Věznice jsou plné nevinných lidí. Tato věta zaznívá často v nadsázce. Myslí se tím, že mnozí odsouzení jsou schopní o své nevině přesvědčit nejen druhé, ale i sebe. Raději žít v sebeklamu nežli s břemenem nepříjemné pravdy…

Je však možné, že i v zemi s relativně vyspělými institucemi a demokratickým zřízením — jako je Česká republika — proklouzne do věznice člověk, který nespáchal to, co mu kladou za vinu soudy několika instancí?

Příběh zpracovaný v oceněném true-crime podcastu Akce Olej podle nás ukazuje, že ano. Miroslav Trávníček, někdejší obchodník se zemědělskými komoditami ze Svitavska, si odseděl ve vězení včetně vazby dva roky. Celkově měl za údajné podvody s DPH odsloužit šestiletý trest.

Nepomohlo mu ani dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten je totiž letos v červnu zamítnul. Až dnes, 10. října, soud rozhodl o jeho podmínečném propuštění. Miroslav Trávníček se tedy vrátí na svobodu, nicméně nikoli tak, jak by si určitě přál: s rozhodnutím o své nevině a s náhradou škod, jež mu stát svým dosavadním postupem způsobil.

Zatímco podcast o jeho případu sbíral ceny, Trávníček si odnášel prohry u soudů

Akci Olej začal Deník Referendum zveřejňovat vloni v září. Čtyřdílný seriál vypracovaly audio-dokumentaristka Brit Jensen a reportérka Zuzana Vlasatá. Podcast byl s mimořádně příznivým ohlasem uveden na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.

Posléze získal také českou Novinářskou cenu v kategorii analyticko-investigativních audiovizuálních počinů, kde v užším výběru dostal od poroty přednost před díly České televize a Seznam zpráv. Nyní je také nominován do finále největšího evropského festivalu televizních, rozhlasových a on-line pořadů Prix Europa, který se bude konat v německé Postupimi na konci října.

Výsledek roční práce novinářky a dokumentaristky a kauza sama však jako by žily svými paralelní životy, jež se neprotínají. Zatímco Akce Olej sbírala ocenění a příznivé ohlasy, její protagonista setrvával ve výkonu trestu a ze soudních síní odcházel s nepořízenou.

Jedná se o případ, v němž práce novinářů dospěla k opačnému závěru než práce soudů. I proto případu Miroslava Trávníčka nepřestaneme sledovat ani teď, kdy v osobní rovině poprvé nastal aspoň částečně příznivý posun. Na případu se podle nás ilustruje systémový problém v působení české policie, justice a finanční správy, kterým je nutné se dále zabývat.

Občan Trávníček

Miroslav Trávníček pracoval řadu let úspěšně jako obchodník se zemědělskými komoditami. Po revoluci působil několik let ve svitavském ZZN — Zemědělském zásobování a nákupu. Později — kolem poloviny devadesátých let — se osamostatnil.

Nakupoval a prodával obilniny, kukuřici, řepku, luskoviny. Provozoval také obchod s krmnými směsmi. Obchody rostly. Vše fungovalo bez problémů a mohlo tomu tak být patrně i nadále — kdyby mu v roce 2015 jeho dlouholetý obchodní partner, renomovaná firma Proteco, nenabídl k obchodování novou komoditu: řepkový olej.

„Nabídku jsem projednal s partnery na Slovensku, v Maďarsku i u nás a řekli jsme si, že zkusíme udělat dva kamiony a uvidíme,“ popsal autorkám podcastu Miroslav Trávníček, jak učinil své osudové rozhodnutí. První obchod dopadl slibně. Trávníček se proto pustil do dalších.

Řepkový olej mu ale štěstí nepřinesl: 19. července 2016, tedy necelý rok poté, co koupil a prodal první cisternu, mu v domě zazvonila policie, provedla domovní prohlídku a odvedla ho v poutech k výslechu. „Večer, asi o půl desáté, výslech skončil. Myslel jsem si, že jdu domů. Místo toho mi dali bagetu a odvezli mě do Hradce Králové do vazební věznice. Teprve tam mi přednesli dvaatřicet stránek usnesení o zahájení trestního stíhání a zeptali se, jestli mám právníka. Dostal jsem deku, do rána jsem čučel do stropu a říkal si: co se to tady děje?“ vzpomínal Miroslav Trávníček během rozhovorů s autorkami na jaře v roce 2021.

„Co se to tady děje?“

Policie nejprve Trávníčka obvinila z organizace rozsáhlých „karuselových“ obchodů — pojem si vysvětlíme za chvíli. Policisté tvrdili, že si z daňových úniků při dovozu řepkového oleje udělal výnosné podnikání a škodu odhadovali na čtyřicet milionů korun.

S tímto obviněním seděl v hradecké vyšetřovací vazbě — a čekal. Finanční úřad zatím na jeho firmu vydal zajišťovací příkazy a obstavil její účet. V poštovní schránce se začaly hromadit upomínky, dopisy ale neměl kdo vyzvedávat. Trávníčkova manželka Lenka ani jeho dcera, Michaela Valentová, která v té době žila v Praze a pracovala jako analytička v bance, nechápaly, co se děje.

Michaela se proto stala jednatelkou tátovy firmy. „Získala jsem přístup k poště a začala zkoumat, jak se to celé seběhlo,“ vzpomíná. Nejprve zjistila, že finanční úřad firmě zabavil 10,7 milionů korun prostřednictvím zmíněných zajišťovacích příkazů. Jde o poměrně extrémní nástroj, který finanční správa využívá v situaci, kdy se důvodně obává, že subjekt nezaplatí daň.

Současně Michaela získala i přístup do trestního spisu, který obsahoval čtrnáct terrabitů informací nejen z Trávníčkových zdrojů, ale i od všech ostatních podezřelých. Dostala se tak k záplavě e-mailů a skypových konverzací, k textovým zprávám a odposlechům telefonních hovorů, k fakturám, výpisům z účtů a mnoha dalším listinám. Nacházela tu jména, která nikdy dříve neslyšela. Otevřel se před ní úplně neznámý svět. Svět organizovaného zločinu, jehož hlavou měl být podle policie její otec.

„Procházela jsem se tím a začala k sobě skládat jednotlivé střípky informací,“ vzpomíná Michaela, když vypráví, že původně vůbec nerozuměla povaze toho, z čeho policie jejího otce vinila. „Sice jsem vystudovaná ekonomka, ale karuselové podvody jsme neznala. Slova jako buffer, broker a missing trader, která se objevovala v obvinění, tehdy nebyla ani na wikipedii,“ ilustruje, s jak komplikovanou záležitostí se potýkala.