Komu zvoní hrana?
Lukáš RázlVypadá-li se současný demokratický systém jako nefunkční, je třeba klást si otázku, co s tím. Protože nečinnost by mohla mít katastrofální důsledky. Nastal čas, kdy je třeba demokratizovat i vlastní politické strany.
Voliči v ulicích jsou velmi rozezleni dlouhodobou politickou situací. Politici jsou pro veřejnost šmahem sbírkou gaunerů a zlodějů. Politické strany jsou bratrstvy šibalů, co „spolu mluví“ a „mají za ušima“. A politický systém je jen sítí, kterou se gauneři a šibalové derou k moci, díky které mohou následně společnost veřejně a s mlaskáním „podojit do svých kapes“. Nechme stranou, zda lid má či nemá pravdu. Podstatné je, že naprostá většina společnosti takto katastrofálně správu věcí veřejných vnímá.
V důsledku toho demokracie začíná být v debatách občanů stále více spojována se stávajícím marasmem. S marasmem, který se sám za demokracii vydává. Malý příklad: v Rusku je v důsledku špatné vlády tzv. demokratů v devadesátých letech označení demokrat dodnes nadávkou. Slovo demokracie je tak stále více pejorativně vnímáno i v českých luzích a hájích. Voliči rozzlobení na náš „demokratický“ politický systém tak vylévají s vaničkou i dítě.
Demokracii tak stále silněji zvoní hrana.
Pouze taková společnost ve kterém si většina voličů plně uvědomuje, že patová situace mezi těmito rivaly je nutná, má šanci udržet kapitalismus v liberálně demokratickém režimu i poměrně delší dobu.