Prázdniny a dovolené s sebou velmi často nesou ospalý poklid, kterému novináři přezdívají okurková sezóna. Asi už víte, kam mířím, kdybych to pojmenoval, dopustil bych se obvyklého klišé: letošním prázdninám se okurková sezóna zatím bohužel vyhýbá. Příčin je mnoho a důsledky jsou nepříjemné.

Okurka polní

Zemědělci mají, jak známo, hned čtyři úhlavní nepřátele: jaro, léto, podzim a zimu. Když je slunečno, stěžují si na nedostatek vláhy, pokud prší, žehrají na přemíru vody. Jestli je tak akorát, pláčou, že loni bylo hrozně a sýpky jsou prázdné, dobytek pošel a tráva zežloutla na sedm let dopředu a že napřesrok bude ještě hůř, takže letošní povedená úroda je naprostou výjimkou, která nedokáže zacelit černou díru pokladen. Ještě jsem neslyšel člena družstva či farmáře, že by řekl: „Letos jsem spokojený, počasí nám přálo, úroda je dobrá, hodně vyděláme a dáme si stranou na špatné časy.“

Člověk se nestačí divit, jak je možné, že u nás ještě nějací zemědělci existují, když jde o tak nelukrativní obor. Tedy… nelukrativní… o různých dotacích, které dosahují astronomických výšin, zemědělci samozřejmě mlčí. Ovšem jen do doby, kdy po eráru požadují ještě vyšší příděly, jinak že budou stávkovat, tarasit dálnice, mléko dávat prasatům a prasata házet do žumpy. Takže z tohoto pohledu dosud okurková sezóna nenastala a obávám se, že ani nenastane. Financí lační nejsou jen zemědělci, ale i různí zpracovatelé a překupníci zemědělských produktů a samozřejmě i jejich prodejci. Když se všechny ty lačnosti sečtou, vychází z toho, že okurky přes léto kupujeme za zimní ceny či spíše ještě dráž. A totéž se pochopitelně týká i ostatní zeleniny, mléčných výrobků apod. Dvacet až třicet korun za kilo okurek polních — v plné sezóně, na přelomu července a srpna — to je výsměch zdravému rozumu a posměch sociálně slabým lidem, důchodcům či mladým rodinám s více dětmi. A to pořád ještě není reálná cena.

Dotace do zemědělství loni vzrostly zhruba o sedm miliard korun oproti původnímu návrhu rozpočtu na rok 2009. Vyplývá to z přehledu, který vypracovalo ministerstvo zemědělství. Podle tohoto dokumentu dosáhla loni celková podpora zemědělství 36,262 miliardy korun. Na této sumě se podílel rozpočet ministerstva zemědělství částkou 29,187 miliardy korun, posílen z rezervního fondu ministerstva zemědělství o 2,953 miliardy korun, z kapitoly Všeobecné pokladní správy o 2,822 miliardy korun a ze zdrojů Pozemkového fondu ČR o 1,3 miliardy korun. Do zemědělství šly jistě další miliardy v rámci dalších projektů Evropských fondů, nevím, jestli má vůbec někdo představu, kolik na zemědělství jde celkově peněz.

Takže do cen, které platíme v obchodě, je třeba započítat i tyto a další peníze, které z našich kapes do zemědělství proudí. Jinými slovy — za jeden produkt (v okurkové sezóně tedy za okurky) platíme dvakrát. Každý z 5 232 000 ekonomicky aktivních občanů České republiky loni v průměru nasypal do kapes zemědělců, zpracovatelů a obchodníků v průměru téměř sedm tisíc korun + další nezjistitelné finance z dalších grantů EU. (Lze jistě namítnout, že dotace zemědělcům nejdou jen ze státního rozpočtu, ale i z EU — do její společné kasy ovšem také přispíváme a nebude trvat dlouho, kdy naše platba převýší čerpání financí.) Tedy například i rodina se třemi čtyřmi dětmi, kde oba rodiče pracují, zaplatila loni navíc (k již tak vysokým cenám v obchodech) za potraviny a nealko téměř 14 tisíc korun. Nechci vypočítávat, kolik by to dělalo za deset let (každý rok byly dotace jinak vysoké), ale na cestu kolem světa by to určitě stačilo.

Okurka ministerská

A k tomu všemu chce ministr financí Kalousek přivolat na lidi s nižšími příjmy nehezký nečas v podobě zvýšení nepřímých daní. To je opravdu skvělý nápad, okurku tak v okurkové sezóně budeme nakupovat ještě dráž než dosud.

Podle Českého statistického úřadu vydala každá z domácností za potraviny a nealkoholické nápoje v roce 2008 v průměru 16,8 procenta svých příjmů, což je vzhledem k více než mizerným důchodům či nehorázným cenám za dětské oblečení, pleny nebo další kojenecké potřeby opravdu hodně. O stoupajících cenách energií v ČEZku či neustále rostoucích nájmech ani nehovoře.

Jestli má někdo pod postelí v igelitce naňahňáno osm již vypraných milionů, je mu pochopitelně jedno, kolik stojí okurky. Avšak když jde nakupovat člověk, který se celý život dřel, aby pak dostal penzi sedm osm tisíc korun, jde o kvalitativně jinou situaci. Nestačí, že se dřel, má platit dál. A to dokonce uvědoměle. Petr Nečas společně se svou vládní svitou apelují, abychom začali trpělivě splácet dluh České republiky. Před volbami použili šikovnou polopravdu, že za dluh může sociální demokracie, která na voliče zabrala natolik, že jako to pověstné stádo nyní budou bez reptání platit jak mourovatí, o kolik si vláda řekne. A to s vědomím, že to těm „socanům nedarují“. Tak snad nebude od věci připomenout, kdo všechno za to zadlužení může a kdo by tedy již dávno v parlamentu a vládě být neměl:

Komunistická strana, která po čtyřiceti letech vládnutí zanechala vnitřní dluh v řádu bilionů korun, a to nejen v ekologické či památkové oblasti. ODS (první polistopadové vlády, tedy i lidovci a ODA) — její způsob transformace ekonomiky, oproštěný od právních a etických principů, umožňující tunelování a další rozkrádání, klientelismus a korupci ve velkém, po sobě zanechal dluh ve stovkách miliard korun. ČSSD (a jejich koaliční partneři, tedy lidovci a Unie svobody) — její nezodpovědná, technokratická, protiekologická a populistická politika zadlužila zemi o další astronomické sumy.

Okurka mediální

Média si užívají uprostřed okurkové sezóny vzruchu na povodních. To je — na rozdíl od lidí, které povodeň postihla — pro ně jistě příjemné, nemusejí si ještě více než jindy vymýšlet, o jakéže zbytečnosti budou referovat. Koukal jsem na televizní čtyřiadvacítku (ČT 24), která povodně zvládala hůře než průměrně. Odhalilo se totiž, že asi tak polovina jejích redaktorů či přispěvatelů nedokáže ve vypjaté situaci či naostro sestavit plynule alespoň jednoduchou větu, což je v televizi vždy problém. Plynulosti zpravodajství nepomohlo ani neustálé opakování stejných otázek poté, kdy již byly zodpovězeny. Česká televize hrála na populistickou notu v duchu: lidé si stěžují, politici mohou za všechno. Nejvíce to odnesl ministr obrany Vondra, ačkoli vojáci, a samozřejmě i hasiči — záchranáři, zvládali povětšinou situaci adekvátně, ačkoli ministři byli na místě, kdy být měli, přestože jsou ve funkcích doslova pár dní. To samozřejmě neznamená, že vše udělali správně či že by neměli být terčem kritiky. To samozřejmě ano. Hovořím o způsobu, jakým ČT o věci informovala.

A ještě jedna věc, která vzhledem ke stavu společnosti, tedy i médií, též není nijak překvapující. Po počáteční informaci, že se kdesi rabovalo, nás média ujišťovala, že šlo o mylné sdělení. A to až do chvíle, kdy mohla ulehčeně sdělit, že sice k rabování došlo, ale dopustili se jej cizinci, nikoli hrdinní Češi, kteří se přeci věnují pouze sbírkám a pomoci druhým. Zde hrál pro změnu prim server iDNES.cz, jak je jeho dobrým zvykem. Tak vida, jaký kýč s sebou okurková sezóna může přinést: „zdražení mediálních okurek“.