Paní Zemančíková, především dík za vyváženou úvahu. Není docela pravda, že by hlasy evangelíků (ani katolíků) nebyly slyšet - na evangelické straně se diskusi o navracení majetku snaží vést nezávislý časopis protestant http://protestant.evangnet.cz/, také lze najít rozhovor Miloše Rejchrta pro ČRO, na katolické straně stojí za zmínku např. okruh kolem Václava Umlaufa a http://umlaufoviny.com/, na něhož upozorňuje zde pod jiným článkem pan Kopecký. Hlasy jsou, ale nejsou příliš slyšet, protože oficiální církevní ani necírkevní média nemají o skutečnou diskusi moc zájem.

Vážený Filipe Outrato, váš článek jsem si přečetla okamžitě, jak jsem k tomu měla možnost, je mnohem důkladnější a kvalifikovanější než moje osamělé úvahy a jsem ráda, že potvrzuje pocit, který se mě poslední dobou zmocnil - totiž že diskuse o církevních restitucích není vyvážená. I vámi uváděná média a další zdroje názorů z řad evangelíků i katolíků jsou směrována bohužel do prostředí věřících - ale církve by měly o svých úmyslech a práci pro společnost informovat celou veřejnost. Možná je za tím i prostě bezradnost a defenzivní pocit - o tom vy také píšete hned v úvodu svého textu. Vzhledem k tomu, v jak bezpečném prostředí u nás církve žijí, je ta defenziva nemístná a z mého pohledu těžko odpustitelná.

Text p. Outraty i p. Zemančíkové mne velmi oslovil. Za problém - jako ostatně i u dalších vládních agend - vnímám nedostatek diskuze. Vláda necítí potřebu při své většině cokoliv vysvětlovat a prosazuje své návrhy silou, a církve, nevím, zda ze zvyku či z opatrnosti, jsou pomalé a těžkopádné a debatu také neotvírají. Takže tu máme válcování opozice, která pak reaguje demagogicky, a rozhořčenou levici, kterou vláda arogantně ignoruje. A církve mlčí. Což není dobře, protože restituce mají rozměr nejen etický, morální a právní, ale i celospolečenský. Lidé určitě rádi podpoří hospice, charity, útulky pro bezdomovce, azylové domy pro týrané matky s dětmi, opravy architektonických skvostů atd., kdy je de facto suplován nefunkční stát, ale obávají se zároveň, že se církve utrhnou z řetězu, a půjde jim jen o zisk. Mohl bych p. Zemančíkové argumentovat ústavní maximou, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný obsah a nelze nikomu oktrojovat, jak má se svým majetkem nakládat (podmiňuje policie vrácení ukradeného auta tím, že s ním budete rozvážet sirotky a jídlo chudým?) Na druhé straně i já jako špatný katolík, ale přesto (liberální) katolík, si přeji, aby byl majetek využíván k tomu, co církvi (církvím) přísluší - kulturní rozvoj, péče o vzdělání, pomoc potřebným, zastání utlačovaných či lidí v nouzi atd. Pak je možno využití majetku buď smluvně podvázat (smluvně - to by v rozporu s ústavním pořádkem nebylo), anebo se spoléhat na to, že by církvi bylo blbé majetek rozfofrovat, byť odsvěcování a prodeji některrých sakrálních staveb (kde pak platí aspoň ochrana památková) se nejspíš nevyhneme. Jsou společenství, kde se nezbytný majetek udržovat vlastními silami daří (viz např. trapisty v Novém Dvoře, podpořené na počátku z Francie, kteří si na sebe sami vydělají). A ve zbytku snad církve nebudou horší než správa dosavadní (viz např. chátrající Slivenec a další). Závěrem - jsem rád, že někdo otevřel debatu, která není černobílá, ale jde do hloubky i do šíře. "Argumenty" vlády, i účelová pseudooponentura opozice, zjevně uspokojující nejsou a lidem zjevně nestačí, na což je třeba reagovat.

Souhlasím, ten defenzivní postoj je opravdu těžko omluvitelný. Z církve znějí jen osamocené hlasy, jako už zmíněný Václav Umlauf, nebo dnes v Lidovkách Jeroným Klimeš, který je hodně ostrý, ale podle mě oprávněně (zajímalo by mě, co by tomu článku řekl pan Potměšil). Na jedné facebookové křesťanské skupině jsem nadhodil, že by církevní instituce měly "otevřít okna i dveře", ukazovat, co všechno dělají a co hodlají dělat, jak bude jejich hospodaření transparentní aj. Jenže v církví (ř-k) platí spíš, bohužel, představa, že cokoli je vždy lepší řešit doma a nemedializovat. Dalo by se taky říct, že je to ideální prostředí pro korupci, jediná zábrana je vnitřní, morální. A lidé nejsou dokonalí...

Ten nedostatek diskuze jste vystihl přesně, k tomu není co dodat. Byl jsem na jedné debatě o restitucích pořádané soc.-dem. nadací Pontes pod patronací Jana Mládka. Byla to vlastně velmi férová a vyvážená debata - dva zastánci restitucí (M. Benda, F. Štícha), dva odpůrci (J.Dienstbier, K.Machovec). Jen moderátor byl možná až příliš autoritativní a auditorium, pochopitelně, emotivní.
Ale z druhé strany jsem zaznamenal jen zcela prorestituční diskusi na půdě sněmovny, kde hlasy proti nezazněly (ze soc.dem. odmítli vystoupit, a já se jim nedivím, byl by to jeden proti dvaceti). Takže konstatuji, že větší deficit diskuse je na straně vlády. A ovšem také církví.

Aby jste si tu jen tak krásně nenotovali, tak jeden názor i když neznaboha, ale také občana. Je velmi záslužné, když se církve rozhodnou sloužit veřejnosti. Ale není to veřejná rezignace na současný stav věci? Prostě nechat církvemi suplovat nefunkční stát, jak píše pan Potměšil? Já chci, aby stát byl maximálně funčkní, nechci pomáhat potřebným přes nějaké církve. Proč by si měly církve za mé peníze /pokud jim bude darováno to, na co dle restitučních zákonů nemají nárok/ zvyšovat svůj kredit? V poslední době už začínám být alergický na všechny ty spolky a sdružení, která jsou přisátá na státních penězích, aby z nich pak budovala svojí slávu. V konečném důsledku k lidem z těchto pijavic nikdy nepřiteče to, co se na ně ze státu čerpalo, vždycky zůstává něco na "administrativu". Snaha o nefunkční stát je jedním z pilířů neoliberální politiky. Vystupme proti ní, vraťme státu jeho původní funkci. Církve mohou dále provozovat svoji charitativní činnost a to, že bude skutečně charitativní, bude už vyplývat z toho, že jí budou poskytovat za své. Dělat jí za cizí, to pak není žádná charita.

váš podnět je na dlouhou diskusi. Začal bych s tvrzením "vraťme státu jeho původní funkci". Jaká funkce to je, a je shoda na tom, jaká by to být měla? Má stát sám, konkrétně svým úředním aparátem, vykonávat veškerou sociální, zdravotní, vzdělávací, kulturní aj. činnost? Je to vůbec možné? Podle mě je funkcí státu, aby se postaral o zajištění základních potřeb ve všech těchto (a dalších - ochrana přírody aj.) oblastech. Ale to neznamená, že musí sám nutně po všech stránkách tyto funkce zajišťovat.
A teď zcela konkrétně. Manželka je nevidomá, takže sleduji, jak funguje sféra neziskových organizací pro postižené. Ty vlastně také patří mezi ty "spolky a sdružení", přisátá na státním rozpočtu, o kterých mluvíte. Nepozoruji, že by nějak budovaly svoji slávu, ani že by nepřiměřená část zůstala na administrativu (to ostatně zůstává i ve státním aparátu). Z většiny jsou financovaná státem, ale dovedou najít i jiné doplňující zdroje. Tvrdím, že právě proto, že jsou na státu nezávislé, to někdy dělají tyto organizace lépe, než by to dokázal stát jako takový. Rozhodně se nedá říci, že k lidem nikdy nic nepřiteče, to je nesmysl.
Je to zkrátka podle mě lepší a lépe fungující model, než kdyby zajišťoval všechno přímo stát. Ty církve tam patří také, podle mne jsou díky dlouhodobé tradici a zkušenostem schopné poskytovat v mnoha oblastech nesmírně efektivní služby. Také nesouhlasím s tím, aby si budovaly svou slávu a prestiž na úkor ostatních. Ale sociálně činné a aktivní církve státu velice pomáhají.
To všechno za jedné podmínky: bude dobré zákonné prostředí, upravující činnost celého tohoto neziskového sektoru včetně církví.
Podle mě bez synergie s touto sférou nebude ani sám stát dobře fungovat. Tím rozhodně netvrdím, že by měl být oslabován, spíš by měl být státní aparát pod přísnější kontrolou. Ty případné "pijavice" totiž musejí mít někoho, kdo jim ochotně poskytuje krev, nebo se tomu brání jen naoko.

Nepsal jsem, že lidem nic nepřiteče, psal jsem, že jim přiteče méně, než bylo určeno. Teď k tomu hlavnímu - skutečná funkce státu. Myslel jsem tím samozřejmě sociální funkci. Stát od občanů vybírá peníze na to, aby je sociálně zabezpečil v zákonem určeném rozsahu. Ponechme stranou, jak to nyní je, důležité je to, jak to má být. Vaše "Ale to neznamená, že musí sám nutně po všech stránkách tyto funkce zajišťovat.", mi trochu přípomání Kalouskovo "stát tu není od toho, aby vařil pivo". Stát má totiž vybudované a praxí ověřené mechanismy, které není třeba suplovat charitou. Pokud nejsou funkční, tlačme na lidi, za to zodpovědné, chtějme po nich to, co mají dělat. Jistě, je vždy co vylepšovat, každá pomocná ruka je dobrá. Vítám iniciativu lidí, kteří NEZIŠTNĚ, samozřejmě i s podporou státních financí, pomáhají potřebným. Vážím si jich nesmírně. Nezaměňujme je však za ty, kteří si z takovéto činnosti udělali dobrý byznys a že jich je. To jsou ony pijavice. Paní Zemančíková píše o církevní škole. Ale tato škola byla jistě financovaná státem, její pedagogové byli státem placení. Takže jaká cirkevní škola? To je klasický případ slávy za cizí finance, i když to není případ spolku, který žije ze státních financí a jeho činnost spočívá ve vykázování nějaké činnosti. Proto je bezpodmínečně nutné ono "dobré zákonné prostředí, upravující činnost celého tohoto neziskového sektoru včetně církví." Při troše dobré snahy by to jistě šlo. Pochybuji o ní ale u neoliberálů, protože do jejich představy o fungování společnosti tohle nezapadá.

Myslím že se shodujeme. Chtěl jsem říct hlavně to, že stát může kooperovat s transparentními subjekty občanské společnosti, a je to výhodné pro všechny, státu to ulehčí, a lépe se využije energie občanské společnosti. Nejde o to stát oslabovat nebo vytlačovat z hlavních funkcí. Obojí, jak důraz na stát, tak na neziskovou sféru, jde proti neoliberalismu s jeho logikou zisku a soukromého prospěchu. Také věřím, že při troše snahy ta spolupráce půjde.