Ve svém textu si dovoluji reagovat na text Zdeňka Koudelky publikovaném v Deníku Referendum pod názvem Přímá volba je posilování práv občanů. Ačkoliv si docenta Koudelky po odborné stránce vážím, a pokládám jej za jednoho z nejlepších budoucích kandidátů na místo ústavního soudce (společně též např. se stávajícími soudci Nejvyššího správního soud Petrem Průchou a Vojtěchem Šimíčkem) v náhledu na přímou volbu prezidenta republiky se s ním rozcházím.

In media res:  Na rozdíl od mnohých mých spoluobčanů a výše citovaného ústavního právníka nesdílím nadšení pro přímou volbu prezidenta.

Ačkoliv  to bude možná znít přízemně, myslím si, že hlavním smyslem volby je zvolení kvalitního a respektovaného prezidenta.  Smyslem tedy není volba samotná, od které si mnozí (dle mého soudu mylně) slibují zvýšení kvality demokracie,  ale její cíl. I když se mnou leckteří nebudou souhlasit, tak mám za to, že dosavadní nepřímá volba v ČR, byť klopotně,  „vyrobila“ kvalitní a respektované prezidenty. Podíváme-li se po EU i mimo ní, nenajdeme relevantní důkaz, že by nepřímá volba prezidenta republiky produkovala méně kvalitní prezidenty, než volba přímá.  Má snad Litva, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko nebo sousední Slovensko nějaké kvalitativně lepší (resp. reprezentativnější)  prezidenty než například Itálie, Lotyšsko, Maďarsko, Malta anebo Německo? Má první skupina vyšší politickou kulturu v důsledku přímé volby?

Ze systémového hlediska nutno konstatovat, že přímá volba odpovídá prezidentskému systému, v naší ústavně-právní  struktuře působí cizorodě. Připomeňme si, že po celé dějiny naší novodobé demokracie byl a je český  stát parlamentní a nikoliv prezidentskou republikou.  Naroubovat se na náš stávající demokratický strom  přímá volba jistě dá, ale proč vlastně ?

Přímá volba by snad  dávala o trochu víc smyslu, pakliže by  měl český prezident nějakou opravdu důležitou kompetenci . Jako právníka mě napadá kupříkladu pravomoc vetovat zákony, kterou dnes hlava republiky (asi k velkému smutku Hradu)  nemá  a asi jen tak brzy mít nebude. 

Dalším mínusem  přímé  volby je posílení syndromu únavy voličů ze  zvýšeného  počtu voleb. Při prvních prezidentských volbách možno očekávat sice relativně vysokou účast, ale u těch dalších půjde rapidně dolů. Únava  je násobena zamýšlenou dvoukolovostí prezidentských voleb. Takže mnohým lidem pak nezbude energie, v důsledku citované únavy z voleb,  na  důležitější  demokratická hlasování, kterými jsou například volby parlamentní či komunální. Jen naiva si může myslet, že více voleb znamená více demokracie. Nezapomínejme, že už nyní se ČR takřka pořád nachází (více či méně) v nějaké předvolební  kampani, což bere politikům  odvahu k jakýmkoliv skutečným ráznějším reformám.  Mám za to, že i zde platí staré dobré less is more.

Zastánci posílení politické kultury, těšíte se již na hádky o tom, odkud pocházejí peníze na volební kampaň prezidentských kandidátů?

Mám trochu kacířsky za to, že v zemích, kde má hlava státu skutečné kompetence velice malé, a takovou je bezpochyby i dnešní Česká republika, je skoro jedno za pomoci jakých nástrojů se prezident volí. Co získáme za půl miliardy až miliardu korun, které by přímá volba měla stát?  Pro srovnání nepřímá parlamentní volba prezidenta nás stála „jen“ statisíce korun.

Proč chceme za více peněz stejně nebo dokonce méně muziky?  Proč chceme měnit postup, který funguje?