Off-shore farming aneb nový způsob kolonialismu

Jiří Silný

Od roku 2006 nakoupili zahraniční investoři odhadem patnáct až dvacet milionů hektarů půdy v chudých zemích Asie, Jižní Ameriky, Afriky a východní Evropy. A to je teprve začátek. Říká se tomu off-shore farming.

V klasických dobách kolonialismu zabíraly bohaté průmyslové státy na Jihu půdu v zájmu zlepšení zásobování a ve prospěch vlastních podnikatelů vojensky nebo pomocí nerovné směny, později ve spolupráci se zkorumpovanými místními vládami za využití hospodářského nebo politického tlaku. Ke „koloniálním“ produktům jako káva, kakao, čaj nebo koření přibyly suroviny: bavlna, dřevo, kaučuk. Dalšími vývozními plodinami se staly ovoce, zelenina, květiny, krmná sója, obilí a maso. V poslední době nabývají na významu agropaliva z cukrové třtiny, olejové palmy nebo jatrophy.

Úrodné půdy, zvláště té, která má dostatek vláhy, valem ubývá, a tak už se dnes nemluví jen o bodu zlomu v dostupnosti ropy (peak oil), ale i počátku ubývání zemědělsky využitelné půdy — peak soil. Vlastnictví orné půdy se stává strategickou záležitostí. V důsledku spekulativního růstu cen potravin se do problémů dostala řada rozvíjejících se ekonomik, a tak asijské státy Čína, Indie a Jižní Korea a také bohaté arabské státy jako Saudská Arábie nebo i Egypt a Libye s rostoucí spotřebou a omezenými vlastními zdroji hledají, jak se zabezpečit proti výkyvům trhu ovládaného nadnárodními firmami.

Jihokorejský koncern Daewoo uzavřel v létě 2008 smlouvu s madagaskarskou vládou, představovanou zkorumpovaným prezidentem Marcem Ravakimanem, podle které si firma najala na 99 let 1,3 miliony hektarů půdy, což představuje polovinu vší zemědělské půdy ostrova, aby na nich pěstovala mimo jiné krmnou kukuřici. Došlo ale k masivním protestům obyvatel, a Andry Raojelin, starosta hlavního města, s pomocí armády svrhl prezidenta, stal se jeho nástupcem a od smlouvy odstoupil.

Jinde zkorumpované vlády svou zem rozprodávají dál a odpor zatím není dostatečný. V Etiopii, která už po desetiletí není schopna uživit své obyvatelstvo, a závisí na potravinové pomoci, nabízí zahraničním vládám a koncernům k odkoupení, nebo pronájmu tři miliony hektarů, z toho Indie už získala milion, Saudská Arábie, Čína a další následují.

V Pákistánu vede vysoce nerovné rozdělení pozemkového majetku a prodej půdy zahraničním vlastníkům k radikalizaci venkovského obyvatelstva a podpoře extremistických hnutí.

×
Diskuse
June 16, 2010 v 7.27
Vlastnictví-obchod-spotřeba?
Určitě záslužné "otevření tématu". Snad jen trochu nekritické sesypání údajů - Jestli Harvardova univerzita koupila v Rumunsku (kde přesně? je o tom nějaký doklad?) koupila 30 000 hektarů lesů, je to opravdu agrární kolonialismus? Neudělala to třeba s úmyslem ochránit je před přeměnou na produkční monokultury (které tak dobře známe z Čech)? - Farmářské trhy a automaty na mléko jsou jistě sympatické, ale je to zcela okrajová, momentálně zrovna módní záležitost. Desítky miliard korun (v rámci EU eur) tečou úplně jinudy. Doporučuji k zamyšlení velký a stále rostoucí objem agrárního zahraničního obchodu. Nejen českého, ale například i rakouského.
Každá produkce je místní (vzniká na nějakém místě), ale ne každá spotřeba.
"Podporovat svého farmáře" má podle mě smysl, jen pokud se příslušný producent jasně a kontrolovatelně vzdá možnosti dálkového obchodu, exportu apod. Producenti mléka jsou čítankovým příkladem - dokud byla poptávka, bez váhání vyváželi na asijské trhy a teprve po jejím poklesu se zaměřili na propagaci "místní produkce". Jistě, jsou i výjimky, ale v nepodstatném množství.