Severočeský plakát ČSSD s rasistickým podtextem není jen nahodilým incidentem, nýbrž projevem hlubší tendence. Co je příčinou, je na řadu složitých analýz.

Jedním z mechanismů, které jsou příčinou současného stavu, je určitě mechanismus frustrace — agrese. Znejistělá společnost, zejména ti, kteří mají obavy ze sociálního deklasování, nalézají předmět své zloby v těch, kteří jsou ještě slabší. Tak jak se setkávám s řadou lidí na různých místech, je zřejmé, že vztah české společnosti k Romům je na nejnižším bodě za dlouhou dobu. Je to dáno tím, že sociálně vyloučených lokalit přibývá a politickou debatu ovládla represivní koncepce.

Nepokusím se o hlubinnou analýzu uvedeného jevu. Nýbrž chci vytknout jednu oblast, jejíž zlepšení je v rukou politických reprezentací jak na místní, tak centrální úrovni.

To, co se zdá být jedním z důvodů, je velmi malá znalost sociální politiky a jejích metod mezi politiky všech úrovní, zejména místní. Velmi často se  setkáváme s představou obce jako země věcí, nikoliv země lidí, případně jako s určitou formou podnikatelského subjektu. Obec jako s.r.o. Neplatí to univerzálně, ale je to až příliš časté.

Jedním z prvků, který situaci zhoršuje, je, že řada obcí privatizovala většinu svého bytového fondu, a není tak schopna ovlivňovat svoji bytovou politiku. Koncepce sociálního bydlení není jasná na žádné úrovni, ani na obecní, ani na regionální či národní.

Bez znalosti dynamiky vzniku sociálně vyloučených lokalit obce buď jen bezmocně přihlížejí vzniku ghetta, nebo v horším případě jeho vzniku napomáhají.

Dalším prvkem v mozaice sociálního vyloučení v ČR je malá znalost možností současné zákonné úpravy a velmi často i její neobratná aplikace: Velmi málo se například využívá institut náhradního příjemce ve vztahu k nájemnému.

Sociální odbory měst a obcí jsou většinou beznadějně poddimenzované věcně i personálně, což ve své podstatě vede k úplné paralýze aktivní sociální politiky.

Dochází-li k dobře míněným pokusům o ni, až příliš vysokou váhu má paternalistický přístup. Spolupráce s osobami ohroženými vyloučením nebo vyloučenými je velmi slabá. Dobré komunitní plánování, které dává možnost využít síly nevládních organizací, stále ještě příliš často chybí.

Podobné jevy, to jest paternalistický přístup a malou schopnost spolupráce s dotčenými lidmi, můžeme zaznamenat i na národní úrovni, zejména ve školství.

Shrnuto. Na všech úrovních je podceňována aktivní sociální politika. Nejsou jí poskytnuty ani personální, ani materiální zdroje.

Pokud se toto nezmění, tendence k sociálnímu vylučování bude narůstat a zejména obecní samosprávy budou náchylné k postupům až příliš blízkým táboru v jihočeských Letech. Zhnědnutí politiky je smrtelným nebezpečím pro celou společnost, ale zvláště pro ČSSD. Pokud ČSSD zrudne, je to jedna z možných cest. Pokud by zhnědla, ztratí důvod své existence, svou politickou duši a zmizí.