V sobotu 21. dubna se na Václavském náměstí sešlo na 120 000 lidí z celé České republiky, aby řeklo, že Nečasovu vládu nechce. Byl to největší a nejširší protest po roce 1989. Jenže co dál?

Když byla na začátku dubna vytvořena platforma STOP VLÁDĚ, všichni tak trochu tušili, že se jedná o něco nového. Iniciativy se účastnily společné přípravy protestů s odbory. Pro některé odborové předáky bylo zvláštní komunikovat s tak podivnými subjekty, jako jsou občanské iniciativy — bez předsedů, předsednictev a regionálních rad. Na druhé straně i pro některé iniciativy bylo setkání s odbory nové a nezvyklé.

V ProAltu jsme už určitou zkušenost měli, protože jsme od samého začátku našeho fungování říkali, že odbory jsou důležitou součástí občanské společnosti a považujeme je za významného partnera.

Platforma STOP VLÁDĚ byla pozitivním vyústěním téměř dvouleté spolupráce mezi ProAltem,, odbory a občanskými iniciativami. Na tiskové konferenci při jejím představení zaznělo, že si Týdnem protestů a demonstrací jdeme pro mandát. Ten jsme nepochybně získali.

Nabízí se otázka, co tedy dál, jak s mandátem naložit? Platforma STOP VLÁDĚ dnes sdružuje přes 70 organizací a další se hlásí o zařazení. Jsou to často aktivity, které se rodí spontánně, zdola. Příkladem může být starosta Panenských Břežan, který se skupinou svých známých podpořil protesty na Slovensku tím, že se převlékli za gorily a šli hledat své české bratříčky a sestřičky do Parlamentu.

Šíře tohoto spojenectví a jeho další růst potřebuje nyní jasné politické zarámování a plán dalších akcí. Rozhodovat se o něm bude tento pátek, kdy by se měla uskutečnit společná schůzka. Nápadů padá celá řada a tím pomyslným esem je samozřejmě generální stávka. Odhodlaný postoj odborů i přes sílící mediální tlak je odrazem toho mandátu ze sobotní demonstrace.

Než však přejdeme ke generální stávce, a zde leží hlavní odpovědnost na odborech, je třeba vyzkoušet celou škálu dalších protestů a zejména se pokusit a vybudování sítě aktivistů, kteří budou schopni vzepřít se podobně arogantní a asociální vládě bez ohledu na to, jakou bude mít barvu.

Spojenectví iniciativ a odborů má totiž smysl jen jako spojenectví dlouhodobé, vzájemně obohacující a posilující. Zahraniční zkušenost nás dostatečně poučují o tom, že ani vlády sociální demokracie nejsou ochranou proti asociálním škrtům.

Protestní akce budou jistě pokračovat, stejně jako společné úsilí o nalezení shody nad požadavky a politickými principy, na který bude moci platforma dále růst. Pokud nemá být další protest jen — byť jakkoli silným — plácnutím do vody vládní arogance, musí pokračovat systematická a dlouhodobá práce. Tím se znelíbíme všem těm, kteří chtějí demonstraci co týden a píšou sáhodlouhé texty o změně světa.

Pokud má ale proti logice neoliberálních reforem něco obstát, bude to jen široké a silné hnutí. To se neobjeví přes noc. Čeká nás ještě dlouhý zápas.