Okurková sezóna aneb Kolik stojí okurky
František KostlánOkurky jsou zajímavé z více hledisek. Kromě letošní neprobíhající okurkové sezóny je dobré se zamyslet nad samotným plodem, jeho cenou, dotacemi do zemědělství a finanční dostupností potravin obecně.
Prázdniny a dovolené s sebou velmi často nesou ospalý poklid, kterému novináři přezdívají okurková sezóna. Asi už víte, kam mířím, kdybych to pojmenoval, dopustil bych se obvyklého klišé: letošním prázdninám se okurková sezóna zatím bohužel vyhýbá. Příčin je mnoho a důsledky jsou nepříjemné.
Okurka polní
Zemědělci mají, jak známo, hned čtyři úhlavní nepřátele: jaro, léto, podzim a zimu. Když je slunečno, stěžují si na nedostatek vláhy, pokud prší, žehrají na přemíru vody. Jestli je tak akorát, pláčou, že loni bylo hrozně a sýpky jsou prázdné, dobytek pošel a tráva zežloutla na sedm let dopředu a že napřesrok bude ještě hůř, takže letošní povedená úroda je naprostou výjimkou, která nedokáže zacelit černou díru pokladen. Ještě jsem neslyšel člena družstva či farmáře, že by řekl: „Letos jsem spokojený, počasí nám přálo, úroda je dobrá, hodně vyděláme a dáme si stranou na špatné časy.“
Člověk se nestačí divit, jak je možné, že u nás ještě nějací zemědělci existují, když jde o tak nelukrativní obor. Tedy… nelukrativní… o různých dotacích, které dosahují astronomických výšin, zemědělci samozřejmě mlčí. Ovšem jen do doby, kdy po eráru požadují ještě vyšší příděly, jinak že budou stávkovat, tarasit dálnice, mléko dávat prasatům a prasata házet do žumpy. Takže z tohoto pohledu dosud okurková sezóna nenastala a obávám se, že ani nenastane. Financí lační nejsou jen zemědělci, ale i různí zpracovatelé a překupníci zemědělských produktů a samozřejmě i jejich prodejci. Když se všechny ty lačnosti sečtou, vychází z toho, že okurky přes léto kupujeme za zimní ceny či spíše ještě dráž. A totéž se pochopitelně týká i ostatní zeleniny, mléčných výrobků apod. Dvacet až třicet korun za kilo okurek polních — v plné sezóně, na přelomu července a srpna — to je výsměch zdravému rozumu a posměch sociálně slabým lidem, důchodcům či mladým rodinám s více dětmi. A to pořád ještě není reálná cena.
U těch tradičních protestů bych ale nebyl tak přísný na zemědělce, jako spíš na politiky. Jen málokdo z nich se je ochoten se sedláky hádat nebo jim trpělivě vysvětlovat, co by se stalo s jejich výpěstky, kdyby nepodléhaly evropským kvótám, a ztratily tak nejenom nárok na dotace, ale i přístup na volný trh...
...neřkuli, že by se některý z politiků ve funkci opravdu postavil zahraničním marketům, které většinu ovoce a zeleniny dováží... anebo prostě poučil voliče, že dávat přednost šestnáctkrát stříkaným jablkům z Holandska (Goldeny, ta světle zelená) může jen blbec.
Ekonomické parametry českého zemědělství se dlouhodobě setrvale zhoršují, zemědělců ubývá a jejich věkový průměr se nebezpečně zvyšuje. Prudce klesají stavy hospodářských zvířat, rapidně se snižuje výměra zemědělské půdy. Zvyšuje se dovoz kompetitivních agrárních komodit a domácí soběstačnost v potravinách nebezpečně klesá. Průměrné příjmy zemědělců jsou nejnižší ze všech sledovaných profesních skupin. Jednou z příčin je nedostatečná konkurenceschopnost domácích zemědělců, do značné míry působená nižšími subvencemi v porovnání se státy evropské patnáctky (o 40 %), ale i nižšími objemy rozpočtových prostředků poskytovaných zemědělcům z domácích zdrojů.
Subvence poskytují zemědělcům téměř všechny vyspělé státy světa,(včetně USA) i mnohé rozvojové. Evropská agrární politika je postavená na racionální podpoře zemědělců a velmi se obávám, že kdyby tento tak často kritizovaný tranfer prostředků do zemědělství neexistoval, byly by všechny potraviny ještě mnohem dražší a jejich nabídka by byla skromnější. Je velmi pravděpodobné, že subvencování zemědělství v EU bude pokračovat i po roce 2013.
Pokud jde o "nářky" sedláků na počasí, jsou v posledních letech spíš oprávněné. Stačí podívat se na pole zaplavená povodňovou vodou, na záznamy meteorologických anomálií v posledních letech. Je to naneštěstí tak, že zemědělství je (na rozdíl od ostatních odvětví NH) stále plně závislé na počasí. A čeští zemědělci na cenách, které sami mohou ovlivnit jen nepatrně. Skutečností, které pan Kostlán nebere v úvahu je však ještě mnohem víc. Věřím, že kdyby se s nimi seznámil, zmněnil by názor.
A pak bych se, pane Tučku, rád zeptal vás jako znalce na jednu věc, co mi dlouho vrtá v hlavě: proč se tak ohrožení čeští zemědělci nepustí více do biozemědělství? Tam jsou přeci dotace daleko vyšší, dotačních programů je víc, a nad to vše nasvědčuje tomu, že tímto směrem bude cílena podpora i po reformě v roce 2013... Je to snad proto, že jsou zvyklí pěstovat a chovat postaru? Nebo se bojí těch lejster, co by měli navíc? Anebo jen nechtějí měnit zvyky? Nerozumím tomu... Ve Slovinsku přechod na bio produkci zemědělcům ohromně pomohl a navíc se díky tomu obnovila tradice obecních trhů. A z pohledu od stolu se zdá bláhové, že by nezměněné české zemědělství mohlo výhledově vydržet expanzi toho polského..