Navzdory posunům mezivolební beznaděj

Ivan Štampach

Ač předvolební výzkumy ukazují příklon populace k levé části politického spektra, nastal by po případných volbách pat. Důvodem je vysoký počet mandátů, které by dostala KSČM. Proč tomu tak je a kam se ubírat dál?

Průzkumy volebních preferencí jednotlivých agentur postupují různě. Mimo jiné zařazují nebo nezařazují nerozhodnuté, počítají procenta z těch, kdo se vyjádřili, nebo mandáty pro případ, že by se právě konaly volby s tím, že voličstvo zastupuje reprezentativní vzorek. Jak jsou spolehlivé, jak dodržují metodiku zajišťující politickou neutralitu, nevíme a můžeme doufat, že tam není záměrné zkreslování výsledků. Červencový výzkum Factum Invenio ukázal další posun českého voličstva doleva. 39 mandátů pro KSČM vysvětluje, proč pravicová uskupení usilují o zákaz této strany.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Demokratické postupy jim už, jak se zdá, neposkytují moc, je třeba zajistit si ji jinak. Už ne souhlasem občanů ve volbách, nýbrž administrativním aktem. Pravice není spokojena s  částí voličů a bere jim proto právo vyslovit ve volbách své přání. Kdyby šlo voliče vyměnit, bylo by to snazší. Tak se jen jejich nemalá část diskvalifikuje.

Růst sympatií pro komunisty je pochopitelný. Ve vládě se začíná uvažovat o tom, že se sice vezmou prostředky sociální péči, vzdělání, vědě a umění, ale věnují se jako překvapivý bonus nejbohatším tím, že se totiž zruší daně z dividend. Že se tím státní rozpočet zbaví miliard korun, je v tomto případě ministrovi Kalouskovi jedno, uvidíme jak vláda a parlament. Tisíce českých domácností není schopno dostát běžným závazkům, nedokáží ze svých příjmů pokrýt běžné životní náklady, propadají se ve většině pod průměr a část rychlým tempem až k uznané hranici chudoby. Radikalizace obyvatel tedy nepřekvapuje.

Současné výsledky ukazují, že ani pravicová dvojice stran ani sociální demokraté by nesestavili vládu bez komunistů. Politicky resuscitovaní lidovci a zelení v součtu, by ani levici ani pravici nepomohli k vládní většině. Pokud si nechceme představit pečený led v podobě koalice ODS, TOP09, ČSSD, museli by jedni nebo druzí získat ve sněmovně většinu jen za předpokladu nějaké spolupráce s komunisty. Volební aritmetika, i když zatím jen cvičně v podobě průzkumu, je neúprosná.

Těžko říct, jak by se zachovali komunisté v hypotetické vládní koalici s ostatními parlamentními stranami. Zdá se, že by byli stejně přičinliví a spolehliví jako ve sněmovně, kde jsou notoricky známi tím, že nejdůsledněji studují zákony, připravují si konkrétní věcné připomínky a otázky, vzorně odvádějí práci ve výborech a činnost zpravodajů. Slavný je případ odjinud, kdy komunisté ve francouzské Mitterrandově vládě pod mediální palbou kritických intelektuálů zajistili privatizaci automobilky Renault, která byla po celá desetiletí prakticky státním podnikem a byla pokládána za to, čemu se u nás říká rodinné stříbro. Myslím, že stalinští nostalgici v jejich členstvu a voličstvu by nezabránili pragmatickému přizpůsobení systému, proti němuž je dosud zaměřena jejich rétorika.

Pokud by se komunisté stali součástí levicové koalice, poněkud by mne to znepokojilo, protože mají sice levicový program, ale v mnoha hlasováních a volbách se projevili spíše jako strana euroskeptická (s čestnou výjimkou Miroslava Ransdorfa), konzervativní a nacionalistická. To by šlo těžko do páru se sociální demokracií, která má v nižším funkcionářstvu také tyto populistické typy, ale snad převládá socialistická tradice, která je kulturně liberální, proevropská a kosmopolitní a v tomto smyslu víc nalevo, než dnešní čeští komunisté.

Umím si představit hysterické projevy v případě, že by se komunisté nějak podíleli, třeba jen podporou menšinové vlády, na výkonné moci. Mediální koncerny by zatroubily na útok. Propukla by psychologická válka. Obával bych se masového odchodu firem, zničujících reakcí globálního finančního impéria, demonstrací a hladovek. Je ještě stále dost lidí, kterým minulý režim ublížil zákazem výkonu povolání podle vzdělání, policejní perzekucí, vězením. Nebo je třeba mrzí vliv minulého režimu na vzdělání, kulturu a národní povahu. Tito lidé setrvačně bojují dávno rozhodnutý boj demokracie proti totalitě. Nevšímají se, že rozmístění soupeřů v politickém ringu už je jiné, že lidská práva (kromě jediného, práva vlastnit) zesměšňuje a popírá pravice. Ona dnes oklešťuje demokracii, a kdyby jí nebránily ústavní záruky, byli bychom na cestě k pravicovému autoritativnímu režimu už o pár kroků dál.

Myslím, že koalice ČSSD s KSČM není zatím prakticky možná. Komunistická podpora menšinové vládě by vyvolala stejné reakce. Ale to pak znamená, že dosavadní pokles podpory pravice a růst pro levici (zřejmě zejména rozpuštěním hlasů pro Věci veřejné, které se co do volebních preferencí ocitly v politickém propadlišti) nestačí k tomu, aby levice svůj program mohla uplatnit.

Ani porušení pravicových volebních slibů, ani hromadné chudnutí většiny obyvatelstva, ani odsouvání pracovníků do pozice nerovnoprávných partnerů pracovně právních vztahů (pokusy o omezení odborových práv) nestačí. To, že se korupce stala součástí systému, vyvolává jen krotké moralistické řeči a nevede to k politickým rozhodnutím. Stále v té či oné podobě trvá předvolební politický pat. Hru nelze žádným smysluplným směrem dál rozehrát. Politické strany budou spíše výkonnými orgány firem. V jednom případě, kde to udělali zvlášť hloupě a amatérsky, se to „odhalilo“, jinde je to jen lépe zamaskované a více diverzifikované. Uvnitř vrstvy služebných vykonavatelů moci ve prospěch diskrétních elit (ve smyslu analýz sociologa Jana Kellera) sice bude probíhat konkurenční boj imitující demokratickou politickou soutěž, ale pokud se veřejnost nevzchopí, nezačne hájit své vitální zájmy, pokud si lidé neuvědomí důstojnost lidství a hodnotu sociální spravedlnosti, bude politika jen formou nižšího byznysu a my budeme zažívat beznaděj.

Mám jasnou představu, za jakých okolností by se v mých spoluobčanech projevilo občanské smýšlení a občanská odvaha. Jsem si jist, že spočívá v duchovních kořenech lidství, přesněji řečeno v odvážném a svobodném rozvinutí spirituálního potenciálu. Ale v tom se bohužel s většinou kritiků současného stavu věcí neshodneme. Uvidíme, jak se jim bude dařit prosadit konečně nové cesty sociálního života bez této opory. Snad budou ochotni a schopni to reflektovat a vyvodit po dalších zkušenostech důsledky.

    Diskuse
    August 2, 2011 v 20.51
    Pane Štampachu,
    já se tedy zeptám rovnou. Už v několikátém příspěvku naznačujete nějakou spirituální cestu k řešení současných problémů. Tak už nám konečně prozraďte něco víc (třeba v příštím článku). Nebo to není pro každého?
    MP
    August 2, 2011 v 22.37
    "Koalice s komunisty"
    je v určité podobě nutností. Nemusí (a neměla by asi) mít podobu přímé účasti komunistů ve vládě - o níž hovoří ono legendární Bohumínské usnesení, ale podpora KSČM vůči vládě vedené socdem je nezbytná, JINAK ŽÁDNÁ LEVICOVÁ VLÁDA NEVZNIKNE (to je téměř matematická jistota) a pravice nebo velká koalice bude vládnout na věčné časy a nikdy jinak.

    Myslím, že to postupně dochází i B. Sobotkovi, jen o tom musí ještě přesvědčit Haška a jiné antikomunisty ve straně.
    August 3, 2011 v 11.27
    Proč ne koalice?
    Proč stále všichni mluví o nemožnosti koalice ČSSD a KSČM? Uběhlo bezmála 22 let od sametové revoluce a je přeci jasné, že návrat starých pořádků je prostě nemožný. Proč by tedy nemohla být ve vládě KSČM, když ji navíc aktuálně podporuje šestina voličů? Pochopil bych odpor na diskusích iDNES, ale tady to moc nechápu.
    MT
    August 3, 2011 v 12.0

    ... nejde jen o nutnost.

    Poctivá koalice s KSČM by měla být ne až teprve NUTNÝM - měla by být SAMOZŘEJMÝM řešením v demokratickém světě - zlomit psychologický blok v našich myslích je nezbytné

    V dobách blokově rozděleného světa měl Mitterand odvahu to udělat - pět let před Gorbym a poprve od krátkého poválečného období (kromě Finska a asi Kypru) ...

    Bude mít tuto odvahu centrální vedení ČSSD ?
    August 3, 2011 v 14.40
    Koalice ČSSD a KSČM
    Souhlasím s panem Koubou a s panem Tejklem, jehož názory jsou mi celkově velmi blízké.

    Proč s tou koalicí vlastně děláme tolik cirátů? Je snad KSČM totéž jako někdejší KSČ? Neměli bychom už konečně bouchnout do stolu a říct, že celé to strašení levicovou koalicí je jen trapná pravicová propaganda? Nechme tu defenzivu už za sebou, vždyť je nám vnucována. I já sám jsem se občas přistihl, že kritizuji KSČM - zleva! V debatách s Jiřím Dolejšem (což v tomto případě možná není až tak překvapivé...). Nemám KSČM příliš v lásce, ale má kritika je nesena jinou argumentací než trapným antikomunismem po sezóně. Asi nejlepší analýzu problémů současné KSČM zde před časem publikoval v diskusích Josef Heller a bylo by třeba jim věnovat velkou pozornost. Celý ten idiotský antikomunismus totiž vlastně KSČM zahaluje, my ani poměry v KSČM pořádně neznáme - aspoň ne tak jako poměry v ostatních stranách. Není to paradox? Je, ale je to důsledek onoho neustávajícího ideologického přístupu ke KSČM jako ke ztělesnění metafyzického Zla.

    Posunul bych otázku pana Tejkla o píď dál: hovořit o koalici levicových stran je samozřejmé a logické. Takže dál: jaké jsou skutečné programové průniky obou stran? Jak se sociálně demokratická idea reformismu, předpokládájící KONTINUÁLNÍ úpravy systému, snese s DISKONTINUITOU revolučního zvratu? A je KSČM vůbec radikální levicí? Není spíš levicí konzervativní, neostalinistickou? To by byl jiný problém než ten, který nám vnucuje zmíněná pravicová propaganda.

    Čili: posunout diskusi na věcnou, analytickou úroveň.
    MP
    August 3, 2011 v 16.37
    Romane, mínění ve společnosti se mění,
    ale ne tak rychle, jak bysme si asi oba (a většina zde diskutujících) přáli. Mnoho lidí, pro něž ještě v roce 2006 byla KSČM a jakási Renčova pakoalice KSČSSD (!) strašákem a opravdu ztělesněním všeho zla, dnes už uvažuje jinak. Viz příklad p. Kouby, který to o sobě otevřeně v jiné diskusi přiznal.
    Jenže přímá účast komunistů ve vládě je nezkousnutelná pro spoustu lidí ze středních vrstev, kteří pomalu, ale snad přece jen k levici nacházejí cestu. To je politická relita.

    Jiná (a velmi zásadní otázka) ovšem je, jestli se samo vedení ČSSD nebojí koalice s komunisty proto, že by muselo dělat skutečně levicovou politiku - a toho se mnozí možná sami lekají...:)
    MT
    August 3, 2011 v 17.24

    pane Kanda, diskuse při kterých sklouznete do polohy, kdy s ing. Dolejšem polemizujete zleva, není u mne ničím vyjímečným ... a to se považuji za levicového liberála - i když hodně levicového (liberála proto, že při společenské regulaci dávám přednost parametrickým nástrojům před regulací úředním inženýringem jednotlivých správních rozhodnutí a tzv. správního uvážení - v tom se metodologicky například shoduji s ODS, ovšem míra použití těchto nástrojů je u mne jako levičáka s představami ODS pochopitelně nesrovnatelná)

    hrůza ing. Dolejše z čehokoli netradičního, nezvyklého a z toho, co on zahrnuje pod pojem "utopismus" (a v jeho pojetí zahrnuje utopismus neskutečně obrovskou výseč lidského myšlení), je pověstná ...

    právě proto je strach dokonce i z otevřené koalice s KSČM z racionálního hlediska absurdní ...


    ... ovšem uznávám, že v české společnosti je taky mnoho iracionálního - a pořád ještě velkou část lidí nepřesvědčí ani ultraliberální, komunisty řízený Kypr, silně proevropskými komunisty dlouhá léta na moldavské poměry dobře řízená Moldova, Kérala i západní Bengálsko ...
    ... ani Island, kde hlavní koaliční strana komunistického typu jedná o vstupu do EU ...

    August 3, 2011 v 18.18
    Proč vlastně pan Dolejš i pan Heller úplně zmizeli z diskusí?
    August 3, 2011 v 18.27
    Zřejmě jsou na dovolené. Parlament i strany mají teď prázdniny ...
    August 3, 2011 v 18.48
    ad KSČM - kritika zleva
    Teď jsem to paní Hájkové chtěl napsat, pane Jedličko:) No, já jsem taky teď byl trochu mimo diskuse, zdálo se mi, že slov bylo z mé strany už mnoho. Ale nějak jsem to nevydržel...

    Nejprve k Martinovi: máte samozřejmě pravdu, že názory veřejnosti se nemění tak rychle, ale chtělo by to nějakou gruntovní analýzu KSČM. Nejsem sociolog ani politolog, takže určitě nějaké studie existují, ale v médiích jsem třeba věcnou analýzu programu KSČM nezaznamenal. Možná mi něco uniklo, v tom případě se omlouvám, ale nenašel jsem to ani v médiích, která rozhodně nejsou mainstreamová.

    V těch diskusích o koalici KSČM a ČSSD mi vždycky vadí ten převládající směr: že je to na ČSSD, která KSČM přizve nebo nepřizve ke spolupráci. Ale ono je to obousměrné. Má KSČM na takové spolupráci zájem? Přiznám se, že mám se současnou KSČM potíž. Obdivuji úsilí Josefa Hellera a pečlivě si pročítám jeho projekt samosprávného socialismu. Ale jakou má odezvu ve strukturách strany? Nic, nic, nula, nula. Buď pragmatické uctívání Číny, jejíž ekonomický systém je mi odpornější než celý prohnilý kapitalismus, anebo neostalinisté, jejichž pokusy o exkulpaci Gottwalda a spol. se mi taky hnusí. Samozřejmě, že celou věc v tomto diskusním příspěvku zjednodušuji, ale osobně mám problém KSČM volit.

    Pan Tejkl se označuje za levicového liberála, já bych se možná označil za radikálního demokrata - ostatně na nálepkách nezáleží. Když ale slyším některé argumenty pana Dolejše, tak je mi jasné, že KSČM žádnou radikální levicí není, pokud dává přednost Systému před člověkem.
    + Další komentáře