Zástupci tří nejvyšších orgánů Evropské unie — Komise, Parlamentu a Rady — jednali o podobě Směrnice o obnovitelných zdrojích, která stanovuje klimatické cíle Unie v oblasti energetiky a využívání materiálů ve výrobě a spotřebě.

Podle předběžné dohody by měl podíl obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě vzrůst do roku 2030 na 42,5 procenta. To je o deset procent více oproti původnímu cíli. Vítané přijetí ambicióznějších závazků se však setkává i s kritikou, která míří především k postoji evropských institucí ke spalování biomasy a kácení lesů.

Evropská směrnice o obnovitelných zdrojích, takzvaná RED (Renewable Energy Directive), je klíčovým dokumentem evropské klimatické politiky. Podle směrnice přijaté na konci roku 2018 má Evropská unie vyrábět dvaatřicet procent spotřebované energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, přičemž v roce 2022 byl celoevropský podíl solárních a větrných elektráren v energetickém mixu dvaadvacet procent.

Jelikož se však členské země stanovenému cíli zřejmě přiblíží dříve, než se čekalo, na stole je přijetí ambicióznějších opatření. Zástupci evropských institucí se proto nyní dohodli na navýšení podílu obnovitelných zdrojů k roku 2030 na 42,5 procenta, což by znamenalo zdvojnásobení současných kapacit větrných a solárních elektráren.

Nové cíle se týkají nejen energetiky, ale i dalších sektorů. V dopravě a průmyslu se má podle navrhované směrnice ve velkém investovat do vodíku, který má být náhradou za fosilní paliva v energeticky náročných způsobech dopravy, například u tankerů a letadel nebo v sektoru těžkého průmyslu. I tyto plány však čelí kritice.

Zásadním problémem nové podoby směrnice je ale něco jiného — úprava produkce a využívání toho, co známe pod pojmem biomasa. O jejím využití panuje řada zkratkovitých představ, které zastírají její závažné ekologické dopady.

Problematická biomasa

Biomasa se dlouhodobě chápe jako čistý zdroj. Pokácený strom se spálí a místo něj se zkrátka vysadí strom jiný, u kterého se předpokládá, že zachytí srovnatelné množství emisí. Realita je ale jiná.

Spálíte-li totiž osmdesátiletý strom, bude trvat minimálně dalších osmdesát let, než nově vysazený strom zachytí podobné množství uhlíku. Nemluvě o tom, že stromy jsou součástí lesních ekosystémů, ve kterých rostou nikoliv separátně, ale v komplexních vztazích s dalšími organismy.

Podle dopisu, který v roce 2021 zaslali Evropské komisi, prezidentu Bidenovi a několika dalším světovým státníkům renomovaní vědci, včetně bývalého místopředsedy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) Jeana-Pascala van Ypersela, je výklad prostý: „Stromy jsou cennější živé než mrtvé. Pro klima i pro biodiverzitu.“

Podle IPCC je přitom právě ochrana stávajících přírodních ekosystémů jedním z klíčových způsobů, jak snižovat emise. „Lepší ochranou zbývající divoké přírody — pralesů, mokřadů, savan a stepí — lze snížit emise ve zhruba stejně míře jako novými větrnými či solárními elektrárnami,“ shrnuje závěry IPCC Vojtěch Kotecký z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.

Na lokální úrovni nemusí spalování biomasy znamenat větší problém, obzvláště pokud výrobci tzv. pelet využívají odpadu. Materiál se ovšem nezískává jen z odpadu, ale i ze dřeva získávaného z lesních ekosystémů.

Biomasa se i v návaznosti na původní směrnici Evropské unie o obnovitelných zdrojích stala finančně výrazně podporovaným, a tedy lukrativním zdrojem energie, kterého se chopily velké energetické firmy. Ty využily nejen toho, že původní legislativa nerozlišuje mezi výrobou biomasy z kulatiny a z dřevitého odpadu, ale také mezer v ochraně lesních ekosystémů na evropské i národní úrovni.

Typicky ve Švédsku, Estonsku nebo Finsku jsou tak káceny celé lesní oblasti, jež se pak zpravidla osazují plantážemi rychle rostoucích dřevin, které ale nedokáží pohltit dostatečné množství emisí. Velké energetické firmy tak produkcí biomasy především vydělávají, aniž by se problém klimatických změn účinně řešil.

V posledních letech se rovněž stupňuje trend převážení dřevěných pelet na velké vzdálenosti, například z plantáží ve Spojených státech. Vedle poškozování ekosystémů v místech těžby tak navíc vznikají další emise skleníkových plynů z dálkové dopravy. Světový fond ochrany přírody (WWF) to lapidárně shrnuje slovy: „Za účelem získávání energie se pálí stále více stromů. A děje se tak ve jménu boje s klimatickými změnami.“

Biomasa v rukou energetických korporací