Zemědělství a orná půda a někdy i lesní je vrstvou, která spolu s dalšími faktory a prvky v čele s chlorofylem , tedy fotosyntéza je základním zdrojem života na zemi . V naší zemi podobně jako průmysl, začala intenzifikace zemědělské výroby v dobách Rakouska-Uherska a vyústila i politické hnutí zásadního významu spojené s jménem A.Švehly a agrární stranou, což mělo dosti velký vliv na politiku a hospodářství 1.republiky. Agrární strana vznikla okolo cukrovarnictví . Pak se svět vyvíjel dlouhodobě v neprospěch naší země , dvakráte jsme se loučili se Slovenskem, za 1. republiky probíhala jedna pozemková reforma, pak proběhla socializace venkova a nyní probíhá kapitalizace venkova. Zemědělství a k nim organicky náležející rozvoj a vývoj vesnic se nyní dostal zase do hluboké krize. Naše země byla zemí vyvážející potraviíny a defakto byla soběstačná ve všech komoditách základních potravin a třeba v cukru dovedávna měla i vliv na světové ceny. Dokud obchod se zemědělskými produkty zastřešoval jediná firma Koospol, tak kupodivu i řada věcí šla. Nyní je zemědělství a český venkov v hluboké krizi a do naší země proudí potraviny z celého světa a ne vždy kvalitnější než byla naše produkce. Cukr už prakticky nevyrábíme, ve skotu jsme na 42% stavu z roku 1989 a s tím je spojena i snížená produkce mléka, v chovu a výrobě vepřového jsme se dostali na pod 50% k roku 1989. Naší ornou půdu nejvyšších bonit třeba v okolí prahy zabírají různé obchodní a ldalší firmy, třeba v okolí Prahy se zabírají nejkvalitnější půdy černozemě a hnědozemě.. Pak se pole začali měnit v golfová hřiště a další ranou jsou fotovoltaické elektrárny.
O druhové pestrosti a využití krajiny v podobě , co nyní je tedy v zemědělské krajině se nám tedy v minulosti ani nesnilo. Když už se něco vypěstuje je často znevýhodňováno na trhu předotovanými potravinami ze starých členských zemí EU ruku v ruce s grasevní politikou cizích obchodních řetězců. Myslím, že agroenviromentálními opatřeními a různými dotačními opatřeními se z výroby potravin můžeme v zemědělství dostat do ekologického zemědělství velmi rychle, hodně pozemků už se neobdělává a úhor a zaplevelení polí dává prostor k výrazné ekologizaci a následné ekonomické devastaci vesnic a časem to výrazně obohatí druhovou skladbu ptactva a zvěře dopovázeným výrazným úbytkem venkovskéhom obyvatelstva. Jen třeba z hlediska chovů zvířat již ekologizace proběhla a našimi stády se po 42-60 letech proběhla vystrnaděná tubera skotu, slintavka, kulhavka a třeba i herpes, o kterém už ani zdravotnictví humánní zpočátku nevědělo v našich zeměpisných šířkách , resp. se znalo jen z učebnic. To způsobilo "uvolnění" ve veterinární, plemenářské práci a spolu s dovozem " kvalitního" a předotovaného chovného materiálu směrem k vývozu ze zahraničí. Enviromentální standarty jsou hezkým příkladem snahy o zkvalitnění životního prstředí, ale je nutné si uvědomit, že nemáme ani etické standardy, ani ve zdravotnictví a ani nikde jinde. Jediným standardem je zisk , peníze a efektivita. O což asi osamoceně bojoval poslanec Březina a myslím, že zemědělci, ti zbyli jsou mu za to vděčni...Ostaně celá naše země i v průmyslu se zeekologizovala , prostě tím, že se v průmyslových oblastech omezila, nebo zrušila výroba i tradiční výroba světových značek a někdy i parametrů a staletých tradic..

"Spíše než přiblížit se za každou cenu Němcům by podle mého názoru bylo pro nás výhodnější zaměřit se na to, aby se nám dramaticky nepřiblížily ostatní sousední státy," doporučuje závěrem Březina."
A ty bys chtěl taky takové prase jako má tvůj soused Čechu?, zeptal se Čechy v nebi sv. Petr.
A Čech odvětil: Ne, já bych chtěl, aby to je ho chcíplo!
Závěr známého vtipu charakterizujícího českou povahu.

Českým zemědělcům včetně pana Březiny lze jen přát, aby tak jak pan Březina neuvažovali ani Němci, ani Holanďané, ani Rakušané ani Francouzi.