Vnímám tu demonstraci jako velkou, ale ne jako spontánní, řekl mi v sobotu odpoledne v centru Prahy jeden bezesporu vzdělaný i vnímavý muž. Ke skutečnému dialogu by podle něj vládu přimělo, kdyby lidé do ulic vyšli sami. Větší účinek než sto dvacet tisíc lidí odborově organizovaných by podle něj měla stovka horníků, která by si řekla „Takhle to už dál nejde!“ a vydala se vládu vypálit.

Tvrdím, že uměřenost a kultivovanost odborářských protestů je velkou a dobrou vizitkou jejich práce. Požadavky odborových předáků (a lidí z iniciativ a akademické půdy, kteří na pódiu sobotní demonstrace vystupovali) jsou realistické. Vůdci mimostranické opozice se ztotožňují s politickým systémem i liberální demokracií. Požadují vlastně jen větší podíl občanů na rozhodování. Chtějí systémové změny a zároveň se stavějí proti jakémukoli autoritářství. Tvrdí, že k autoritářství směřuje pravicová koalice, která ignoruje hlas veřejnosti i svých partnerů v tripartitě, chce omezovat právo na stávku a destruuje stát jako takový.

Demonstranti požadovali zcela v duchu dnešní ústavy demisi vlády a předčasné volby. Říkali STOP vládní politice, která je v jejich definici synonymem pro rozkrádání a rozprodej státu. Stát má podle demonstrujících zajistit nikoli vyrovnaný rozpočet, ale dobrý život lidí. Vyrovnaný rozpočet je jistě možný, podle odborářů a dalších ale nejde o cíl politiky, nýbrž o nástroj, jak dosáhnout dobré společnosti.

Hranice dnešního systému naopak překračuje očekávání, že vláda začne vést dialog se společností až ve chvíli, kdy ze Strakovy akademie budou stát jen začouzené obvodové zdi. Na jejich hraně jsou opakované provokace ministrů za TOP 09, kteří vstupují na veřejná shromáždění vedeni snahou vyvolat proti sobě fyzický konflikt.

Jaké zchudnutí obyvatel a jaká zpupnost a zvůle vládnoucích elit by asi musely přijít, aby se desítky tisíc lidí vydaly do ulic protestovat spontánně? A copak si neumíme dvacet let po listopadu 1989 představit jiný způsob sesazení vlády ulicí než revoluci? Opravdu potřebuje dnešní pravicová koalice dosavadní náznaky nesouhlasu radikálně doslovit?

Chtěl bych si myslet, že doba obsazování státních úřadů během sociálních konfliktů, doba okupačních stávek v dolech i doba atentátů na vedoucí podnikatele a bankéře je alespoň ve střední Evropě za námi, přinejmenším ještě na pár desetiletí. A chtěl bych si myslet, že vláda je rozumná alespoň natolik, že nevyprovokuje jejich návrat.

Pokud ne, je další scénář jednoduchý: Vláda svou neústupností vyvolá bezmoc, která dušena vyústí v násilný střet. Násilí se státní moc bude bránit silou. Omezení práv odborů a občanského sdružování pak bude pravděpodobné stejně jako noci osvětlované plameny hořících limuzín.