Je čas postavit tři pomníky

Jan Šícha

Gruša, Jirous, Havel: odchází generace a na nás je, abychom si od ní vzali to dobré.

Jiří Gruša, Ivan Martin Jirous, Václav Havel. Letos krátce po sobě zemřeli tři muži, kteří svou pouhou existencí dávali pocit, že české země a Češi něco znamenají.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Gruša byl možný následovník Václava Havla v prezidentském křesle, sžíravě kritický duch, který naši zemi otevíral světu a nenechal na pokoji žádnou z jejích předností. Přednosti země uměl rozeznat a rozvíjel je schválně.

Jirous uměl z popela tahat diamanty, možná mu z části vznikaly v rukou. Dal směr a vertikálu zamyšlencům zespodu, kterých jich je v Čechách i na Moravě vždycky hodně, a do profilu této země patří.

Havel uměl naslouchat, uměl bleskově vyhodnotit okamžitou situaci a uplést z ní kompromis vedoucí o patro výše. Měl představu o kulturním státu a živé společnosti, které vůbec zakládají a legitimují politiku.

Všichni tři uměli žít. Z případných učebnicových šablon příjemně přečuhují a vypadávají. Všichni rozuměli Čechám a Čechům v nezúženém smyslu zahrnujícím někdejší soužití více kultur a budoucí místo ve střední a celkové Evropě. Všichni tři se zasloužili o stát, pokud ještě státem rozumíme něco, v čem se dá kulturně bydlet.

Je čas postavit tři pomníky. Jde o disciplinu, kterou neumíme. V Americe tak nakládají s někdejšími prezidenty. Formulují inspirující odkaz, výčet důvodů, proč nemá být zapomenut člověk, který byl svobodně zvolen, aby mocně formoval čas. Vytvářel z něj jako zástupce lidu epochu, která se pojmenuje po něm. Pro zjednodušení, potvrzení demokracie, jako důkaz, že lid dobře volil. U nás obraz někdejšího prezidenta není úplný, když se k němu nepřičtou další komponenty. Třeba takové, jaké nám přinesl ve třech úmrtích závěr letošního roku.

Není jasné, kdy epocha Gruši, Jirouse a Havla skončila. Musíme najít, kdy jejich způsob výkladu světa a směřování lidí okolo byl nejproduktivnější. Nesmíme se zdržovat časy, kdy jim to moc nebo vůbec nešlo.  Smrt dává velkým mužům právo na to, aby se dopředu dostaly jejich silné stránky. V místech, kde byli slabí nebo nedořekli, se mají objevit jejich následovnice a následovníci.

Jiří Gruša, Ivan Martin Jirous a Václav Havel opustili svět, který je v krizi, a musí být možná nadlouho, ale určitě znovu formován. Začátek stavby pomníků by asi měl být v bodě, který si všichni tři prožili s větší tíhou a větší beznadějí, než oprávněně můžeme cítit my dnes. V bodě „takto už to není dál možné“.  

Všichni tři dokázali mobilizovat zdroje ze společnosti a ve společnosti, ve které se narodili a prošli kulturním formováním. Takto by snad mohl vypadat základ tří pomníkových soklů. Třeba se zmůžeme na to, že v zemi torz tyto pomníky dostavíme. Všichni tři rozuměli nám, v díle všech tří je klíč k tomu, abychom porozuměli my jim. V jejich době to jinak než lahvovou poštou nešlo. Máme tedy určitou výhodu čitelného odkazu i volný prostor k pokloně.

Zmizela možnost, že udělají něco místo nás.

    Diskuse
    December 18, 2011 v 20.19
    velmi pěkné zamyšlení
    Zmizela možnost, že něco udělají místo nás, proto je třeba, abychom přestali být normální, to jest přizpůsobiví a začali se stávat také osobnostmi. Každý ze zmiňovaných může být v leččems vzorem. Pro mě je to skoro symbolické, jakoby se s nimi definitivně uzavřela brána 90-tých let a nadějí z nimi spjatých.
    December 19, 2011 v 8.18
    Nepřizpůsobovat se, ale žít svobodně, tvořivě a odpovědně!
    Při této úvaze mi vytanulo na mysli, že Ježíš říká na jednom místě v evangeliích: "Stavíte pomníky prorokům, které jste dříve kamenovali!" (přibližný citát). Myslím, že nejde o pomníky, ale o svobodné a kritické zhodnocení, co nám tito tři muži kultury i politiky přinesli, jaký je jejich odkaz a co je nyní na nás! Jejich poselství bych přeložil takto: Nepřizpůsobujte se světu tomuto! A toto heslo naplňovali v oblasti kultury i politiky. Myslím, že i dnes jde o to, abychom se nepřizpůsobovali a nepodléhali dobovým domácím i mezinárodním trendům, krizi, ale hledali nové cesty a při tom se pokoušeli být stejně stateční a odvážní jako zmínění tři muži. Postavit pomníky je málo! Jde o víc, jde o naši budoucnost, budoucnost Evropy a světa! Už Masaryk varoval před kultem mučednictví, ke kterému jsme v Čechách náchylní!