Tchajwanská demokracie stojí na síle občanského hnutí

Simona Fantová

Před deseti lety Tchaj-wan zachvátily masové protesty proti přijetí dohody o volném obchodu s Čínskou lidovou republikou, jež nakonec vyústily v okupaci parlamentu. Z odkazu tohoto demokratického hnutí tamní společnost těží dodnes.

Slunečnicové hnutí jasně ukázalo, že mladší generace Tchajwanců jsou bez ohledu na původ jednotné v pohledu na politiku vůči Číně i na svou identitu. Foto WmC

V roce 2014 byl prezident Ma Jing-ťiou v polovině svého druhého funkčního období. Tchajwanská společnost tehdy čelila rostoucí nezaměstnanosti i stagnující ekonomice a vláda Ma Jing-ťioua se potýkala s rekordně nízkou důvěrou svých občanů. V této situaci se prezident pokusil prosadit dohodu o volném obchodu s Čínskou lidovou republikou.

Netransparentní proces ratifikace i části dohody, jež otevíraly citlivé segmenty tchajwanské ekonomiky čínskému vlivu, však mezi Tchajwanci vzbudily kritiku. Když vláda připomínky občanské společnosti ignorovala, studenti zorganizovali sérii masových demonstrací, jež vyústily v okupaci Legislativního dvora, tamního parlamentu.

Vláda později studentům dala šanci a svěřila jim roli v rozhodovacích procesech. Z mnohých vůdců studentského hnutí se postupně stali respektovaní politici se širokou podporou veřejnosti. Protestní hnutí ukázalo, že tchajwanská společnost je jednotná v názoru na budoucí směřování své země a demokracie je její neoddělitelnou součástí.

Proti čínskému vlivu

V roce 2008 se po osmiletém období vlády Demokratické pokrokové strany (DPP) opět dostal k moci prezident reprezentující stranu Kuomintang (KMT). Strana zároveň získala většinu v Legislativním dvoře.

Vláda v čele s prezidentem Ma Jing-ťiouem začala prohlubovat spolupráci s Čínskou lidovou republikou. Prvně v historii bylo zavedeno přímé letecké či poštovní spojení mezi Tchaj-wanem a Čínou, uvolnila se pravidla pro Číňany cestující na Tchaj-wan či Tchajwance přicházející do Číny podnikat, rozšířily se rovněž možnosti investic pro občany obou států.

Tchajwanská veřejnost minimálně část z těchto změn zprvu vítala, časem však rostla nespokojenost. Veřejnost popudila zejména prezidentova častá vyjádření zpochybňující tchajwanskou suverenitu. Spouštěčem rozsáhlých protestů se ovšem stala až zamýšlená dohoda o volném obchodu, jíž chtěl prezident Ma Jing-ťiou otevřít mnohé doposud zapovězené sféry tchajwanské ekonomiky čínským investicím.

Odborníci upozorňovali na nebezpečí plynoucí ze vstupu čínského kapitálu do telekomunikací, energetiky či médií, což měla dohoda umožňovat. Demokratická pokroková strana kritizovala Kuomintang za blokování procesu veřejného přezkoumání zákona v Legislativním dvoře, zástupci dotčených odvětví podnikání nedostali prostor se k dohodě jakkoli vyjádřit. Veřejnost se obávala, že spolu s posílením ekonomického vlivu Číny zesílí i její politický vliv, což by mohlo oslabit suverenitu Tchaj-wanu.

Snaha schválit dohodu o volném obchodu, aniž by byla plně zveřejněna a mohla se k ní vyjádřit odborná i laická veřejnost, vyprovokovala studenty spolu se zástupci občanské společnosti k organizaci série masových protestů. V zemi se 24 miliony obyvatel se do nich zapojil až půl milionu lidí.

Legislativní dvůr však navzdory protestům pokračoval ve schvalovacím procesu. Ve snaze zabránit ratifikaci nakonec dav demonstrantů vnikl do Legislativního dvora a 300 převážně studentů jej pak následujících čtyřiadvacet dnů okupovalo.

Před deseti lety tchajwanská občanská společnost uhájila svou zemi před posílením ekonomického a politického vlivu Číny. Foto billy1125, Flickr

Od divokých lilií a jahod ke slunečnicím

Tyto protesty, známé také jako slunečnicové hnutí, vědomě navazovaly na odkaz předchozích studentských a občanských hnutí, která se podílela na procesu demokratizace tchajwanské společnosti.

Demokratická pokroková strana vznikla v osmdesátých letech z takzvaně mimostranickém hnutí, tedy v disentu vůči vládě jedné strany — Kuomintangu.

Roku 1990 hnutí divokých lilií prosadilo přímou prezidentskou volbu, které se následně roku 1996 zúčastnilo 76 procent oprávněných voličů. Ti navzdory vojenskému tlaku ČLR potvrdili ve funkci jmenovaného prezidenta Li Teng-chueje z KMT, jenž demokratizaci umožnil.

Hnutí divokých jahod pak roku 2008 požadovalo omluvu za to, že při návštěvě předsedy Čínského svazu pro vztahy přes úžinu Čchen Jün-lina nebyly viditelné tchajwanské státní symboly. Hnutí usilovalo o záruky, že se situace nebude opakovat.

Pozoruhodné na těchto občanských aktivitách bylo, že se jich účastnili jak „původní obyvatelé“, tedy potomci rodin žijících na Tchaj-wanu již po mnohé generace, tak „přistěhovalci“, tedy děti a vnukové těch, kteří přišli po roce 1949 s Čankajškem.

To se následně plně projevilo během slunečnicového hnutí. Navzdory historickému rozdělení jsou totiž Tchajwanci, zejména v mladších generacích, jednotní v pohledu na politiku vůči Číně i na svou identitu. Považují se za Tchajwance a chtějí mít s Čínou plodné a přátelské vztahy, ovšem za předpokladu, že v nich bude Tchaj-wan figurovat jako rovnocenný a nezávislý partner.

Výhody zapojení veřejnosti

Důležitým výsledkem slunečnicového hnutí nakonec nebylo jen to, že tchajwanská vláda dohodu o volném obchodu s Čínou neratifikovala, ale i zapojení studentských vůdců do rozhodovacích procesů. Během protestů i samotné okupace Legislativního dvora využívali vůdci slunečnicového hnutí digitální technologie, jež jim umožňovaly efektivně komunikovat a hledat shodu.

Po změně vlády roku 2016 se pak mnoho vůdců studentského hnutí stalo úspěšnými politiky, kteří ve své kariéře dokázali uplatnit zkušenosti nabyté během protestů. Nejvýraznějším příkladem je Audrey Tang, která byla v roce 2016 jmenovaná ministryní bez portfeje se zodpovědností za digitální záležitosti. Roku 2022 se pak stala první ministryní nově zřízeného ministerstva pro digitalizaci.

Audrey Tang během svého působení zavedla nové digitální nástroje, které umožnily občanům vyjadřovat se k nejrůznějším otázkám, jako jsou například pravidla pro využívání platforem Uber a Airbnb, crowdsourcing nástrojů pro zvládání pandemie nového koronaviru či boj proti dezinformacím.

Díky širšímu spektru možností, jak se občané Tchaj-wanu mohou podílet na tvorbě nových zákonů i rozhodovat o relevantních záležitostech, výrazně stoupla důvěra ve vládu. Během slunečnicového hnutí podporovalo tchajwanskou vládu necelých 10 procent občanů. Když Audrey Tang letos na jaře opouštěla ministerský post, průzkumy uváděly, že vládě věří víc než 70 procent občanů.

Na tomto příkladu se ukazuje, že pokud vláda důvěřuje svým občanům a dává jim možnost se na rozhodovacích procesech podílet, občané naopak důvěřují vládě a celá společnost má šanci z této spolupráce profitovat.

Občanská společnost v ohrožení

V současné době se nicméně na Tchaj-wanu odehrávají změny, které ohrožují tento pozitivní trend. V červnu Legislativní dvůr schválil nový kompetenční zákon, který prosadili poslanci zvolení za stranu Kuomintang s podporou kolegů z Tchajwanské lidové strany.

Zákon umožňuje vznik vyšetřovacích parlamentních skupin, které mohou předvolat kohokoli z vlády i nevládního sektoru k podání vysvětlení jakékoli jejich aktivity. Nepočítá ani s přítomností právníka u výslechů, neumožňuje opravné prostředky a v případě odmítnutí spolupráce hrozí postiženým subjektům vysoké pokuty, či dokonce vězení.

První vyšetřovací skupina, která podle nového zákona vznikla, symbolicky cílila na soukromou nezávislou televizi a snažila se ji obvinit z podjatosti. Tchajwanská laická i odborná veřejnost proti zákonu důrazně protestuje a prezident Laj Čching-te jej napadl u ústavního soudu. Zatím otevřenou zůstává otázka, jak bude občanská společnost na Tchaj-wanu dál reagovat.