Ano plně souhlasím s autorem tohoto článku. Velmi vystižné! Při vší úctě k paní Ulmannové, její téma není až tak aktuální na těchto stránkách a o to víc s podivim je, že je nejčtenější. Nebo to připadá jen mě, že čas začít budovat konstruktivní opozici vůči současné oligarchii dávno nastal? Začít něco skutečně dělat a ne jen vést "salonní diskuse". Mě to příjde jako zaběhnutý rituál - na pány nahoře se provalí nějaká aféra, my si dole zanadáváme a jede se dál. Pak se to zopakuje s větší aférou a zase dole nadávání a pak ticho, Aféry jsou čím dál větší a nadávání ty dole už unavuje, takže se a to vykašlou a čtou si něci na odreagování - třeba diskusi mezi sexuologem a jeho odpůrkyní. To není dramatizování skutečnosti, když tvrdím, že mnoho lidí už nemá čas na něco čekat, oni už nemají kam ustoupit! Jaké pomoci se těmto lidem dostává od levicových stran, od levicových politiků,kteří mají přímo ve štítě napsáno, že budou hájit zájmy těchto lidí? Autor výstižně charakterizoval sociální stát, kolik politiků v ČSSD ví, co v názvu jejich strany znamená sociální? A jestliže to vědí, proč se tím neřídí?

Nespletl si autor modré a bílé límečky?

• Prý je sociální stát neudržitelný, říkají "ekonomové" a zištní podržtaškové, lobbisté a upozorňují na virtuální dluhy. Jako socialista říkám, jestli je humanita neufinancovatelná, máme se s tím smířit, nechovat se jako lidé, nebo se podíváme na zoubek těm "financím"? Mám to štěstí, že žiji ve velmi přehledném systému, za zády převažující divokou přírodu. Člověk je tu nesvázaný čísly. Lidé na prvním místě, ne virtuální spekulace.

Když se dívám do ČR, vidím téměř samou modř. Omluvte tedy prosím autora.

Při četbě jsem "modré límečky" vnímal jako trefnou repliku, naprosto v intencích celého článku. Jistěže "standartním" obratem jsou "bílé límečky". O to vtipnější (oním neveselým způsobem) jsou v této souvislosti ty modré.

Ten článek je moc dobrý, díky za něj!
Ondřej

Děkuji Ondro:-)

Hezký den do vlasti

Když diskutuji o virtuálních spekulativních dluzích, které se netýkají občanů, kteří za ně nesou žádnou zodpovědnost, myslím současné, minulé i budoucí, které vyplývají ze samotné podstaty neoliberalismu. Podívejte se na tu dluhovou spirálu, co se táhne jako smrad kontinentální Evropou a USA od začátku 80.let minulého století a její vyvrcholení v prasknuté bezprecedentní krizové spekulativní bublině. Přitom u toho neoliberalismus dokázal prožrat a zašantročit i předešlé hodnoty zděděné po předcích, dokázal vykrást dětem i školky, rozkulačit školy, každou veřejnou králíkárnu, byl a je v dluhu, i když privatizuje a demontuje veřejný prostor. Kde jsou ty peníze z privatizací? Na účtech spekulantů? Jako v ČR? Na účtech postprivatizačních defraudantů? O čem vlastně diskutujeme? Existuje sociální stát, nebo už pouze jeho maketa (lidé v kanálech) vytunelovaná a demontovaná finanční neoliberální oligarchií? Stejná věc platí i v občanské společnosti. Kde se komu žije nad poměry, když je téměř každá domácnost chronicky zadlužená, mnohdy na několik generací dopředu? Co je to za systém, že nenechá lidi žít, přímo je nutí k obžerství (sociální status) a bere jim svobodu a v poslední dekádě i děti? Proč se rodí v tomto systému tak málo dětí? To je ten největší dluh. Proč není Skandinávie zadlužená a hospodaří s vyrovnanými rozpočty? Jelikož zde není neoliberalismus, ale svobodná občanská společnost.

Evropský model humanitní demokracie a sociálního státu reprezentoval Masaryk, jenže to už je dávno. Takže jako první krok vidím v tom, že se bude mluvit, psát a pátrat po tom, co to je. U nás se po revoluci, která překvapila a zaskočila jak komunisty, tak disidenty, první politicky vzpamatoval Klaus a od té doby tu panuje s mírnými odchylkami neoliberální kapitalismus se zbytky komunistického sociální státu, ale i s jinými postkomunistickými nešvary včetně antikomunismu, který je mnohdy od komunismu těžko rozeznatelný. Myslím, že potřebujeme mluvit a psát o svobodě, rovnosti, právním státu, sociálním státu, participaci a solidaritě, protože opravdu až na výjimky nevíme, co to je, ve veřejném prostoru převládá klausismus. Tento článek beru jako jednu z prvních vlaštovek.

kolik politiků v ČSSD ví, co v názvu jejich strany znamená sociální? A jestliže to vědí, proč se tím neřídí?

Moc jich není a ČSSD by směle mohla začít škrtat vedle sociální i demokratický přívlastek a stát se vlastně ČS, nebo-li Českou stranou a tím by vlastně byla tím čím je.

Liberálové bojovali za, a bránili svobodu. Neoliberálové bojují za, a brání hesla. Liberálům šlo o jejich svobodu. Neoliberálům jde o peníze. A tentýž „pokrok“ vidím u konzervativců a neokonzervativců.

„Kapitál je otázkou odpovědnosti ke komunitě lidí. Je to jistý druh důvěry ve správce.“ A tady je kámen úrazu. Správce finančního systému, jenž se užívá na většině současného globalizovaného světa, není na straně uživatelů systému. Odtud plyne většina kapitálové a tím i sociální nerovnosti mezi lidmi. Je to větší problém než nerovnost v platech.
Současný finanční systém se nevytvořil lidmi a pro lidi, byl vytvořen správci systému pro správce oblasti, kde systém fungoval - vládce. Vládci umožňuje efektivně a jednoduše vybírat daně, a správci systému umožňuje manipulace se systémem a jeho využívání pro svůj prospěch. Správce systému ví věci, které obyčejný smrtelník ba dokonce ani vládce netuší, a kterým ani nerozumí – intelektuální podmanění. Ví například, že pro správný chod ekonomiky - systému „tvorby HDP“ je nutné nastavit nějakou malou inflaci – znehodnocení měny použité v systému. Tím nutí ty, jež mají finanční přebytky, aby je „investovali“ a tím podpořili růst HDP. Na tuto práci se hodí nějlépe právě správce systému – banky. Jsou to odborníci na investování. Poznají čí projekt stojí za investici. Ale protože se riziko nedá spočítat přesně, nechají si rezervu, která, když se nevypotřebuje, se stane ziskem správce systému. Jenže správce systému nezachází s financemi pouze jako investor, ale i jako parazit. Ví, že když si někdo půjčí, tak se stane dlužníkem, který splácí víc než si správce systému nastavil inflaci, takže z toho má správce systému profit. A také ví, že pro něj samotného jako majitele financí není výhodné, když mu leží peníze doma na účtě, a proto je jeho největším zájmem, když bude mít peníze u svého dlužníka, a bude od něj dostávat zisk z úroku, a bude ho udržovat neustále v dluzích, ale na takové úrovni, aby pro to nezanikl. Tak má zaručený stálý zisk z peněz, které vlastní. Ideální parazitický vztah.
Půjčování na úrok je jedním z momentů, které zapřičiňují sociální nerovnost. 80% méně majetných platí na úrocích více než na nich získává. 20% majetnějších to má naopak, a to tak, že ti nejmajetnější mají nejvetší zisk z úroků (viz B. Lietaer: Budoucnost peněz). Tedy úrok ze své podstaty zapřičiňuje automatický transfer peněz z rukou méně majetných do rukou majetnějších. Je to dobrý systém pro vytváření sociálně vyrovnanější společnosti? Úrok je to co zvyšuje sociální nerovnost svojí pouhou existencí.
Finanční systém je víceméně v soukromých rukou. Ovšem, je finanční systém soukromý, nebo veřejný statek? Pokud veřejný, tak je dobré, aby byl v soukromých rukách?
Aby se přestal táhnout smrad dluhové spirály je třeba změnit finanční systém i jeho správce.
Zbavit finance inflace a úroku, nebo jim dát jiný rozměr.

Idea sociální rovnosti pochází z míst kde se dalo a dá jasně poznat, že každý člověk má svou cenu.

A mimochodem, Norsko není zadlužené i proto, že má vysoké příjmy z prodeje energií.

"A mimochodem, Norsko není zadlužené i proto, že má vysoké příjmy z prodeje energií."

Něco mi říká, že na tahle slova bývá autor tohoto článku dost alergický ...