O prkénku

Jan Kubíček

Totalitní myšlení má tendenci vše ideologizovat. Dokáže libovolné věci přisoudit hodnotu z opozice dobrý — špatný, levicový — pravicový, socialistický — kapitalistický. A jak se to má se snowboardem?

„Snowboard ne, to je takovej levičáckej, levičáckej dopravní prostředek,“ dozvěděli jsme se nedávno od Václava Klause v odpovědi na otázku reportéra TV Nova.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Aha. Jak je to možné? Snowboard, zatažený na poklidné české svahy z imperialistického západu? Snowboard, na kterém brousí sjezdovky naše mládež volící převážně pravici? Jezdí na snowboardu snad nějaký levicový politik? Paroubek zřejmě ne. Snad tedy někdo od Zelených. Stačí to ale na tvrzení, že snowboard je levicový?

Odhalil nám Klausův génius jakousi skrytou politickou angažovanost tohoto zdánlivě nevinného sportovního náčiní? Konspirátor našeptává: nevíš-li si rady, za vším hledej komunistu nebo Rusa. Jenomže ani toto spojení nefunguje. Komunisti na snowboardech nejezdili a na širých ruských pláních se sjezdování také moc nedaří.

Zdá se tedy, že souvislost musí být hlubší, filosofická.

Musíme si položit otázku: Co je to vlastně snowboard? Doslova sněhová deska. Nebo sněhové prkno. Prkno na sníh. Prkno. To může vyvolávat určité levicové asociace: prkno — dřevěné prkno — opracované prkno — prkenná bouda — prkenná ohrada — dělnická periferie — chudé poměry — proletářství. Možná se tedy levicovost snowboardu skrývá v proletářském původu prkna. Ale lyže — na kterých jezdí i Klaus — jsou přeci také prkno. Vlastně dvě prkna. Jedno a druhé. Pravé a levé. Pravé a levé! Jsme na správné stopě? Co znamená tato tajemná dualita u jinak monologického Klause? Máme-li dvě prkénka, jedno je levé, druhé pravé. Klausův tajemný výrok by pak poukazoval na to, že jedno prkénko je vždycky levé. Teprve přidáním druhého se objevuje pravice. V opozici levý — pravý by pak byl bezpříznakovým členem ten levý. Znamenalo by to, že levicovost je elementárnější, původnější než pravicovost. Na počátku byla levá! Pravičák má dvě prkénka, levičák jen jedno...

Mohlo by se tedy zdát, že jsme dospěli k rozřešení. Jenže ouha! Není tomu tak. V předchozím odstavci jsme se dopustili argumentační chyby, když jsme obrátili směr dedukce, a začali jsme filosofickou podstatu prkna dedukovat z Klausova výroku, zatímco tomu mělo být naopak. Celá naše myšlenková konstrukce se tak ukazuje jako logicky nesprávná.

No dobře, zkusme to naposled, tentokrát už zcela vážně. Otázku, co je snowboard jsme částečně zodpověděli. Dodejme, že snowboard je sportovní náčiní (spíše než dopravní prostředek, jak se s žertovnou nadsázkou vyjádřil pan prezident), se kterým je spjat výrazný styl módy a snad i životní postoj. Pan prezident si tedy pravděpodobně spojuje snowboard s určitým životním stylem, který mu není sympatický. Svým výrokem pravděpodobně chtěl vyjádřit tyto nesympatie. Neřekl však prostě: „Nemám rád snowboardy a snowboardisty,“ nýbrž: „Snowboard je levicový.“ Proč?

Václav Klaus nemá rád snowboardisty. Zároveň nemá rád levičáky. Premisa, premisa, závěr: Snowboard je levicový? Je to opravdu tak jednoduchá matematika? Pokud by tomu tak bylo, znamenalo by to, že například odpůrce pravice, který nemá rád hokejisty, může prohlásit, že hokej je pravicový sport. Svévolnost takového usuzování je zřejmá. Aby byl výrok Václava Klause možný, musí být snowboard částí množiny, která se vyznačuje levicovostí. Ukazuje to na způsob vnímání světa, ve kterém sféra levicovosti zasahuje široké spektrum jevů. Ukazuje to na absolutizaci dvou protikladů, na myšlení v opozicích. Vše, co není pravé, musí být levé.

Ve svém předchozím článku na DR  jsem psal o takzvaném totalitním myšlení. Petr Fidelius píše, že jedním z jeho rysů je užití tzv. velké sekery (In: P.F.: Řeč komunistické moci, Praha 2002). Ta dokáže rozetnout svět na dvě poloviny, které nemají zhola nic společného. Na pravou a levou. Na dobrou a špatnou. Jedna z těchto částí přitom spadá do naší ideální představy o světě, jaký by měl být, reprezentuje svět, jaký chceme MY. V případě komunismu to byl komunistický ideál beztřídní společnosti, totalitní kýč, jak o něm píše Milan Kundera v knize Nesnesitelná lehkost bytí. Vše, co nezapadá do této naší ideální představy o světě, je z ní vytlačováno do oné druhé půlky, za hranice našeho světa, do západního světa imperialismu, na smetiště dějin. Je to „generální sjednocení pravdy“ a „kapitulace před nejednoznačností světa“, píše Fidelius, „místo světa jednoho, leč dvojznačného, máme teď světy dva, zato oba jednoznačné.“

Chceme-li se vyjádřit bez metafor, můžeme říci, že totalitní myšlení má tendenci vše ideologizovat. Dokáže libovolné věci přisoudit hodnotu z opozice dobrý — špatný, levicový — pravicový, socialistický — kapitalistický atd. Všemu může přisoudit znaménko + nebo -. Tato signifikace samozřejmě skýtá značnou libovolnost. V padesátých letech byly příznakem imperialismu krátké vlasy, protože je nosili kanadští hokejisté. O desetiletí později to byly naopak vlasy dlouhé, protože je nosili američtí hippies.

Obětí totalitního myšlení se stal i Václav Klaus. Jeho ideální svět je pravicový. A v jeho ideálním světě nejsou snowboardy. Proto je označuje jako levicové. Odsouvá je tím za hranice svého ideálu, do světa pomýlených levičáků, spolu s komunisty, ekology, odboráři intelektuály a dalšími.

Na závěr jednu podstatnou poznámku. Nechci, aby vznikl dojem, že chci svými texty demonstrovat jakousi vyšinutost Václava Klause. To by byl chybný dojem. Výroky pana prezidenta volím pro jejich transparentnost a exponovanost autora. Pane prezidente, neberte to osobně. Totalitním myšlením je ohrožena celá česká společnost. Výroky Václava Klause nebo Romana Jocha, vajíčková válka, videoklip Přemluv bábu nebo třeba nápis ČSSD=KSČM=KSČ na dveřích záchodku FF UK jsou jen jeho nejmarkantnějšími projevy. Komunistický projekt nastolení beztřídní společnosti neskončil tak, jak skončil, proto, že byl komunistický. Ale proto, že jeho realizátoři ve slepé víře v dokonalý svět podlehli totalitnímu myšlení a jím řídili své činy. Mějme se na pozoru.

    Diskuse
    Nápisy v kabinkách záchodků na FF UK (na Palachově náměstí, v přízemí) jsou vůbec vydatné, někdo by to měl zavčasu zdokumentovat. Nedávno jsem tam dokonce viděl nápis "Komunisti, vraťte se, vše odpuštěno!" Vede se tam taková nápisová válka, v níž ovšem nechybí mnoho švejků...
    JD
    January 24, 2011 v 20.3
    Přemluv bábu
    A co na to pravicový snowboarďák Mádl?
    January 24, 2011 v 20.9
    Švejků?
    Jako že se tak někdo podepisuje? Nebo citují z díla J. Haška? :-)
    January 24, 2011 v 20.20
    Jo, Švejků...
    No, byla to spíš taková narážka na české "švejkování", které žádnou válku nakonec nebere moc vážně...

    Ale sepsat by se to fakt mělo. Byl by to zajímavý seriál.
    LV
    January 24, 2011 v 23.28
    možné řešení
    Výrok páně Klause patří mezi mnohé další, o nichž nemá smysl se bavit jinak, než jako o směšných hloupostech. Jako občasný lyžař ovšem vím, jak je protivné jezdit na kotvě (či starší pomě) ve stopě vyjeté snowboardistou, po němž - na rozdíl od lyžaře - nezůstává úhledná, rovná stopa, která pohodlně navádí i slepého, ale neúhledný rigol, z něhož nás každou chvíli "stopa" navádí proti sloupu či ven z trasy... A tak si prostě myslím, že v hlavičce pana profesora se zrodila jednoduchoučká "myšlenková" linie: snowboardista = protivný účastník sjezdového sportu = škůdce stopy na kotvě = obecně škodlivý = levičák. Víc bych od jeho schopností myslet snad ani nečekal.
    January 24, 2011 v 23.49
    Jak to vzniklo
    Kdysi, ještě v Literárkách, jsem hledal, kde, jak a proč se Klaus do těchto klasifikací pustil. Toto jsem tenkrát objevil: Ta první klasifikace padla v roce 2004, kdy V. K. off record v žertu prohlásil, že snowboard, batůžek a plastová láhev na vodu jsou "tři atributy", které považuje "za jistý výraz životního (levicového) postoje". Dodal ještě, že by "mohl bych vyjmenovat padesát dalších". Nějaký novinář to odposlech a rozmázl jako vážné prohlášení.

    V roce 2005 pak takto podobně vynesla další perlu Halina Pawlowská, která se účastnila s V. K. jakési večeře, na níž prezident - opět v žertu a neformálně - pronesl, že by se podobně dalo kasifikovat i jídlo. "Levicový" by tak byl třeba salát, "pravicová" čokoláda.

    Následně o věci začaly psát Lidové noviny, které se kvůli objasnění klasifikace obrátily na Petra Hájka. Tehdy doslova napsaly:

    Prezidentův mluvčí Petr Hájek přijal dotaz na "klasifikaci jídla" s úsměvem. "Levičácký" podle něj pro Klause není salát vlašský či bramborový, ale "on určitě myslí zeleninové". Ty prý ovšem prezident sám rád jí. "Jde jen o extenzi jeho levicové vody. Často si na toto téma dělá legraci," řekl dále Hájek.

    No, a to je celé. Na začátku byl tedy pokus udělat senzaci z jakéhosi letmého odposlechnutého zamyšlení, pak už se na to nabalovala už jen salóní čurina.
    January 24, 2011 v 23.51
    Ale ten text je pěkný, ta moje poznámka byla jen hodně na okraj
    TP
    January 25, 2011 v 1.49
    Měšťáctví
    jako pamětník a milovník lyžování a zimních hor si pamatuji, že tento sport byl kdysi po válce, považován za tak trochu buržoazní a tudíž se z něj stala v jistých kruzích jakási ikona "protestu" stejně jako tenis a třeba i golf. A tak mimo skutečné milovníky se stal i oblíbenou zábavou české pseudoelity, zlaté mládeže, pinglů, taxíkářů a vexláků a v jejich pojetí, výrazem jakési nadřazenosti.
    Pamatuji, jak západní cizinci kroutili hlavou nad jejich, na svojí dobou luxusní výbavou, kterou získávali různými pokoutnými kanály, neb na normálním trhu nebyla a když tak výhradně podpultově.
    Obecně se jim říkalo loučkaři, neboť holdovali převážně mírným svahům, kde mohli demonstrovat svoje vybavení a eleganci stylu a většinou vytvářeli v lyžařských střediscích jakési elitní komuny, které měly vybudované různé nezpochybnitelné privilegia, ať už co se ROH ubytování týče a automatické předbíhání v mnohdy nekonečných frontách na vlecích konče. Obávám se, že celý budoucí "politický"systém, který tito pánové vybudovali je vlastně jakousi zastydlou variantou na výše popsané.
    Logicky, mladí snowboardisté, jsou pro ně minimálně představitelé chaosu a jasné neúcty.
    Že se jedná jen o jakýsi nevinný střet typicky čecháčkovského měšťáctví s přirozenou nekonformitou mladých je nad jejich síly chápání zakrývaný dost koženým humorem.
    Děsivé je na tom jediné, že výše popsané metody, vyhlásili za jakýsi obrodný proces a zabudovali ho do celého dnešního systému.
    OW
    January 25, 2011 v 8.47
    Tohle ale nebyla soukromá poznámka od večeře, tady se V.K. veřejně zamýšlel do kamery, snad se jako monarcha chtěl přiblížit lidu.
    Ondřej
    P.S. Na sněhu mi to šlo vždy nejlépe na "pekáči". Na tom úplně původním, nízkém, hranatém, vpředu rozšířeném.