Někdy se stane, že realita člověku připomene něco, co již někde četl. Když se ve středu 6. června premiér Nečas vyjadřoval k falešným esemeskám (k nimž se přihlásila umělecká skupina Ztohoven), vybavil se mi citát z Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války.

„Níže podepsaní soudní lékaři basírují na úplné duševní otupělosti a vrozeném kretenismu představeného komisi výše ukázané Josefa Švejka, vyjadřujícího se slovy jako, Ať žije císař František Josef I.’, kterýžto výrok úplně stačí, aby osvětlil duševní stav Josefa Švejka jako notorického blba.“

To, že příchozí SMS nebude psaná naším nejlepším ministrem financí široko daleko, bylo premiérovi Nečasovi totiž nad slunce jasné, když mu přišla krátká textová zpráva vyzývající k "morální obrodě" od ministra financí a prvního místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska. „Že se jedná o falešné zprávy, jsem pochopil v okamžiku, kdy mi přišla SMS od Miroslava Kalouska a vyzývala mne k morální obrodě," řekl se smíchem Nečas.

Premiérovi jistě do smíchu být muselo, protože Kalousek je zaručeně tím posledním, od koho by někdo mohl čekat výzvu k „morální obrodě“. A to nejenom pro jeho roli v kauze nefunkčních padáků na ministerstvu obrany či pro jeho postoj k loteriím a hazardu.

Kalousek je mužem, kolem nějž se v poslední době opět poněkud stahují mračna. Zatápí mu jednak podnikatel Jančura (majitel Student Agency), ale nepřátel má mnohem více. Dvacátého šestého května přinesly Parlamentní listy informaci, že by o Kalouska mohla mít zájem policie, a to v souvislosti s proběhnutým trestním řízením poslanců Víta Bárty a Jaroslava Škárky. Existuje totiž podezření, že za celou kauzou s údajným uplácením ve Věcech veřejných stáli ministr financí Miroslav Kalousek a poslanec ODS Petr Tluchoř.

Kalousek zatím většinu sporů se svými rivaly, ať šlo ještě z dob KDU-ČSL o Cyrila Svobodu, či později o Víta Bártu z VV, či Davida Ratha z ČSSD, ustál, a to ve velkém stylu. Řídí se totiž poučkou, že nejlepší obranou je útok a tato strategie mu vychází. Cyril Svoboda splakal v parlamentních volbách 2010 nad výdělkem, Bárta byl souzen a Kalousek hřímal o odporných a hnusných Veverkách a Rath je nyní vláčen médii jako nejhorší zločinec.

Dalším, s kým se Kalousek pustil v minulosti do křížku, je premiér Petr Nečas z ODS. Jejich souboj je zatím nerozhodný, i když Kalousek má argumentačně mírně navrch.

Rathova kauza však mimo jiné spustila poptávku veřejnosti na „ulovení“ nějaké další větší ryby, tentokrát z vod vládních. Na koho to slovo padne… Že by skutečně došlo na ministra financí, jehož nesnáší jak Věci veřejné a především Vít Bárta, tak mu na jméno nemohou přijít z ODS, už proto, že jim vnutil daňovou politiku, která ODS u voličů poškozuje a bere jim hlasy?

Zatímco se premiér směje, občané by mohli zaplakat. Je jim totiž jasné, jak se to s morálním krédem celé vlády má, což podtrhuje právě schválené „vyrovnání s církvemi“. Církevní restituce jsou kritizovány z mnoha úhlů pohledu. Kriticky se k nim vyjádřil právník a odborník na ústavní právo, Václav Pavlíček, Lenka Procházková či Hnutí za přímou demokracii pak v souvislosti s nimi podaly na Nečase a celou vládu trestní oznámení pro podezření z podvodu.

Pavlíček upozorňuje na možný střet zájmů ze strany věřících poslanců i na problematiku soupisu majetku, jenž má být církvi vrácen tak, jak je zpracován. Lenka Procházková poukazuje na neoprávněnost navrácení církevního majetku a finanční vyrovnání, na kterém se má podílet devadesát procent k žádné církvi se nehlásících občanů ČR ze svých daní. Současně zmiňuje neuvěřitelný právní přístup vlády k tomuto problému, kdy se jedná zcela prokazatelně o politické rozhodnutí, které má napomoci při dalších volbách. A to i za cenu markantního navýšení státního dluhu.

Rath je žalován za údajnou korupci, zatímco vláda „vrací“ církevní majetek z čistě morálních důvodů. Tomu věří jen nejfanatičtěji oddaní věřící ve vládní trojkoalici. Nebo snad už čtyřkoalici, když kde se vzala, tu se vzala, objevila se strana LIDEM, která sice nebyla zvolena ve volbách, zato má důležitý úkol — a tím je prosazení právě „církevních restitucí“.

Pozornost lidí má být zatím nasměrována na Ratha a nově na financování ČSSD. Kde je konec Pepům z Hongkongu a kdo dnes zmíní financování Věcí veřejných z Panamy? To jen nenáviděná sociální demokracie používá peníze určené na obnovu různých kulturních památek v ČR na své volební kampaně. Není těch pár miliónů ale trochu málo, Antone Pavloviči?, chce se člověku zeptat spolu s Járou Cimrmanem.

Média hned lačně skočila po údajném „granátu, hozeném do řad ČSSD“ — kým jiným než Rathem — jenom proto, že zmínil, že v podivně sestaveném spise proti hejtmanovi Rathovi se až příliš často objevuje financování voleb ze strany ČSSD. Možná chtěl jenom naznačit, že než ho strana úplně odřízne a zřekne se ho jako korupčníka dříve, než tak učinil soud, měla by se zamyslit nad tím, zda tady skutečně k nějaké habaďuře nedochází — a zda tato habaďura není namířena proti celé straně. Vždyť volby jsou tak blízko.

Pokud člověka ve vztahu k české vládě napadá jedna Švejkova hláška za druhou, může to být signál, že tato vláda nebude zrovna nejzodpovědnější a nejzdatnější v boji proti korupci. Tisíckrát se přitom nepravomocně odsouzený Bárta může bít v prsa, jak VV přispěly k boji proti korupci a jak on sám je pouze nevinnou obětí. Podivná pachuť, že celá vláda je financována někým za všechny kroky, které podniká v oblastech sociální, zdravotnické či na trhu práce, a že právě proto není vláda schopna své kroky občanovi vysvětlit, ne a ne zmizet.

„Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že mám náramnou radost, to bude něco nádhernýho, když voba padneme spolu za císaře pána a jeho rodinu“, bude si moci říci český občan u voleb, až si uplivne před „prohnilou“ ČSSD a s dojetím bude volit strany „čisté a zodpovědné“, pod jejichž vládou se rozlije v jeho duši nezměrný mír a klid. Možná však dozrál čas vzít do ruky jinou četbu a vládě poslat ve volbách důrazný vzkaz, co si má v souvislosti s „církevními restitucemi“, s kauzami typu IZIP či ProMoPro a s přístupem ke středním a nižším vrstvám společnosti zapsat za uši.