Deník Referendum zveřejňuje odpověď dalšího z kandidátů na předsedu sociální demokracie Michala Haška na otevřený dopis, který napsalo čtrnáct osobností veřejného života s ambicí vstoupit do debaty o tom, kdo by měl vést Českou stranu sociálně demokratickou po nadcházejícím sjezdu.

Hašek se bez jakéhokoli zdržování ihned pouští do odpovědi na první otázku, jež mířila na příčinu defenzívy sociální demokracie, která podle jihomoravského hejtmana souvisí s tím, že sociální demokraté přistoupili na hru, která jí byla druhou stranou vnucena. Podle Haška defenziva nastala už dříve a nikoli až v souvislosti s nevyřešenou globální finanční krizí.

„Hra pravice spočívá na principu ,čím hůře, tím lépe‘, tedy konkrétně v hromadění a koncentraci strachů, což jsou emoce, které na lidi působí naprosto spolehlivě, mnohem účinněji než racionální argumenty,“ analyzuje Hašek příčinu defenzivní pozice sociálních demokratů.

Podle Haška navíc sociální demokracie vyplýtvala zbytečně mnoho energie argumentací proti jednoduchým černobílým sloganům pravice — od vyvolávání strachu z terorismu až po strašení pravicových aktérů bankroty celých států a z nich jakoby vyplývající nutnosti zachránit „náš svět“ zrušením sociálního státu —, přičemž to podle něj byla argumentace dopředu marná, neboť proti iracionálním strachům a demagogiím racionálně argumentovat beztak nelze.

Forma sociálního státu 20. století je minulostí, potřebuje revizi

„Sociální demokracie by se proto podle mne měla méně soustředit na pokusy o racionální argumentaci v diskursu s iracionálními a v mnoha případech i záměrně vylhanými tezemi pravice a místo nich se zaměřit na vlastní paradigmata,“ vybízí sociální demokraty Michal Hašek a upozorňuje, že v současné, často až hysterické atmosféře může takový postup v mnoha případech vyžadovat značnou dávku osobní odvahy.

ČSSD se tak podle Haška nesmí bát posměchu a tvrdých útoků ze strany pravice a jí nakloněných médií a musí podle jeho mínění dát všem jasně najevo, že sociální demokracie nové generace musí být bez ohledu na cokoli stranou schopnou formulovat a prosazovat tolik vysmívané hodnoty, jako jsou mezilidská sounáležitost, sociální spravedlnost a rovné podmínky pro všechny bez ohledu na sociální kořeny, a to způsobem, který je odpovídající dnešní době a realitě.

„Proto se musíme postavit na stranu nejen všech sociálně slabých, ale i živnostníků nebo malých firem, které by za normálních okolností mohly být páteří ekonomického růstu země, v realitě ale je stále více dusí monopolní tlak velkých koncernů,“ myslí si Hašek.

V této souvislosti je podle Haška nutné začít se seriózní regulací finančního sektoru, abychom se vyhnuli možnému opakování současné krize, byť přitom současně zdůrazňuje, že financování sociálního státu zadlužováním není dlouhodobě udržitelné. Hašek z toho vyvozuje, že forma sociálního státu 20. století je minulostí a potřebuje revizi.

V této tezi Hašek oponuje Sobotkovi, který ve své odpovědi naopak napsal, že model sociálního státu 20. století nevyžaduje nějakou zásadní hodnotovou revizi.

Podle Sobotky totiž platí, že v Evropě obstály v době poslední hospodářské krize nejlépe státy s vyšší mírou přerozdělování a sociálních výdajů, tedy zejména země uplatňující skandinávský model sociálního státu s vysokou mírou sociální soudržnosti. „Naopak, nejvíce na krizi doplatily státy jako Řecko a Irsko, kde se o skutečném sociálním státu dá hovořit jen velmi obtížně,“ napsal Sobotka.

Hašek tedy na rozdíl od Sobotky sice zlomil hůl nad formou sociálního státu minulého století, přesto tvrdí, že „revize (sociálního státu) nesmí snižovat kvalitu a dostupnost veřejných služeb. Není to přitom žádný důkaz mé údajné pravicovosti, jak mi mnozí předhazují, ale jen prosté a logické konstatování faktu,“ píše jihomoravský hejtman.

Podle Haška proto ČSSD nemůže a ani nechce konfrontovat ekonomický „růst“ či rozvoj, nicméně musí znovu začít trvat na tom, abychom vedle všech těch neživých čísel viděli i člověka a jeho potřeby. Sociální demokraté se proto podle něj musí nadále zasazovat o jeho ochranu před diskriminací i sociálním ponížením či rovnou vyloučením, a současně musí nad tím vším uchovat fundamentální principy demokracie jako záruky osobní svobody.