Zhnědne-li ČSSD, bude to její konec

Vladimír Špidla

Přístup politiků k sociálně vyloučeným se vyznačuje zásadním nedostatkem. Na všech úrovních je podceňována aktivní sociální politika. Nejsou jí poskytnuty ani personální, ani materiální zdroje.

Severočeský plakát ČSSD s rasistickým podtextem není jen nahodilým incidentem, nýbrž projevem hlubší tendence. Co je příčinou, je na řadu složitých analýz.

Jedním z mechanismů, které jsou příčinou současného stavu, je určitě mechanismus frustrace — agrese. Znejistělá společnost, zejména ti, kteří mají obavy ze sociálního deklasování, nalézají předmět své zloby v těch, kteří jsou ještě slabší. Tak jak se setkávám s řadou lidí na různých místech, je zřejmé, že vztah české společnosti k Romům je na nejnižším bodě za dlouhou dobu. Je to dáno tím, že sociálně vyloučených lokalit přibývá a politickou debatu ovládla represivní koncepce.

Nepokusím se o hlubinnou analýzu uvedeného jevu. Nýbrž chci vytknout jednu oblast, jejíž zlepšení je v rukou politických reprezentací jak na místní, tak centrální úrovni.

To, co se zdá být jedním z důvodů, je velmi malá znalost sociální politiky a jejích metod mezi politiky všech úrovní, zejména místní. Velmi často se  setkáváme s představou obce jako země věcí, nikoliv země lidí, případně jako s určitou formou podnikatelského subjektu. Obec jako s.r.o. Neplatí to univerzálně, ale je to až příliš časté.

Jedním z prvků, který situaci zhoršuje, je, že řada obcí privatizovala většinu svého bytového fondu, a není tak schopna ovlivňovat svoji bytovou politiku. Koncepce sociálního bydlení není jasná na žádné úrovni, ani na obecní, ani na regionální či národní.

Bez znalosti dynamiky vzniku sociálně vyloučených lokalit obce buď jen bezmocně přihlížejí vzniku ghetta, nebo v horším případě jeho vzniku napomáhají.

Dalším prvkem v mozaice sociálního vyloučení v ČR je malá znalost možností současné zákonné úpravy a velmi často i její neobratná aplikace: Velmi málo se například využívá institut náhradního příjemce ve vztahu k nájemnému.

Sociální odbory měst a obcí jsou většinou beznadějně poddimenzované věcně i personálně, což ve své podstatě vede k úplné paralýze aktivní sociální politiky.

Dochází-li k dobře míněným pokusům o ni, až příliš vysokou váhu má paternalistický přístup. Spolupráce s osobami ohroženými vyloučením nebo vyloučenými je velmi slabá. Dobré komunitní plánování, které dává možnost využít síly nevládních organizací, stále ještě příliš často chybí.

Podobné jevy, to jest paternalistický přístup a malou schopnost spolupráce s dotčenými lidmi, můžeme zaznamenat i na národní úrovni, zejména ve školství.

Shrnuto. Na všech úrovních je podceňována aktivní sociální politika. Nejsou jí poskytnuty ani personální, ani materiální zdroje.

Pokud se toto nezmění, tendence k sociálnímu vylučování bude narůstat a zejména obecní samosprávy budou náchylné k postupům až příliš blízkým táboru v jihočeských Letech. Zhnědnutí politiky je smrtelným nebezpečím pro celou společnost, ale zvláště pro ČSSD. Pokud ČSSD zrudne, je to jedna z možných cest. Pokud by zhnědla, ztratí důvod své existence, svou politickou duši a zmizí.

    Diskuse
    IJ
    September 21, 2010 v 22.25
    fundované a věcné,
    škoda, že autora textu nemohu podpořit jako Pražák ve volbách do senátu.
    September 22, 2010 v 8.10
    souhlas
    Ten problém se bohužel bude řešit velmi obtížně, protože ta kritizovaná politika radnic de facto odráží smýšlení velké části obyvatelstva, včetně mnoha voličů ČSSD. To je jeden z důvodů, proč sociální demokracie nemůže jen naslouchat veřejnému mínění a "dávat lidem to, co chtějí". Musí je také aktivně přesvědčovat o (sociálně) demokratických principech, třeba i za cenu částečné nepřízně. Krátkodobé zisky z nahnědlého populismu budou jen Pyrrhovými vítězstvími.
    September 22, 2010 v 10.01
    Jsem šťasten, že tento hlas zaznívá zevnitř sociální demokracie a z jejích vysokých pater. Je tedy ještě jistá naděje, že vedení podpoří ty hlasy ve stranickém "terénu" (v členstvu a voličstvu), které umožní straně zachovat její politickou duši. Jako sympatizují a spolupracující nečlen to nemohu ovlivnit jinak než svým veřejně vysloveným přáním.

    A ještě k těm barvičkám. S hnědou je to zřejmé. Co by bylo zrudnutí? Bolševizace, čímž myslím tendence k levicovému diktátorskému pojetí by mne netěšila. Ale současná stranická barva je esteticky příšerná, připomíná moč. Je to, pokud vím, nevkus nějaké americké agentury, která ji s další symbolikou vymyslela už pro nějaké dřívější volby. Rudá je tradiční barva sociální demokracie. Podívejte se např. na http://www.spd.de. Německé sociální demokraty asi nebude nikdo rozumný podezírat z bolševismu v tomto smyslu. Kéž by zrudnutí ČSSD znamenalo návrat sociálně pocukrovaného neoliberalismu k důsledné obhajobě demokratického socialismu.
    September 22, 2010 v 10.34
    kéž by...
    A už někdo z mluvčích Vladimíra Špidlu pozval na setkání ProAlt?
    MM
    September 22, 2010 v 12.10
    ad Ivan Štampach a jeho rudé vidění
    Pokud máte oranžovou moč, tak buď málo pijete nebo je to příznak zdravotních obtíží...

    Víte i svastika je vlastně původně tradiční indický (čínský) mírumilovný symbol. Jenže dnes v něm lidi vidí spíše zahnuté kosy či ctyři šibenice a vědí proč. Stejně tak rudá se již jistých konotací nikdy nezbaví, ostatně takto ji viděl Karel Kryl:

    Rudá je krev a tužka cenzora,
    rudý je samet vazby spisů,
    rudé jsou žilky v oku kondora,
    rudá je barva kompromisu.
    Jedově rudá barva minia,
    pod rudým sluncem bubny znějí,
    zní pochod do citátů z Plinia
    pro školní výlet do Pompejí.
    September 22, 2010 v 14.21
    Vladimír Špidla nastolil závažné téma, které si zaslouží opravdovou diskusi.

    Je zajímavé, jak je někdy snadné pozorovat různé sociální jevy, např. rozdíl mezi kolegiální rozpravou nad důležitým tématem, v níž se projevuje souhlas a nesouhlas, uznání omylu či obhajoba (což by bylo vhodné zde) a na druhé straně plácáním, které předstírá intelekt a ve skutečnosti jen prezentuje nic neříkající vlastní nabubřelost.
    MM
    September 22, 2010 v 15.21
    Nesouhlas jinou formou
    Vážený pane Štampachu, témata jsou to skutečně vážná, nicméně Vy jste tady začal o „barvičkách“...
    Jenže, pustil jste se na tenký led, kde Vám Vaše akademická fundovanost nepomůže (předpokládám, že do vašeho širokého záběru znalostí přeci jen nepatří marketing). Tedy za nabubřelost se dá stejně tak považovat Váš odsudek, dle mého názoru, mimořádně marketingově vydařené "oranžové akce" (důvod ne-výhry levice určitě nebyl tento). Američtí poradci zrovna v tomto bodě odvedli profesionální práci. Navíc ta oranžová ve které, nevím proč vidíte moč, mne zase připomíná broskev. A jestli se domníváte, že rudá by sociálním demokratům v tomto státě slušela více tak dle mého názoru se mýlíte, a to velmi. S úctou MM
    September 22, 2010 v 18.25
    hnědé pokušení
    je vážnější problém než akademická disputace o barvách. Pokud se sociální demokracie přizpůsobí populistickým antidemokratickým trendům, může to zabalit. Těší mě, že jsou ve vedení socdem lidé, kteří vidí dále než k nejbližším volbám. Jen kdyby jich bylo více a byli více vidět a hlavně slyšet.
    MM
    September 22, 2010 v 20.52
    Jestli je to skutečně tak vážná věc
    Pak Špidla by měl na tento zjevně rasistický a diskriminační posun v politice ČSSD reagovat zásadnějším způsobem, než je tento text. Takové přizdisráčství přece nemá zapotřebí! Měl by jednoznačně a veřejně deklarovat, že pokud se tato úchylka ihned a rázně neodstraní z volebního programu ČSSD, včetně personálních důsledků, tak ze strany vystoupí. ProAlt by tak nakonec mohl získat skvělého vůdce, který mu zoufale chybí a mohla by konečně vzniknout levicová strana, zcela distancovaná od komunistických bludů a výborně stravitelná pro slušné lidi se sociálním a ekologickým cítěním.
    SH
    September 24, 2010 v 10.11
    Několik naivit.
    První naivitou současné poraženecké levice je, že je nutné vytvořit novou stranu, nejlépe překabátěnou ze starých levicových struktur, jako je T0P09 vzniklá překabátěním politiků z opačné strany politického spektra. On by totiž Špidla, coby šéf nějaké takové, nebyl v praxi ničím jiným.
    Druhou naivitou je, vnímat uvedený text jinak než jako předvolební traktát kandidáta do senátu. Já osobně znám Špidlu a ani při sebelepším čtení jsem v tomto jeho příspěvku nenašel jediný konkrétní návrh na reálný čin. Naopak mi to připadá celé jako knížecí rady panevropského činitele.
    Třetí naivitou je víra v politické řešení problému vyloučených, nebo dokonce v nějaký jednorázový akt. Integrace bude nikdy nekončícím procesem. Zatím nejúspěšnější byla, alespoň tady na Ostravsku iniciativa jednoho Inda, který dokázal žít mezi Romy, proto jim rozuměl a oni mu důvěřovali. Jestli je někde absolutně nutný konkrétní přístup ke každému jedinci, tak je to v této sféře veřejného prostoru. V této oblasti osobně vidím obrovské možnosti pro až misijní činnosti církví. Moje dcera pracuje v jedné z nich. Když vypráví své zkušenosti s dětmi Romů, tak by každého doslova rozbrečela. Kdyby podle mého mínění katolíci věnovali problému alespoň tolik času co honbě za majetky, tak by už i ten majetek s vysokou pravděpodobností měli.