude probíhat, jaké budou respektovány zavedené zvyky a platné zákony a jaká bude vyjednána cena zboží. Je zřejmé, že dnešní podoba trhu je výslednicí jeho dlouhodobé existence a jsou na něm patrné nánosy předchozích epoch i názorů lidí nejen na způsoby uspokojování potřeb, ale i na to, kolik člověk potřebuje věcí, aby byl spokojen, nakolik si za svou bídu nebo bohatství může sám, nebo na to, zda má být bohatství ve společnosti rozděleno spravedlivě apod.

Každý člověk vstupující na trh má základní povědomí co trh je a co už není. Připomeňme si, že zárodek trhu vznikl v době, když dávný člověk chtěl žít s ostatními lidmi spíše ve smíru, a tak dal přednost směně před krádeží, loupeží či podvodem. I toto povědomí se promítá do vyjednávání na trhu a proto lidé respektují principy a pravidla etického chování.

Chování lidí na trhu vždy podléhá pravidlům

Docházíme nyní k představě trhu jako jakéhosi abstraktního tržiště - souhrnu jednotlivých souběžně i mimoběžně probíhajících směn statků a peněz. Každá směna v sobě nese stopy jednajících, momentálně disponovaných osob a jimi uznávaných obyčejů, zvyků, ustálených norem a dohod, z nichž některé jsou jako součást práva vlastnického, obchodního, občanského aj. zakotveny v kodifikované podobě v občanském zákoníku a jiných právních úpravách.

Nepsané obyčeje, zvyky, smluvní zvyklosti, normy obchodního styku apod. jsou pravidly, které v praxi používáme rawlsovsky řečeno se závojem nevědomí (veil of ignorance). Termínem závoj nevědomí John Rawls půvabně vystihl vliv morálního a právního prostředí působícího na jednání lidí v konkrétních situacích v součinnosti s jejich momentálními dispozicemi. Lidé nejsou chodící encyklopedie, ani bezchybné automaty, přesto ale všichni máme v dané situaci určité povědomí o správnosti toho kterého jednání. Víme, že morální pravidla se nedají pominout, a když se s nimi setkáme, bezpečně je poznáváme a pociťujeme mravní povinnost se jimi řídit (I. Kant).

Nepsaná pravidla trhu jsou časem ustálené typy jednání, které se v praxi osvědčily, anebo které jsme schopni uznat pro jejich apriori správný princip. Morální pravidla jednajících osob na trhu jsou základní a nedá se jich nedbat, má-li trh být trhem. Pokud má být společnost stabilní, pak směna na trhu nesmí být ani krádež, ani loupež ani podvod, neboť ty působí ve společnosti rozvrat a nespokojenost.

Jak se společnost vyvíjela, dělba práce si vynucovala rozšiřování trhu a rozšířený trh zase naopak umožňoval větší dělbu práce. Při rozšiřování trhu do oblastí s odlišnými zvyky, vznikla potřeba zaprvé pravidla vyjádřit formou psaných dohod a zákonů, které zafixují daný status quo (asi jako dnes kodifikuje živelně se měnící češtinu Ústav pro jazyk český), zadruhé přidávat pravidla nová a zatřetí vynucovat dodržování pravidel.

Postupem času se na trhu setkáváme se stále sofistikovanějšími způsoby jednání jeho účastníků. Příkladem jsou nové podoby nabídky a poptávky, jako je inzerce a reklama, vstup na trh právnické osoby vedle osoby fyzické, možnost prodeje duševního vlastnictví v podobě patentů a copyrightu, praxe lobbování aj. Vliv těchto a mnoha dalších proměn trhu nebývá dopředu znám, změny se objevují spontánně a přijímají se konsezuálně. Trh absorbuje změny a my dál přijímáme jeho služby ,— člověk si sám nevystačí; otázkou ovšem je, zda je dobré, aby se třeba máslo vozilo přes celou republiku než se prodá, nebo česnek z Číny, zda na trhu nepodpořit třeba energeticky nenáročné formy výroby, zda nezakázat některé podoby lobbingu apod. - Má být trh ponechán živelnému vývoji? Neměl by být regulován zásahy zvenčí?

Regulace a volný trh