KSČM je stranou, která se deklaruje jako alternativa k současnému „neoliberálnímu“ světu. Z toho prostého důvodu nemůže být za prvé sociálnědemokratickou, což je v jejím pojetí pouze ideologie zlidšťování kupříkladu současně se tvořící světové nadvlády globálních investorů. Ze stejného důvodu rovněž nemá smysl, aby se přejmenovávala, protože její antisystémovost tímto krokem nebude zbytkem politické veřejnosti vnímána coby její relevantní změna. KSČM vsadila vše na jednu kartu. Buďto se prokáže, že současná nadvláda globální finanční oligarchie se dostane do neřešitelného sporu s vládami zastupitelské demokracie současných států, nebo jej opět nějak vyřeší a tím oddálí, již pokolikáté, nutnost novým způsobem institucionalizovat politickou moc, o níž jsou pravověrní komunisté nezvratně přesvědčeni. Tím chci jenom naznačit, že ČSSD asi nebude tím hlavním hráčem, který bude určovat vývoj v politickém systému naší země.
Osobně mne zajímá, v čem, cituji: „…pro Josefa Luxe se stala ČSSD nakonec bližším partnerem než ODS“, konec citace. Nějak si na reálné jednání Luxe v tom směru nepamatuji.
Zrovna tak mne zajímá, jak může účinněji ČSSD v reálné praxi, čti bez ztráty své tváře, vést svou mediální politiku v realitě absolutního vlastnictví všech médií v rukou soukromníků, kteří z podstaty jsou proti jakékoliv socializaci.
A konečně dotaz třetí. Je opravdu reálné očekávat vznik nové levicové strany v prostředí, v němž je jenom k jejímu rozjezdu zapotřebí desítek milionů a k jejímu provozu ještě víc?

Rekapitulace posunu lidovců ve stranické soustavě na začátku druhé poloviny 90. let.

Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 1996 lidovci obdrželi 8,08% hlasů, což znamenalo zisk 18 mandátů. KDU-ČSL se opět účastnila koaličních jednání se svými dosavadními partnery ODS a ODA, při kterých lidovečtí představitelé požadovali čtyři ministerská křesla, která nakonec skutečně obsadili. V menšinové vládě se oproti předchozímu období změnil poměr sil, když ODS disponovala stejným počtem ministrů jako ODA a KDU-ČSL dohromady (8:4:4): tento fakt umožnil lidovcům zaujmout pozici VNITŘNÍ OPOZICE v rámci koaliční vlády.

V prvních senátních volbách na podzim 1996 Josef Lux odmítl ve druhém kole doporučit svým voličům, aby volili kandidáty občanské demokratické strany - tedy svého koaličního partnera - na úkor kandidátů ČSSD, tedy opoziční strany. Václava Klause to tehdy značně rozčílilo.

V období vrcholící politické krize na sklonku roku 1997, která vyústila v rozklížení vztahů mezi koaličními partnery, sehrála KDU-ČSL nezanedbatelnou roli, když deklarovala, že LIBERÁLNÍ POLITIKA v české transformaci SELHALA a jako viníky tohoto stavu označila ODS a ODA.

V období před mimořádnými volbami do poslanecké sněmovny probíhaly v KDU-ČSL diskuse zabývající se podobou budoucí vládní koalice, povolební strategií strany a možnými variantami sestavování koalice a vlády, na nichž byla ochotna participovat, v důsledku čehož začalo docházet k jistým sporům uvnitř strany: J. Lux kritizoval místopředsedu strany Kasala za to, že se snaží stranu násilím tlačit doprava. Tyto snahy Lux označil za zbytečné a zároveň varoval před vyvoláváním paniky z možnosti případné spolupráce strany s ČSSD. Přestože se část členské základny vyjadřovala k možné koalici s ČSSD kriticky, nezněly tyto hlasy natolik silně, aby změnily celkový dojem, že KDU-ČSL by byla za určitých okolností připravena na vstup do vlády se sociálními demokraty: jednoduše řečeno, v KDU-ČSL tehdy nebylo osobnosti většího formátu, která by výrazněji konkurovala tehdejší představě J. Luxe o politickém směřování křesťanských demokratů a jejich roli ve stranickém systému.

V předčasných parlamentních volbách 1998 KDU-ČSL získala 9,00% hlasů což znamenalo 20 mandátů v poslanecké sněmovně. V období následných povolebních jednáních o sestavení vlády Lux prosazoval variantu koalice ČSSD, KDU-ČSL a US a snažil se oba zbývající subjekty přesvědčit o jejích výhodách. Explicitně byla vylučována varianta menšinové vlády ČSSD a KDU-ČSL, jež by se musela opírat o tichou podporu KSČM. Po odmítnutí UNIONISTŮ podílet se na vládě s ČSSD a KDU-ČSL a následném podepsání opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS v červenci 1998 bylo naplňování lidovecké politické strategie znemožněno a tudíž se vedení strany rozhodlo setrvat v opozici.

Jinak řečeno, v roce 1998 odmitla jít do koalice s ČSSD Unie svobody, nikoli lidovci. Čtyři roky nato vznikla koalice, kterou tedy Josef Lux preferoval již v roce 1998.

V komunálních volbách v listopadu 1998 obdržela KDU-ČSL nejvíce mandátů ze všech politických stran.

V květnu 1999 se nicméně konal sjezd strany, na kterém bylo zvoleno nové stranické vedení, čemuž předcházela rezignace dosavadního předsedy strany J. Luxe v září 1998 na všechny funkce z důvodu vážného onemocnění.

Bohužel od tohoto momentu působí politika lidovců dezorientovaně, což souvisí s jejich hlubokou krizí identity. Ale to už je jiné téma, o kterém jsme tu ostatně referovali.

Pane Dostále chci Vám poděkovat, protože s Ivo Bystřičanem, Petrem Jedličkou, Jan Miesslerem, Romanem Sikorou a dalšími odvádíte v těchto novinách opravdu solidní práci.
Jan Kopecký

Celkem souhlas, Jakube. Ač jsem ateista a některé figury z lidoveckých řad mi byly vždy přímo odporné, přál bych si časem jejich návrat, byť samozřejmě v nějaké vyLUXované (když už ne LUXusní) podobě. Lidovci představují jednu z mála stran teoreticky disponujících historicky zakotvenou, ideologicky a hodnotově dobře čitelnou identitou v podobě katolické sociální doktríny a některých tzv . konzervativních hodnot (díky nimž mají mj. značný "zelený" potenciál); není to jen nějaký marketingový produkt na jedno použití, je za tím silná a úctyhodná tradice. Jen je třeba tuto identitu pojímat právě tradicionalisticky, ne konzervativně - tradici chápu jako to, co je pamětí určité inovace, odpovídání na výzvu, a co se musí vždy znovu adaptovat na nové podmínky, jinak se to nepředá dál (netraduje) - viz třeba Třeštíkovo "vymýšlení" národa, resp. dějin. Kdyby se více rozpomenuli na sociální aspekt křesťanství, byli by pro sociální demokracii přirozeným a velmi potřebným partnerem.
Obšírněji k problému soc. dem. zde:
http://www.blisty.cz/art/53262.html

Cituji:
"Naděje na úspěch rozhovoru s komunisty, s lidovci i se zelenými"...

Široký záběr naděje všemi směry...?

U mne je to bohužel jeden z hlavních důvodů, proč nemohu ČSSD osobně nijak věřit... ("Naděje na úspěch rozhovoru s komunisty"... SMUTNÉ.)

Paní Hyldebrantová, někteří komunisté za minulého režimu páchali zločiny, ale na některých komunistech se za minulého režimu páchaly zločiny. Byli a jsou komunisté, kterým je pořád blízko humanistický obsah Marxova projektu a jeho moderních interpretací. Byli a jsou komunisté, kteří upadli do ideové deviace, vyzvedli diktátorské prvky této ideologie a zavedli ji v praxi do antihumánních poloh.

Ale, paní Hyldebrantová, když se teď podíváme na křesťansko-demokratickou stranu, zjistíme, že křesťané protáhli Evropu náboženskými válkami s jinými náboženstvími a mezi křesťanskými konfesemi, a to až do naší doby (Balkán, Severní Irsko). Křesťané zavedli inkvizici, jejíž péči o pravověrnost zaplatily statisíce lidí léty ve vyhnanství, v žalářích, ba i smrtí v plamenech. Za křesťany se táhne, co bychom si namlouvali, v dějinách široká šmouha krve a popele.

Možná to, co jsme právě popsal, je také jen deviace křesťanství. Možná křesťanské historické zločiny nejsou podstatou křesťanství. Možná je křesťanství svou podstatou humanistickým náboženstvím a náboženské války spolu s inkvizicí jsou jeho deviací.

Bylo by pro Vás uspokojivé a smířilo by Vás to s nimi, kdyby sociální demokraté spolupracovali s kterýmikoli křesťany v politice, i s takovými, kteří by dnes rádi upalovali, kdyby jim to sekulární stát umožnil? A jsou pro Vás nepřijatelní, když si uvědomují společné kořeny s komunisty a mohou spolupracovat např. s těmi, které minulý režim pronásledoval? Znal jsem nebo znám celou řadu lidí, kteří byli kdysi komunisty a zůstali marxisty a jejich praktický každodenní humanismus jde daleko za hranice průměrného křesťanského chování (Věnek Šilhán, Libuše Šilhánová, Jaroslav Šabata, Ivan Sviták, Karel Kosík, Milan Machovec, Jan Šimáně). Jsou pro mne vzory v myšlení i jednání.

Pan Paroubek v odkazovaném článku také naznačil, co si pod transformací KSČM představuje. Mělo by jít o změnu názvu a o její „sociáldemokratizaci“. KSČM by se měla stát „radikálně socialistickou stranou“. Současně ale přiznává, že „česká pravice nebude považovat KSČM za dostatečně reformovanou nikdy.“

Jsem si téměř jist, že to KSČM neudělá. Změnu názvu nechce členská základna, výjimek je nemnoho. Dvacet let si komunisté kvůli názvu užili své. A že se „nepřekabátili“ začíná hrát spíše v jejich prospěch. A že by se KSČM sociáldemokratizovala? To by musela být ČSSD následováníhodnou levicovou stranou. O odlišném programu nemluvě

Navíc je zřejmé, že změna názvu nezvýší její koaliční potenciál. Místo komunistů to budou jen bývalí komunisté. Jak praví lid – něco jako bývalí cikáni. A jaké je ve společnosti postavení bývalých komunistů naznačuje Zákon o protikomunistickém odboji, který prošel v prvním čtení Senátem. Bývalí komunisté, kromě těch, kteří byli v KSČ pouze 17 měsíců od 1.1.1968, nemohou být uznáni za členy protikomunistického odboje. Ať dělali, co dělali. Byli to přece komunisté

Je-li politika i v ČSSD chápána jako umění možného, pak by sociální demokraté neměli s podobnou transformací KSČM vůbec počítat

K příspěvku Ivana Štampacha:

Kdysi ještě před volbami jsme již na toto téma diskutovali a mé obavy o možné volební spolupráci ČSSD s KSČM byly považovány jako nereálné, jejichž naplnění si sociální demokraté nijak nemohu dovolit - ale přesto znovu vidím, že byly z mé strany opravdu oprávněné.

Nemohu věřit straně, která uvažuje o spolupráci s komunisty, jejichž působení jsem (nejen já) na vlastní kůži nedávno zažila v otřesném pohrdání a názorovou manipulací člověkem. Bylo by to popření studentské sametové revoluce a popření mého názorového smýšlení.

Vím, že je i mnoho poctivých komunistů, tak jako je i mnoho nepoctivých a zločinných až totalitně smýšlejících "křesťanů", přesto dobrovolnému příklonu k případnému vládnímu spojenectví ČSSD - KSČM a riskování dašího roku 1948 (a návratu následných 41 let) svobodně říkám NE.

„Byly považovány jako nereálné“, „popření studentské sametové revoluce“, „svobodně říkám NE“ –– začíná být zjevné, že subjekt, který se tu podepisuje Květoslava Hyldebrantová, používá překladový software. (Vývojáři tohoto softwarového projektu se stávají hrdiny naší doby. Tak se naplňují předpovědi Huxleyho Brave New World.)

Ladislav Žák dnes v BL (Oranžová stínohra ...) soudí, že „kromě falešného antikomunismu nemá ČSSD v rukávu skutečně nic a tulí se ke koalici v rámci jakéhosi klubu demokratických stran“. To je asi příliš kategorické, ale Bohumír Molnár má pravdu, když říká: „To by musela být ČSSD následováníhodnou levicovou stranou.“ Ladislavu Žákovi musím ale dát za pravdu, když ČSSD diagnostikuje „absenci jakékoliv ucelené alternativní vize pro českou společnost“.

mě jímá při četbě diskuse mezi K. Hyldebrantovou a I.O. Štampachem. Na jedné straně vnímání světa podle pojmů, názvů, na druhé straně snaha o pochopení role jedince podle jeho skutečného chování ("Po ovocích jejich poznáte je...").
To, že mnoha lidem - a někdy mám pocit, že jich je čím dál více - stačí k poznání věci (názoru, ideje) pouhé jméno či označení (ať s kladnou či zápornou konotací), je největší prohrou v celém historickém vývoji lidského myšlení (ne nadarmo tu byl zmíněn Huxley).

Sociální demokracie je ideově vyprázdněná. Obávám se, že její čas zvolna míjí. Po velkou část své existence se snažila sloužit kapitálu tím, že zmírňovala jeho důsledky pro většinu zaměstnanců. Současný kapitalismus odkládá masku lidské tváře, kterou v minulosti potřeboval, neboť ji již nepotřebuje. A obdobně nepotřebuje sociální demokracii. Triumfalismus kapitálu ale povede k zostření rozporů ve společnosti. Vidíme to již nyní. Za této situace bude sílit potřeba reprezentace zájmů neprivilegované většiny společnosti. Domnívám se proto, že nastává čas uvažovat o nové nové levici, resp. straně. Ale především o alternativě ke kapitalistické společnosti. Není podstatné, jak si současní politikové rozdělí funkce a jak se za tím účelem spojí či nespojí. Co je nám do toho. My poslanecké a ministerské platy brát nebudeme. Podstatné je, co po kapitalismu! O tom bychom měli přemýšlet a o to bychom měli usilovat.
Komunisté se svým názvem hlásí ke své minulosti. A ta byla tvrdě pravicová.
Zelení nemají žádnou ucelenou koncepci, je to jen slepenec povrchních dojmů. Proto je snadno ovládl Bursík a zavedl do náruče pravice.
Komunisté a křesťanské církve se v minulosti dopustili mnoha zločinů, nikoliv kvůli chybám jednotlivců, ale kvůli podstatné shodě v pojetí moci, jako moci privilegovaných jedinců nad zbytkem společnosti. Blíže k tomu viz zde: http://www.valach.info/kazdy-monoteismus-je-totalitni/ , k praktickým důsledkům v dnešní době v ČR pak zde: http://www.blisty.cz/art/53214.html .
Důležitá diskuse proto bude také o povaze moci a nevyhovující podobě zastupitelské demokracie.

Štěpán Kotrba dnes píše:

"Krizi parlamentní demokracie pociťuje dnes většina občanů. Během několika po sobě jdoucích voleb v posledních letech vymizela legitimita volených zástupců lidu a názory společnosti se stávají volatilní, jak by řekli burzovní makléři. Nejen hodnotová, ale i diskurzivní vzdálenost pravice a levice se zmenšuje. ..."

Zbytek si dočtěte zde:
http://blisty.cz/2010/7/16/art53454.html

Jak je z textu jasně patrné, myslí tím Kotrba současné politické strany. A v tom s ním naprosto souhlasím a je to zcela v souladu s tím, co jsem napsal.

Následuje, paní Hyldebrantová je výňatek z oficiálního dokumentu, který ukazuje možnou budoucí účast křesťanů v české politice. Vy říkáte spolupráci s komunisty svobodné NE. Já říkám spolupráci s takovými křesťany své svobodné NE. Vám vadí totalitní zločiny některých komunistů. Mně vadí navíc k tomu i totalitní zločiny mnohých křesťanů. Já přesto spolupráci s křesťany v politice globálně nezavrhuji, i když důvody pro jejich odmítnutí jsou pádné. A co je nejhorší, dnešní komunisté mají ve srovnání s dále citovanými fašistoidními politickými body Mladých křesťanských demokratů velmi demokratický program.

Zde je tedy výňatek z dokumentu:

Dokument schválený na Celostátním výboru MKD 26. 6. 2010 v Brně. ...

KDU-ČSL ... musí .. důsledně hájit přirozené tradiční hodnoty, které jsou blízké značné části obyvatel České republiky. ... Proto Celostátní výbor Mladých křesťanských demokratů přijal 5 bodů ... Body, které nabízíme, jsou potřebné pro celou společnost, ale většinu z nich žádný politický subjekt nenabízí.

1. Podpora tradičního školství ...
Je nutno bojovat proti stoupající dětské agresivitě umožňované ... omezením autority učitelů, nápady na zákaz fyzického trestání, ... směřováním výuky k nejrůznějším genderově korektním vyučováním atd. Škola ... nemá dětem již odmalička vnucovat módní ideologie multikulturalismu a tzv. genderové rovnosti.

2. Jednoznačný a zřetelný boj proti euthanasii, potratům, registrovanému partnerství a adopcím dětí homosexuálními páry

3. Tvrdý boj proti kriminalitě a drogám včetně marihuany

4. Boj proti masové imigraci a radikálnímu islámu
Demografickou krizi nelze řešit masovou imigrací, zvláště ne osob z odlišných kulturně - civilizačních okruhů. Bez ohledu na možné nařčení z rasismu je třeba jasně varovat před důsledky imigrace ... Je nutno odvážně, leč korektně, upozorňovat na nebezpečí radikálního islámu.

5. Podpora tradiční rodiny
Je vhodné zvýšit důraz na to, že nechceme podporovat sociálně nepřizpůsobivé rodiny ... Dále je vhodné zdůraznit, že jsou pro nás naprosto nepřípustné jakékoliv formy rodinného uspořádání, ve kterém by figurovali dvě matky, dva otcové apod.

Kompletní text dokumentu zde:

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politici-volicum/169529.aspx

K reakci pana Štěcha:
Není to samozřejmě paušální nedůvěra ke všem jednotlivým členům, ale přirozená reakce a pocit ohrožení na základě velmi negativních nedávných zkušeností s některými uvedenými směry (komunismus, nacismus, i třeba zmiňované křesťanství atd.).
Při některých vzpomínaných pojmech mi prostě stále jen velmi silně zamrazí v zádech...
Každopádně důvěra + odpuštění a zároveň nutná opatrnost + prozíravost by měly myslím zůstat ve zdravé rovnováze...

K reakci Ivana Štampacha:
Děkuji, zajímavé, s programem Mladých křesťanských demokratů též nesouhlasím (některé body jsou šílené!)...
Otázka je: Koho tedy volit? Já osobně nevolím ani komunisty, ani sociální demokraty, v posledních 10-ti letech už nevolím ani KDU-ČSL (o příčinách ztráty důvěry jsem zde psala v nedávném příspěvku). Nejvíce věřím stranám ODS a TOP 09, i když nelze mluvit o ideálu, ale přesto o volbě nejbližší mému názorovému přesvědčení.

Jinak k tématu článku: Myslím si jako nelevicový volič, že pokud se má levice obrodit, jistě nebude vhodné právě to spojenectví ČSSD - KSČM ( - KDU-ČSL či SZ), ale nová moderní a i pro mladé voliče přijatelná strana.

Ano, stanoviska se poněkud přiblížila. Jsem stále a důsledně již dvacet let proti honům na komunistické čarodějnice. Ale chápu, že na jedné straně spektra je touha po nové levicové straně. Buď jí bude sociální demokracie s koaličním potenciálem směrem k (obrozeným a věrohodnějším) komunistům i do středu k zeleným a k lidovcům, pokud se jasně distancují od fašizujících tendencí své mládeže. A pokud sociální demokracie nenajde dost sil na dobrovolnou obrodu, pokud ji nebude stačit ztráta hlasů v posledních volbách, vyhoví jisté už existující "objednávce" na tento typ strany nějaká nová strana, která vezme hlasy sociálním demokratům i komunistům a přiměje je obě k reformě. Snad se pak najde možnost pro jejich spolupráci.

Inu, je-li tomu tak, pak bychom pomalu mohli otevřít diskusi o lustračním zákonu a o jiných klenotech české politiky.

Co se "objednávky" týče, je tu mj. otázka financování. Die Aufklärung ist nicht umsonst.