Od letošních voleb v Kolumbii se čekala změna; málokdo ale předpokládal, že bude až taková. V zemi se po celou novodobou historii střídali u moci konzervativci s pravým středem („liberály“), přičemž se vždycky spojovali proti všem, kdo je ohrožovali. Nyní však vyhráli první kolo prezidentských voleb dva radikální opozičníci.

První skončil ten, jehož úspěch nešokoval — za mlada levicový guerrillero, později senátor a starosta Bogoty, Gustavo Petro kandidoval už v minulých volbách. Před aktuálními vedl kampaň více než rok a těžil z postcovidové vlny hněvu a nespokojenosti, která postupně přerostla v mohutné protesty. V březnu vyhrál Petro jednoznačně levicové primárky a průzkumy vedl dlouho nepřetržitě, s podporou 32 až 42 procent.

Překvapením byl ovšem druhý postupující kandidát. Oproti předpokladům se jím nestal ani exstarosta Medellínu a nominant tradičního pravicového bloku Federico „Fico“ Gutiérrez — v podstatě pokračovatel linie dosavadních vládců, prezidenta Duqueho a exprezidenta Uribeho. Nestal se jím ani nominant pravostředové koalice Naděje ze středu Sergio Fajardo. Mohutným nástupem za jediný měsíc všechny překonal sedmasedmdesátiletý, agilní a na vše nadávající magnát-populista Rodolfo Hernández.

Hernández nebyl v kolumbijské politice — na rozdíl od Gustava Petra — žádná všeobecně známá postava. Po celoživotní kariéře ve stavebním businessu byl sice zvolen v roce 2016 starostou města Bucaramanga, v němž stojí většina budov postavených jeho firmami. Půlmilionová Bucaramanga u venezuelských hranic je však v padesátimilionové Kolumbii podobně sledovaná jako u nás Karviná nebo Havířov.

V kontrastu s ostatními kandidáty nevedl Hernández letos klasickou kampaň s debatami a přesvědčováním voličů na ulicích, ale komunikoval především virtuálně — přes webkameru odpovídal na nejrůznější otázky přímo od lidí; sám pak vysílal do světa zejména vlastní TikTok šoty.

Obsahem jeho komunikace bylo především nadávání na všudepřítomnou korupci. „Ptají se ho, co dnešní soudy. On odpovídá: ,Plno zkorumpovaných, co myslí akorát na peníze‘. Ptají se ho, co zdravotnictví. On odpovídá: ,Plno zkorumpovaných, co myslí akorát na peníze‘,“ shrnul jeden z panelistů velké debaty k volbám, jíž před měsícem pořádal Council of the Americas.

V americkém tisku se Hernándezovi začalo ihned přezdívat „kolumbijský Trump“, neboť stejně jako exprezident USA využil k vzestupu sociální sítě a protiestablishmentovou rétoriku. Podobně jako Trump je Hernández také boháč a komunikuje záměrně nekorektním jazykem — uprchlice z Venezuely nazval například „továrnami na děti, o které se musí pak starat (kolumbijský) stát“.

Důsledně ovšem Hernándeze zatím připodobňovat k Trumpovi nelze. Zatímco Trump měl totiž přeci jen jakýs takýs program a předvídatelnou republikánskou stranu za sebou, Hernández je solitér s obecným slibem boje s korupcí a řadou nesourodých názorů, z nichž některé jsou i razantně progresivní — fandí například legalizaci měkkých drog, umožnění adopcí stejnopohlavním párům, zavedení univerzálního základního důchodu a podpory v chudobě, nebo odpuštění části dluhů na školném.

Nejednoznačná zůstává i Hernándezova pozice k usmiřování s dosud válčící části guerill a definitivnímu ukončení vnitrostátní války, jež stála Kolumbii přes 260 tisíc životů. Patří se připomenout, že Hernándezovi samotnému unesla jedna z guerill nejprve otce, a později v roce 2004 jiná z guerill jednu z dcer. Za dceru odmítl Hernández zaplatit výkupné a dívka je dosud neznámo kde.

Co bude nyní

Celá kolumbijská pravice se hned po oznámení výsledků postavila za Rodolfa Hernándeze. Dá se očekávat, že spolu s formální podporou přijdou i velké peníze. Obavy z Petrova nástupu jsou v kolumbijském mocenském establishmentu velké. Straší se billboardy s Hugem Chávezem a varuje, že Petrem slibované kroky typu otevření důchodových fondů, expanzivní monetární politiky či stopky novým ropným vrtům zničí kolumbijské hospodářství.

Hernández ale zatím vedl kampaň právě jen PROTI establishmentu. Nyní je otázkou, jak obratně otočí. Sázkaři mu zatím věří — třebaže první volební kolo vyhrál Petro s 40,33 procenty a Hernández postoupil s 28,15 procenty hlasů, bookmakeři předpovídají, že v posledku vyhraje na 76 procent druhý kandidát.

Z pozorovatelského hlediska je to zajímavý paradox: zachránit systém, který byl vybudován za řadu dekád vlády kolumbijské pravice, pomůže nakonec dost možná ten, kdo jej kritizoval v letošní kampani nejostřeji.