O prkénku
Jan KubíčekTotalitní myšlení má tendenci vše ideologizovat. Dokáže libovolné věci přisoudit hodnotu z opozice dobrý — špatný, levicový — pravicový, socialistický — kapitalistický. A jak se to má se snowboardem?
„Snowboard ne, to je takovej levičáckej, levičáckej dopravní prostředek,“ dozvěděli jsme se nedávno od Václava Klause v odpovědi na otázku reportéra TV Nova.
Aha. Jak je to možné? Snowboard, zatažený na poklidné české svahy z imperialistického západu? Snowboard, na kterém brousí sjezdovky naše mládež volící převážně pravici? Jezdí na snowboardu snad nějaký levicový politik? Paroubek zřejmě ne. Snad tedy někdo od Zelených. Stačí to ale na tvrzení, že snowboard je levicový?
Odhalil nám Klausův génius jakousi skrytou politickou angažovanost tohoto zdánlivě nevinného sportovního náčiní? Konspirátor našeptává: nevíš-li si rady, za vším hledej komunistu nebo Rusa. Jenomže ani toto spojení nefunguje. Komunisti na snowboardech nejezdili a na širých ruských pláních se sjezdování také moc nedaří.
Ale sepsat by se to fakt mělo. Byl by to zajímavý seriál.
V roce 2005 pak takto podobně vynesla další perlu Halina Pawlowská, která se účastnila s V. K. jakési večeře, na níž prezident - opět v žertu a neformálně - pronesl, že by se podobně dalo kasifikovat i jídlo. "Levicový" by tak byl třeba salát, "pravicová" čokoláda.
Následně o věci začaly psát Lidové noviny, které se kvůli objasnění klasifikace obrátily na Petra Hájka. Tehdy doslova napsaly:
Prezidentův mluvčí Petr Hájek přijal dotaz na "klasifikaci jídla" s úsměvem. "Levičácký" podle něj pro Klause není salát vlašský či bramborový, ale "on určitě myslí zeleninové". Ty prý ovšem prezident sám rád jí. "Jde jen o extenzi jeho levicové vody. Často si na toto téma dělá legraci," řekl dále Hájek.
No, a to je celé. Na začátku byl tedy pokus udělat senzaci z jakéhosi letmého odposlechnutého zamyšlení, pak už se na to nabalovala už jen salóní čurina.
Pamatuji, jak západní cizinci kroutili hlavou nad jejich, na svojí dobou luxusní výbavou, kterou získávali různými pokoutnými kanály, neb na normálním trhu nebyla a když tak výhradně podpultově.
Obecně se jim říkalo loučkaři, neboť holdovali převážně mírným svahům, kde mohli demonstrovat svoje vybavení a eleganci stylu a většinou vytvářeli v lyžařských střediscích jakési elitní komuny, které měly vybudované různé nezpochybnitelné privilegia, ať už co se ROH ubytování týče a automatické předbíhání v mnohdy nekonečných frontách na vlecích konče. Obávám se, že celý budoucí "politický"systém, který tito pánové vybudovali je vlastně jakousi zastydlou variantou na výše popsané.
Logicky, mladí snowboardisté, jsou pro ně minimálně představitelé chaosu a jasné neúcty.
Že se jedná jen o jakýsi nevinný střet typicky čecháčkovského měšťáctví s přirozenou nekonformitou mladých je nad jejich síly chápání zakrývaný dost koženým humorem.
Děsivé je na tom jediné, že výše popsané metody, vyhlásili za jakýsi obrodný proces a zabudovali ho do celého dnešního systému.
Ondřej
P.S. Na sněhu mi to šlo vždy nejlépe na "pekáči". Na tom úplně původním, nízkém, hranatém, vpředu rozšířeném.