Politický zemětřas v Kolumbii: buď magnát-populista, nebo nástup levice
Petr JedličkaVelká nespokojenost s negativy dosavadního systému vynesla do druhého kola prezidentských voleb dva opozičníky. Pokud se ukáže, že ten překvapivější z nich není slaměný panák, skončí tento rok v Kolumbii éra nepřetržité vlády pravice.
Od letošních voleb v Kolumbii se čekala změna; málokdo ale předpokládal, že bude až taková. V zemi se po celou novodobou historii střídali u moci konzervativci s pravým středem („liberály“), přičemž se vždycky spojovali proti všem, kdo je ohrožovali. Nyní však vyhráli první kolo prezidentských voleb dva radikální opozičníci.
První skončil ten, jehož úspěch nešokoval — za mlada levicový guerrillero, později senátor a starosta Bogoty, Gustavo Petro kandidoval už v minulých volbách. Před aktuálními vedl kampaň více než rok a těžil z postcovidové vlny hněvu a nespokojenosti, která postupně přerostla v mohutné protesty. V březnu vyhrál Petro jednoznačně levicové primárky a průzkumy vedl dlouho nepřetržitě, s podporou 32 až 42 procent.
Překvapením byl ovšem druhý postupující kandidát. Oproti předpokladům se jím nestal ani exstarosta Medellínu a nominant tradičního pravicového bloku Federico „Fico“ Gutiérrez — v podstatě pokračovatel linie dosavadních vládců, prezidenta Duqueho a exprezidenta Uribeho. Nestal se jím ani nominant pravostředové koalice Naděje ze středu Sergio Fajardo. Mohutným nástupem za jediný měsíc všechny překonal sedmasedmdesátiletý, agilní a na vše nadávající magnát-populista Rodolfo Hernández.
Hernández nebyl v kolumbijské politice — na rozdíl od Gustava Petra — žádná všeobecně známá postava. Po celoživotní kariéře ve stavebním businessu byl sice zvolen v roce 2016 starostou města Bucaramanga, v němž stojí většina budov postavených jeho firmami. Půlmilionová Bucaramanga u venezuelských hranic je však v padesátimilionové Kolumbii podobně sledovaná jako u nás Karviná nebo Havířov.
V kontrastu s ostatními kandidáty nevedl Hernández letos klasickou kampaň s debatami a přesvědčováním voličů na ulicích, ale komunikoval především virtuálně — přes webkameru odpovídal na nejrůznější otázky přímo od lidí; sám pak vysílal do světa zejména vlastní TikTok šoty.
Obsahem jeho komunikace bylo především nadávání na všudepřítomnou korupci. „Ptají se ho, co dnešní soudy. On odpovídá: ,Plno zkorumpovaných, co myslí akorát na peníze‘. Ptají se ho, co zdravotnictví. On odpovídá: ,Plno zkorumpovaných, co myslí akorát na peníze‘,“ shrnul jeden z panelistů velké debaty k volbám, jíž před měsícem pořádal Council of the Americas.
V americkém tisku se Hernándezovi začalo ihned přezdívat „kolumbijský Trump“, neboť stejně jako exprezident USA využil k vzestupu sociální sítě a protiestablishmentovou rétoriku. Podobně jako Trump je Hernández také boháč a komunikuje záměrně nekorektním jazykem — uprchlice z Venezuely nazval například „továrnami na děti, o které se musí pak starat (kolumbijský) stát“.
Důsledně ovšem Hernándeze zatím připodobňovat k Trumpovi nelze. Zatímco Trump měl totiž přeci jen jakýs takýs program a předvídatelnou republikánskou stranu za sebou, Hernández je solitér s obecným slibem boje s korupcí a řadou nesourodých názorů, z nichž některé jsou i razantně progresivní — fandí například legalizaci měkkých drog, umožnění adopcí stejnopohlavním párům, zavedení univerzálního základního důchodu a podpory v chudobě, nebo odpuštění části dluhů na školném.
Nejednoznačná zůstává i Hernándezova pozice k usmiřování s dosud válčící části guerill a definitivnímu ukončení vnitrostátní války, jež stála Kolumbii přes 260 tisíc životů. Patří se připomenout, že Hernándezovi samotnému unesla jedna z guerill nejprve otce, a později v roce 2004 jiná z guerill jednu z dcer. Za dceru odmítl Hernández zaplatit výkupné a dívka je dosud neznámo kde.
Co bude nyní
Celá kolumbijská pravice se hned po oznámení výsledků postavila za Rodolfa Hernándeze. Dá se očekávat, že spolu s formální podporou přijdou i velké peníze. Obavy z Petrova nástupu jsou v kolumbijském mocenském establishmentu velké. Straší se billboardy s Hugem Chávezem a varuje, že Petrem slibované kroky typu otevření důchodových fondů, expanzivní monetární politiky či stopky novým ropným vrtům zničí kolumbijské hospodářství.
Hernández ale zatím vedl kampaň právě jen PROTI establishmentu. Nyní je otázkou, jak obratně otočí. Sázkaři mu zatím věří — třebaže první volební kolo vyhrál Petro s 40,33 procenty a Hernández postoupil s 28,15 procenty hlasů, bookmakeři předpovídají, že v posledku vyhraje na 76 procent druhý kandidát.
Z pozorovatelského hlediska je to zajímavý paradox: zachránit systém, který byl vybudován za řadu dekád vlády kolumbijské pravice, pomůže nakonec dost možná ten, kdo jej kritizoval v letošní kampani nejostřeji.
Avšak nepředbíhejme — stát se může ještě ledacos. Hernández má za sebou několik podezření na vlastní korupci. Také se ve svém pokročilém věku občas třeskutě přešlápne — jako když se sám ve starším rozhovoru označil za stoupence myšlenek Adolfa Hitlera, přičemž dle pozdější korekce prý chtěl říct Alberta Einsteina.
Nespokojenost s veřejnými pořádky je navíc v Kolumbii v současnosti enormní — podle Gallupových měření přes 75 procent. A Rodolfo Hernández se přihlásil mimo jiné i politikám Andrése Manuela Lópeze Obradora, současného levicově-populistického prezidenta Mexika.
Perspektivy levice
Gustavo Petro slíbil pokrokářské odpovědi snad na vše, co Kolumbijce na stávajícím systému štve — na pokračující boje v okrajových částech země, které se únosy, útoky a přepady přenášejí i do centrálních oblastí, na pokračující ilegální či nekontrolovanou těžbu surovin a neekologické hospodaření obecně, i na fakt, že na 40 procent Kolumbijců žije dnes v chudobě a 54 procent pracuje z části či úplně v šedé ekonomice.
Za viceprezidentku si navíc vybral výraznou Franciu Márquezovou, známou ekologickou aktivistku a perspektivně první Afroameričanku v dané pozici. V Kolumbii je toto duo již dlouho nepřehlédnutelné. Objevilo se už i na politických muralech.
Dokonce i business — tedy zejména menší business — již s nástupem levicového prezidenta v podstatě počítal. Uklidňovalo jej, že v Kongresu bude levice potřebovat stejně podporu liberálů, že Petrovi není nakloněn Nejvyšší soud i že s posledním levicovým vítězstvím na kontinentě — s loňským triumfem důsledně levicového prezidenta Boriće v Chile — žádná pohroma nepřišla. Petro musel obavám obchodníků ustoupit zatím jen v tom, že se veřejně zavázal nebrat jim majetek.
Nyní s postupem Hernándeze se ale atmosféra opět zahušťuje. Burzovní lobby zvedá hlavu. Tvrdé jádro kolumbijské levice zase hovoří o triku establishmentu, jehož lidé by proti Petrovi neobstáli, a svým způsobem i o podvodu.
Pokud dopadne druhé kolo těsně, je možné, že Petro jeho výsledek neuzná. Stát se může ale i něco horšího. V zemi je stále aktivní narkomafie, různé gangy a bojůvky. Od osmdesátých let dvacátého století byli v Kolumbii zavražděni čtyři prezidentští kandidáti…
Dopadne-li vše dobře, a případně ukáže-li se, že Hernández není jen slaměný panák pravice, čekají třetí největší jihoamerickou ekonomiku velké změny. Kvůli povaze výsledku prvního kola i postupujících kandidátů zatím těžko předpovědět jaké konkrétně. I suchopárné agentury ale už používají slovo „zemětřas“. Druhé kolo letošních prezidentských voleb v Kolumbii je naplánováno na 19. června.