Život v Kolumbii v minulosti výrazně ovlivňovaly vliv drogových klanů a terorismus. Tyto problémy zde doznívají dodnes. Boj mezi vládou, paramilitárními jednotkami a partyzány, teroristické útoky, únosy a další akty násilí si podle odhadů vyžádaly téměř sedm milionů obětí — statisíce z toho přišly o život a miliony musely opustit své domovy. V Kolumbii téměř není rodina, která by neměla ve svém okruhu oběť postiženou těmito událostmi.

Na začátku tohoto vývoje vedly v 60. letech výrazné majetkové nerovnosti a sociální problémy ke vzniku partyzánských hnutí, z nichž nejvýznamnější byly FARC, Revoluční ozbrojené síly Kolumbie, a ELN, Armáda národního osvobození. Přes dílčí rozdíly byly obě inspirovány marxisticko-leninskou ideologií, kubánskou revolucí a v případě ELN také silně teologií osvobození, která měla v zemích Latinské Ameriky značný ohlas. Několik významných předáků ELN byli dokonce přímo kněží.

Postupem let se aktivity těchto skupin stále více propojovaly s drogovými kartely, které velmi často operovaly v podobných oblastech jako guerilly. Obě také navíc využívaly problémů místního obyvatelstva, protože boj vlády proti drogám často ničil pole drobných zemědělců, pro které bylo pěstování koky ani ne tak nejvýnosnější, ale spíš jedinou reálnou možností obživy. Kompenzace přitom vláda nabízela nedostatečné, takže celé oblasti se snadno dostávaly pod kontrolu kartelů spolupracujících s protivládními jednotkami.