Co není evropský sociální model a kudy k němu vede CESTA
Lukáš KrausK diskusi, která se otevřela v panelu nového think-tanku CESTA, podotýká Lukáš Kraus, že není možné hovořit o možnostech sociálního státu v zemi, kde samotný pojem není, vzhledem k tomu, že nejde o žitou realitu, dobře chápán.
V EU se mluví o evropském sociálním modelu. Co to ale je tento model a jak se pozná? Hlavní a jedinou klíčovou myšlenkou sociálního státu je humanismus jako idea života. Humanita jako odpověď na války, bezpráví, násilí, vykořisťování a bezohlednost. Humanita, mravnost není a nebude měřitelná penězi, není zachytitelná ekonomickým jazykem, není možné ji prodat ani ocenit ratingovou agenturou.
Těžko se smířit s tím, že lidem nad kanálem či už přímo v něm budou neoliberálové tvrdit, že si žijí nad poměry, že mají platit dluhy modrých límečků ze spekulací, že mohou svou holou existencí za bezprecedentní krizi, přitom jsou nucení žít ve společnosti lačnosti a pokřivovat si dennodenně charakter. Dokonce musí tleskat dalšímu rozevírání nůžek mezi lidmi, další vlně privatizací veřejného prostoru, když se tato cesta ukázala jako zásadní roznětka pro mravní a ekonomickou krizi nebývalého rázu. Socializace ztrát a privatizace zisků. To už je parodie i na samotný kapitalismus.
Kdo se chce vlastně honit za konzumem, kdo chce předbíhat a vyhazovat důchodce v tramvaji ze sedadel, kdo chce válku místo míru, kdo touží po společnosti, kde se krade a ze zlodějů se dělají nakonec ti nejúspěšnější, kde dobro je vysmíváno? Existuje tedy humánní společnost v neoliberalismu? Já si to opravdu nemyslím, odpověď znám, jelikož mám tu občanskou čest žít v evropském sociálním modelu, mimo Českou republiku chycenou do spárů zištných demagogů a diletantů.
Ten článek je moc dobrý, díky za něj!
Ondřej
Hezký den do vlasti
Moc jich není a ČSSD by směle mohla začít škrtat vedle sociální i demokratický přívlastek a stát se vlastně ČS, nebo-li Českou stranou a tím by vlastně byla tím čím je.
„Kapitál je otázkou odpovědnosti ke komunitě lidí. Je to jistý druh důvěry ve správce.“ A tady je kámen úrazu. Správce finančního systému, jenž se užívá na většině současného globalizovaného světa, není na straně uživatelů systému. Odtud plyne většina kapitálové a tím i sociální nerovnosti mezi lidmi. Je to větší problém než nerovnost v platech.
Současný finanční systém se nevytvořil lidmi a pro lidi, byl vytvořen správci systému pro správce oblasti, kde systém fungoval - vládce. Vládci umožňuje efektivně a jednoduše vybírat daně, a správci systému umožňuje manipulace se systémem a jeho využívání pro svůj prospěch. Správce systému ví věci, které obyčejný smrtelník ba dokonce ani vládce netuší, a kterým ani nerozumí – intelektuální podmanění. Ví například, že pro správný chod ekonomiky - systému „tvorby HDP“ je nutné nastavit nějakou malou inflaci – znehodnocení měny použité v systému. Tím nutí ty, jež mají finanční přebytky, aby je „investovali“ a tím podpořili růst HDP. Na tuto práci se hodí nějlépe právě správce systému – banky. Jsou to odborníci na investování. Poznají čí projekt stojí za investici. Ale protože se riziko nedá spočítat přesně, nechají si rezervu, která, když se nevypotřebuje, se stane ziskem správce systému. Jenže správce systému nezachází s financemi pouze jako investor, ale i jako parazit. Ví, že když si někdo půjčí, tak se stane dlužníkem, který splácí víc než si správce systému nastavil inflaci, takže z toho má správce systému profit. A také ví, že pro něj samotného jako majitele financí není výhodné, když mu leží peníze doma na účtě, a proto je jeho největším zájmem, když bude mít peníze u svého dlužníka, a bude od něj dostávat zisk z úroku, a bude ho udržovat neustále v dluzích, ale na takové úrovni, aby pro to nezanikl. Tak má zaručený stálý zisk z peněz, které vlastní. Ideální parazitický vztah.
Půjčování na úrok je jedním z momentů, které zapřičiňují sociální nerovnost. 80% méně majetných platí na úrocích více než na nich získává. 20% majetnějších to má naopak, a to tak, že ti nejmajetnější mají nejvetší zisk z úroků (viz B. Lietaer: Budoucnost peněz). Tedy úrok ze své podstaty zapřičiňuje automatický transfer peněz z rukou méně majetných do rukou majetnějších. Je to dobrý systém pro vytváření sociálně vyrovnanější společnosti? Úrok je to co zvyšuje sociální nerovnost svojí pouhou existencí.
Finanční systém je víceméně v soukromých rukou. Ovšem, je finanční systém soukromý, nebo veřejný statek? Pokud veřejný, tak je dobré, aby byl v soukromých rukách?
Aby se přestal táhnout smrad dluhové spirály je třeba změnit finanční systém i jeho správce.
Zbavit finance inflace a úroku, nebo jim dát jiný rozměr.
Idea sociální rovnosti pochází z míst kde se dalo a dá jasně poznat, že každý člověk má svou cenu.
A mimochodem, Norsko není zadlužené i proto, že má vysoké příjmy z prodeje energií.
"A mimochodem, Norsko není zadlužené i proto, že má vysoké příjmy z prodeje energií."
Něco mi říká, že na tahle slova bývá autor tohoto článku dost alergický ...