↗

Vachkův citát, který v těchto dnes vyvěsili na fasádu pražské FAMU, by zde měl viset napořád, aby si lidé, kteří tam chodí, připomínali něco podstatného znovu a znovu, až se vědomí toho paradoxu stane jednoho dne převládající normou. Foto Vít Janeček

Loni v tento den v osmdesáti letech odešel filosof projevující se skrze několikero různých médií — Karel Vachek. Žil od roku 1940 do roku 2020. Měl rád kulatá čísla a pak vybraná nekulatá — zejména 4 a 27 (obě transformační) a 68 (zlomové).

Jak později zjistil jeho syn, Karel Vachek byl po přivezení do nemocnice pozitivně testován na covid. Byl ve špatném, navíc prudce zhoršeném stavu a zemřel rychle. Stihnul tak náhodou být v márnici s mužem téhož — jinak dost neobvyklého — jména, který zemřel o den dříve.

Někteří z nás jsme zase po čase zjistili, že když nám před pár lety věnoval svoji knihu Teorie hmoty, datum dedikace je právě datem jeho posledního dne. Jakákoli esoterika mu byla protivná, ale jevy tohoto typu, zrozené realitou, jej fascinovaly a rád se o ně dělil — o ty dva poslední, kterým byl přítomen, se tedy alespoň takto dělím za něj.