Věznice jsou plné nevinných lidí. Tato věta zaznívá často v nadsázce. Myslí se tím, že mnozí odsouzení jsou schopní o své nevině přesvědčit nejen druhé, ale i sebe. Raději žít v sebeklamu nežli s břemenem nepříjemné pravdy…

Je však možné, že i v zemi s relativně vyspělými institucemi a demokratickým zřízením — jako je Česká republika — proklouzne do věznice člověk, který nespáchal to, co mu kladou za vinu soudy několika instancí?

Příběh zpracovaný v oceněném true-crime podcastu Akce Olej podle nás ukazuje, že ano. Miroslav Trávníček, někdejší obchodník se zemědělskými komoditami ze Svitavska, si odseděl ve vězení včetně vazby dva roky. Celkově měl za údajné podvody s DPH odsloužit šestiletý trest.

Nepomohlo mu ani dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten je totiž letos v červnu zamítnul. Až dnes, 10. října, soud rozhodl o jeho podmínečném propuštění. Miroslav Trávníček se tedy vrátí na svobodu, nicméně nikoli tak, jak by si určitě přál: s rozhodnutím o své nevině a s náhradou škod, jež mu stát svým dosavadním postupem způsobil.

Zatímco podcast o jeho případu sbíral ceny, Trávníček si odnášel prohry u soudů

Akci Olej začal Deník Referendum zveřejňovat vloni v září. Čtyřdílný seriál vypracovaly audio-dokumentaristka Brit Jensen a reportérka Zuzana Vlasatá. Podcast byl s mimořádně příznivým ohlasem uveden na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.

Posléze získal také českou Novinářskou cenu v kategorii analyticko-investigativních audiovizuálních počinů, kde v užším výběru dostal od poroty přednost před díly České televize a Seznam zpráv. Nyní je také nominován do finále největšího evropského festivalu televizních, rozhlasových a on-line pořadů Prix Europa, který se bude konat v německé Postupimi na konci října.

Výsledek roční práce novinářky a dokumentaristky a kauza sama však jako by žily svými paralelní životy, jež se neprotínají. Zatímco Akce Olej sbírala ocenění a příznivé ohlasy, její protagonista setrvával ve výkonu trestu a ze soudních síní odcházel s nepořízenou.

Jedná se o případ, v němž práce novinářů dospěla k opačnému závěru než práce soudů. I proto případu Miroslava Trávníčka nepřestaneme sledovat ani teď, kdy v osobní rovině poprvé nastal aspoň částečně příznivý posun. Na případu se podle nás ilustruje systémový problém v působení české policie, justice a finanční správy, kterým je nutné se dále zabývat.

Občan Trávníček

Miroslav Trávníček pracoval řadu let úspěšně jako obchodník se zemědělskými komoditami. Po revoluci působil několik let ve svitavském ZZN — Zemědělském zásobování a nákupu. Později — kolem poloviny devadesátých let — se osamostatnil.

Nakupoval a prodával obilniny, kukuřici, řepku, luskoviny. Provozoval také obchod s krmnými směsmi. Obchody rostly. Vše fungovalo bez problémů a mohlo tomu tak být patrně i nadále — kdyby mu v roce 2015 jeho dlouholetý obchodní partner, renomovaná firma Proteco, nenabídl k obchodování novou komoditu: řepkový olej.

„Nabídku jsem projednal s partnery na Slovensku, v Maďarsku i u nás a řekli jsme si, že zkusíme udělat dva kamiony a uvidíme,“ popsal autorkám podcastu Miroslav Trávníček, jak učinil své osudové rozhodnutí. První obchod dopadl slibně. Trávníček se proto pustil do dalších.

Řepkový olej mu ale štěstí nepřinesl: 19. července 2016, tedy necelý rok poté, co koupil a prodal první cisternu, mu v domě zazvonila policie, provedla domovní prohlídku a odvedla ho v poutech k výslechu. „Večer, asi o půl desáté, výslech skončil. Myslel jsem si, že jdu domů. Místo toho mi dali bagetu a odvezli mě do Hradce Králové do vazební věznice. Teprve tam mi přednesli dvaatřicet stránek usnesení o zahájení trestního stíhání a zeptali se, jestli mám právníka. Dostal jsem deku, do rána jsem čučel do stropu a říkal si: co se to tady děje?“ vzpomínal Miroslav Trávníček během rozhovorů s autorkami na jaře v roce 2021.

„Co se to tady děje?“

Policie nejprve Trávníčka obvinila z organizace rozsáhlých „karuselových“ obchodů — pojem si vysvětlíme za chvíli. Policisté tvrdili, že si z daňových úniků při dovozu řepkového oleje udělal výnosné podnikání a škodu odhadovali na čtyřicet milionů korun.

S tímto obviněním seděl v hradecké vyšetřovací vazbě — a čekal. Finanční úřad zatím na jeho firmu vydal zajišťovací příkazy a obstavil její účet. V poštovní schránce se začaly hromadit upomínky, dopisy ale neměl kdo vyzvedávat. Trávníčkova manželka Lenka ani jeho dcera, Michaela Valentová, která v té době žila v Praze a pracovala jako analytička v bance, nechápaly, co se děje.

Michaela se proto stala jednatelkou tátovy firmy. „Získala jsem přístup k poště a začala zkoumat, jak se to celé seběhlo,“ vzpomíná. Nejprve zjistila, že finanční úřad firmě zabavil 10,7 milionů korun prostřednictvím zmíněných zajišťovacích příkazů. Jde o poměrně extrémní nástroj, který finanční správa využívá v situaci, kdy se důvodně obává, že subjekt nezaplatí daň.

Současně Michaela získala i přístup do trestního spisu, který obsahoval čtrnáct terrabitů informací nejen z Trávníčkových zdrojů, ale i od všech ostatních podezřelých. Dostala se tak k záplavě e-mailů a skypových konverzací, k textovým zprávám a odposlechům telefonních hovorů, k fakturám, výpisům z účtů a mnoha dalším listinám. Nacházela tu jména, která nikdy dříve neslyšela. Otevřel se před ní úplně neznámý svět. Svět organizovaného zločinu, jehož hlavou měl být podle policie její otec.

„Procházela jsem se tím a začala k sobě skládat jednotlivé střípky informací,“ vzpomíná Michaela, když vypráví, že původně vůbec nerozuměla povaze toho, z čeho policie jejího otce vinila. „Sice jsem vystudovaná ekonomka, ale karuselové podvody jsme neznala. Slova jako buffer, broker a missing trader, která se objevovala v obvinění, tehdy nebyla ani na wikipedii,“ ilustruje, s jak komplikovanou záležitostí se potýkala.

S otcem v té době komunikovala sporadicky — jak vězeňský řád dovoloval. Ani on sám ale nebyl moudřejší a dodnes trvá na tom, že ještě dlouho ani on sám nerozuměl nejen tomu, co se stalo, ba ani vlastní povaze obvinění, kvůli němuž skončil ve vyšetřovací vazbě.

Střípky případu, které si bádáním ve spisu Michaela začala spojovat do smysluplného příběhu, si průběžně kreslila na papír. „Byly to desítky pokusů, které jsem postupně vylepšovala, jak jsem pronikala hlouběji,“ říká, zatímco stojí nad papírovou plachtou o rozměru větším než metr čtvereční.

Jedná se o definitivní verzi výstupu z Michaelina studia trestního spisu — je to na první pohled složité, ale při podrobnějším zkoumání přehledně rozkreslené mapové schéma řetězce obchodů. Jedním z jeho mnoha článků byla i firma jejího táty.

Teprve nad touto mapou měla pocit, že začíná chápat, co se vlastně stalo. Stále jí však nedocházelo, proč za to úřady viní právě jejího otce.

„Žádné podvody neorganizovali“

Soudce Roman Drahný podnikateli Miroslavu Trávníčkovi 22. října 2019 rozsudkem vyneseným u krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, vyměřil trest odnětí svobody šest let a milionovou pokutu. Trávníček se odvolal. Vrchní soud v Praze však 25. ledna 2021 rozsudek potvrdil. A v létě loňského roku bývalý obchodník skutečně nastoupil do výkonu trestu.

Původní verze obvinění, jak jsme již zmínili, pracovala s tím, že byl organizátorem karuselových podvodů. Ty jsou založeny na čerpání vratky DPH při obchodu přes hranice členských států Evropské unie, aniž by zboží skutečně bylo přeprodáváno — pouze se fiktivně „točí“ v uzavřeném řetězci obchodníků jednajících v součinnosti: odtud termín „karusel“ neboli kolotoč.

Vyšetřovatel případu Michal Kastner zpočátku dokonce tvrdil, že v kauze jezdily přes hranice prázdné kamiony. A že stát měl přijít o čtyřicet milionů korun.

Během líčení se ale povaha údajného zločinu proměnila. Už krajský soud dospěl k závěru, že o karusely nešlo: „Zboží zde narozdíl od karuselových obchodů skutečně nachází svého koncového zákazníka…,“ zaznělo ústy soudce při vynášení rozsudku. Mělo se tedy jednat o „podvodné řetězce obchodních společností, jejichž účelem bylo poškozování České republiky na DPH“.

Soudce Drahný ale řekl ještě jednu, naprosto zásadní, věc: Miroslav Trávníček a jeho obchodní partner a další obviněný Tomáš Rotschein — od nějž Trávníček olej nakupoval — žádné podvody neorganizovali: „Důkazy, které byly realizovány v průběhu hlavního líčení skutečně ani krajský soud nemá za prokázané, že by zde přítomní obžalovaní, to znamená Ing. Trávníček či Ing. Rotschein, byly nějaké osoby, které něco organizovaly, řídily, vymýšlely.“

Jinými slovy: Podle soudu se obžalovaní připojili k řetězci obchodu, v němž se odehrál podvod na DPH, který organizoval někdo jiný. Za „know how celého podvodného jednání“ měl podle soudce Romana Drahného stát slovenský podnikatel působící i v České republice Rastislav Dzuroška. Miroslav Trávníček se ale k podvodnému řetězci podle soudu připojil vědomě, s cílem poškodit český stát na DPH.

I kdyby tomu tak bylo, vypadá to jako dost odlišná situace oproti původnímu obvinění, podle nějž měl Trávníček vše organizovat a „přes hranice měly jezdit prázdné kamiony“. Výše trestu ale zůstala stejná. Šest let a milionová pokuta pro Trávníčka. Nově — během procesu — zjištěný strůjce „know how celého podvodného jednání“ Rastislav Dzuroška, zůstal ovšem v případu v roli svědka…

Proč právě Trávníček?

Trávníček a jeho rodina odmítají původní i pozdější verzi obvinění. Po celou dobu vyšetřování a soudních líčení se ptají, kde jsou důkazy. Stejnou otázku jsme si kladly při práci na podcastu i my.

Fakta jsou taková, že Trávníček obchodoval s reálným zbožím, platil za něj obvyklé ceny a řádně odváděl DPH. Policie u něj doma ani v kanceláři při zásahu nenašla žádné balíky bankovek či cennosti, do nichž by ulil nakradené miliony. Rovněž u něj neobjevila ani faktury či razítka jiných firem — bílých koní, které by v podvodu organizoval. Neodhalila ani podezřelé transakce on-line či v hotovosti. A jak nakonec připustil i soudce: Trávníček reálně nic neorganizoval ani neřídil.

Proč tedy usedli na lavici obžalovaných pouze on a jeho dodavatel Tomáš Rotschein? A proč zůstali Rastislav Dzuroška a další osoby, které jednaly v součinnosti s ním, pouze v pozici svědků? Proč policie, státní zástupce a soudy neviděli problém v tom, že právě u Dzurošky doma — a ne u Trávníčka — se našlo razítko jednoho z missing traderů, tedy firmy, která mu vůbec nepatřila a u které se ztrácela daň?

A především: co vlastně zachytily policejní odposlechy Trávníčkových hovorů, které mají být hlavními důkazy svědčícími v jeho neprospěch?

Učebnicový případ

Práce novinářů má svá pravidla. Novinář se nesmí stát nástrojem prosazování něčích zájmů. „Jakmile narazíme na něco, co nehraje, anebo pokud se ukáže, že nás vodí Trávníček za nos, končíme,“ řekly jsme si před prvním setkáním s Miroslavem Trávníčkem. A řekly jsme to i jemu. Bez výhrad souhlasil.

Během měsíců práce na podcastu autorkám on i jeho dcera ochotně odpovídali na všechny otázky, otevřeli své soukromí a k dispozici dali veškeré materiály z trestního spisu, které měli k dispozici. Během těchto měsíců se autorky také upřímně — a bez předsudku — snažily vyslechnout a pochopit argumentaci institucí, které Trávníčka označují za podvodníka: finančního úřadu, státního zástupce, soudce, policii. Nikde nepochodily.

Neustále narážely na ticho, odmítání či přímo nevraživost — to konkrétně v případě ředitele svitavského finančáku Jana Charváta. Výmluvný rozhovor s ním je zachycený v prvním díle podcastu.

Snad ještě bizarnější zážitek přineslo jednání o odvolání na Vrchním soudu v Praze. Po jeho skončení jsme čekaly s mikrofonem před jednací síní na soudce, abychom ho požádaly o krátký rozhovor. Stanislav Králík a přísedící soudkyně Eva Brázdilová před autorkami doslova utekli — tlačíce vozíček obtěžkaný obsáhlým spisem — dlouhou chodbou soudu. To vše bezprostředně po sebevědomém vynesení dosti ostrého usnesení.

Obdobně jsme pochodily také u pardubické hospodářské kriminálky. Akce Olej byla krajským ředitelstvím policie oceněna jako „realizace roku“ 2016. Hlavní vyšetřovatel případu Michael Kastner nám ale odmítl poskytnout rozhovor. A nakonec navzdory původním slibům, že to bude možné, nás k Trávníčkovi nepustila ani věznice v Rapoticích. Už jenom to, než jej nechali poslechnout si všechny díly podcastu, trvalo skoro rok.

Senát vrchního soudu o Trávníčkově kauze hovořil jako o „učebnicovém případu“. Práce institucí ale působí tak, jako by se v něm takový případ jen mermo mocí snažily vidět. Obhájce Tomáše Rotscheina Ondřej Moravec po líčení u Vrchního soudu řekl: „Učebnicový případ to není. Netypické na tomto případě je, že tady nestojí pachatelé. Před soudem máme kus řetězce, zatímco osoby, které bezprostředně uzavíraly transakce, z nichž se ztratila daň, tu chybí.“

Obdobně to komentoval právník Tomáš Rydval z daňové kanceláře daňového poradce a nynějšího senátora Tomáše Goláně, která Trávníčkovi pomáhala v obhajobě před Finanční správou: „Jako učebnicový případy vnímám přesně ty slovenské dodavatele. Soud samo DPH vůbec neřeší. Trávníčka odsoudili systémem ‚Je to on, protože se nám nelíbí’.“

Soudy hovoří o tom, že proti Trávníčkovi svědčí především důkazy zajištěné policejními odposlechy jeho telefonátů. Autorky podcastu je ale pečlivě přeposlouchaly. Neslyšely nic víc než běžné obchodní hovory.

V některých případech naopak Trávníček hovoří se svými partnery či daňovým poradcem o tom, že má obavy, aby nějaký z obchodů nevykazoval podvodné jednání — a proto z něj vycouvá. Celkově působí v odposleších spíše opatrně.

Podezřelí slovenští obchodníci

Trávníček měl podle soudů udělat to, že řepkový olej dovážel jako „prvodovozce“ — tedy jako první firma, která na českém území nakoupila ze zahraničí. To, že v realitě nakupoval od jiných českých firem a že v celém řetězci na českém území se před Trávníčkem nacházely obvykle čtyři jiné společnosti — jak ukazuje náročná rekonstrukce na základě dokumentů z trestního spisu — byla podle soudů pouze formalita zastírající celý podvod.

Právě v tomto řetězci před Trávníčkem figurovaly firmy a osoby, které plnily roli nic netušících bílých koní nebo také takzvaných „missing traderů“. U nich se ztrácela daň, neboť neodváděly DPH. Fiktivní faktury některých z nich mohl vytvářet právě zmíněný Rastislav Dzuroška, u nějž doma se našlo razítko jednoho missing tradera.

O jiné podivné — rovněž slovenské — podnikatelce, která se jmenuje Mária Randusová a která prokazatelně úzce spolupracovala například právě s Dzuroškou, autorky na policejním disku se spisem zjistily rovněž mnoho informací. Je zarážející, že vyšetřovatelé je přešli jakoby nic.

Autorky ve složce Marie Randusové našly například směnku ve výši 155 tisíc eur, vystavenou na věřitele Antonia Vadalu. Onoho Vadalu, jehož jméno veřejnost slyšela poprvé v souvislosti se zavražděným novinářem Jánem Kuciakem a italskou mafií.

Je tu ale i výmluvná ukázka toho, jak Randusová tahala za nitky v případu, za nějž byl nakonec souzen Trávníček: v březnu 2016 odešel e-mail od původně Dzuroškovy firmy jménem Agroplex. Tou dobou už ale patřila člověku jménem Jánosz Orosz. Email byl adresován Protecu — to byl dodavatel Trávníčka — a psalo se v něm, že Agroplex postupuje pohledávku za řepkovým olejem firmě HOP Medical Q.

Ta je napsaná na sestru Márie Randusové. Celý tento dokument ale ve svém počítači upravovala právě Randusová. Jinými slovy: Randusová urgovala platbu pro sebe, ale přes firmu, která donedávna patřila Dzuroškovi…

DPH je takzvaně neutrální daň. Platit ji má až konečný spotřebitel — například ten, který si koupí litr potravinářského řepkového oleje v samoobsluze. Obchodník s komoditami DPH při nákupu odvede státu, ale poté si jej zase právoplatně nárokuje formou takzvaného nadměrného odpočtu. Trávníček daň řádně odváděl: při prodeji oleje dostal DPH od kupujícího a odvedl ho do státního rozpočtu.

Soud tedy naznačuje, že Trávníček by měl coby údajný prvodovozce prospěch z této zmizelé daně. V rozsudcích na několika místech zaznívá, že Trávníček organizoval missing tradery. Jenomže tomu, že by něco takového skutečně dělal, nenasvědčuje žádný důkaz.

Policie u něj nenašla žádná razítka missing traderů nebo faktury na jména cizích firem. A „bílí koně“ u výslechů na policii do jednoho řekli, že žádného Trávníčka neznají.

Jinde zase stojí, že Trávníček „mohl nebo měl vědět“, že se před ním odehrává daňový únik. Proč ale finanční správa neaplikuje stejné měřítko na firmu Proteco, což je renomovaný obchodník se zemědělskými komoditami, který byl v těchto řetězcích zapojen rovněž — a to právě tak, že prodával řepkový olej Trávníčkovi — čili v celém řetězci stál před ním?

Hypotéza Řepkový olej

Je jen těžko uvěřitelné, že by Trávníček udělal skutečně to, z čeho jej viní český stát. Pokud je nevinný, čemuž nasvědčuje vše, co se podařilo během práce na podcastu zjistit, i absolutní neochota všech, kdo ho poslali do vězení, vysvětlit, na základě čeho tak učinili, naskýtá se tu ještě jiná klíčová otázka: jak je takové selhání celého řetězce státních institucí možné?

Je přitom na místě poznamenat, že během pátrání jsme narazily na další podobné případy, jako je ten Trávníčkův. Žádný další ale není v našich možnostech zanalyzovat tak podrobně.

Možným vysvětlením je zákulisí fungování Finanční správy, což může být nakonec hlavní — anebo jedna z hlavních — příčin všeho. Může jít čistě o diletantství, ale i o zlý úmysl.

Finanční správa například mohla kalkulovat s tím, že ukradené peníze z celého podvodného řetězce získá do státní pokladny jen od Trávníčka, a tak na ně prostě sáhla a zbytek je už jen snaha tento krok obhájit stůj co stůj. Účty podivných slovenských obchodníků totiž zely prázdnotou.

Vyloučeny nejsou nakonec ale ani jiné možnosti, které však zůstávají v rovině hypotéz. Tu hlavní z nich vyslovil sám Trávníček: poté, co byl kvůli trestnímu stíhání, obstavení účtů a likvidaci firmy donucen skončit s podnikáním, převzala podle něj celé jeho obchodní portfolio Cerea Pardubice. Firma patřící do skupiny Agrofert Andreje Babiše, největšího obchodníka s řepkovým olejem široko daleko.

Trávníčkově situaci dosud nijak nepomohla ani změna vlády a výměna ministrů spravedlnost, financí či vnitra. Že sama justice ale cítí, o jak chatrný případ se jedná, svědčí dnešní — po všech předchozích peripetiích spíše nečekaný — verdikt. Trávníček byl podmínečně propuštěn poté, co si z šestiletého trestu odseděl právě třetinu.

Všechny vládní instituce se ale chovají tak, jako by se jim Trávníčkův případ — a další podobné — nijak moc řešit nechtělo. Jistě, bylo by to hodně práce a hodně nákladů pro stát. Ale pokud není vláda schopná otevřít cestu ke spravedlnosti ani podnikatelům připraveným bezdůvodně o své firmy a poslaným za smyšlená provinění do vězení, co od ní vlastně můžeme čekat?

Akci Olej je možné poslouchat ve všech běžných aplikacích nebo na www.akceolej.cz.