Normalita lhostejnosti?

Alena Wagnerová

Co začíná míjením muže ležícího v mraze na chodníku, může končit stejnou netečností k transportům. A z čeho se vlastně to, co dnes pokládáme za normální, rodí?

V mrazivé Praze počátku února jsem sama se sebou zažila takovou zvláštní věc: V Radnické ulici nedaleko Staroměstského náměstí ležel na chodníku u zdi zadního traktu pražského magistrátu člověk. Schoulený do poloklubíčka, čepici staženou do obličeje, jen dvě mrazem zčervenalé ztuhlé ruce vykukovaly z rukávů jeho ještě docela zachovalého kabátu. Ležel bez pohybu ale — ještě — dýchal.

Pravděpodobně byl opilý. Na ulici nebylo právě mnoho lidí, ale takových deset možná patnáct kolem něj přešlo, aniž si ho povšimli. A s každým dalším kolemjdoucím, se ten člověk bezmocně ležící na chodníku jaksi zmenšoval a stával bezvýznamnějším, jako by šlo o něco na pražské ulici docela běžného, co si nezaslouží žádnou pozornost.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
LV
Libor Vodička, teatrolog - učitel na FF
February 13, 2012 v 17.26
Stejný princip.
Popsala jste to přesně. Mám za sebou podobný zážitek a bylo to hrozně divné: kolem chodili lidé a já se nejdřív zastavil, hlavou mi proběhlo to všechno o čem píšete, kolem chodili dál nevšímaví lidé, pak jsem se rozechvěle sehnul a zeptal se, jestli potřebuje pomoc atd. - a v té chvíli se již začali připojovat první "účastní". Druhý divný pocit pak přišel ve chvíli, kdy si opilce (byl opilý - tedy ta "lepší" varianta z možných) převzala městská policie. Tak jsem se ho přirozeně zbavil, díky mě se neudusil toho dne zvratkami, ale jaká vlastně pomoc, že? Cítil jsem divnou bezmoc.
Eva Hájková, penzistka
February 13, 2012 v 20.54
Já jsem loni taky jednoho našla v parku, brzy ráno cestou do práce. Ležel obličejem k zemi, byl celý mokrý, protože lilo jako z konve a navíc byl znečištěný od výkalů. Vyděsila jsem se a nevěděla, co mám dělat. Bylo mi ale jasné, že když neudělám nic, tak nebudu mít klid. Myslela jsem si, že je asi opilý, ale pořád lepší planý poplach, než zbytečné neštěstí. Tak jsem volala linku 112. Asi třikrát mě přepojovali a pokaždé jsem musela vysvětlovat, oč jde a kde jsem, až naposledy mě spojili na městskou policii a ti slibili, že hned přijedou. Naštěstí ten člověk se pak nějak sebral, vstal sám a odešel.