Skupina stoupenců kritických intencí básníka a kritika Andreje Stankoviče, tzv. Samozvanci, navázala letos opět na jeho kritický odkaz. Ve středu v prostorách pražského kina Ponrepo již podesáté slavnostně vyhlásila laureáty Ceny Andreje ‚Nikolaje‘ Stankoviče, kterou se pyšní tak či onak inspirativní filmové počiny vytvořené vesměs v minulém roce. Hlavní cena Animus putovala do rukou týmu renomovaného režiséra, pedagoga, básníka a malíře Karla Vachka za filmový román Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid.

Dvě Zvláštní uznání obdržely snímky Gorila režisérů Pavla Sličného a Helmuta Kuhla a Mrtvá trať Šimona Špidly. Ceny Andreje ‚Nikolaje‘ Stankoviče In memoriam se dostalo kameramanovi, režisérovi a disidentovi Michalu Hýbkovi (1957 — 2003) za celoživotní svébytné a nezastupitelné aktivity nejen v české a nejen undergroundové kultuře.

Mimořádnou cenu A. N. S. pak získal Miloš Fryš a jeho spolupracovníci v nakladatelství Camera obscura za vydání Rozhovorů s Josifem Brodským, knihy, jež byla shledána v našem literárním kontextu výjimečná, a současně za další vzácně nekomerční vydavatelské počiny, zahrnující mimo jiné neobyčejně inspirativní publikace o Andreji Tarkovském a Jimu Jarmuschovi.

Laureát Hlavní ceny Andreje ‚Nikolaje‘ Stankoviče Animus Karel Vachek na Večeru samozvanců ocenění přijal s tím, že on sám po vzoru Andreje Stankoviče udělil současně ještě tři své vlastní Ceny samozvance, tzv. Animy, a to studentkám katedry dokumentární tvorby na pražské FAMU za jejich nejnovější filmy: Apoleně Rychlíkové za snímek Hájek na zámku, Petr v podzámčí, Petře Nesvačilové za film Řekni, kde ti Němci jsou a Daniele Matějkové za dokument Zelení.

Vítězný snímek Tmář a jeho rod je v pořadí osmým počinem jedenasedmdesátiletého filmaře Karla Vachka. Jeho tvorba vyniká specifickým humorem a ironií. Filmový román, který se dotýká mimo jiné fyzikální podstaty světa a myšlenky víry v Boha v konfrontaci s náboženstvím, byl skupinou Samozvanců označen za tematicky nejdůležitější a skladebně nejnápaditější a nejzábavnější český snímek roku 2011.

„Neznáme, a dlouho ještě nebudeme znát, fyzikální podstatu prostoru mezi Bohem a zdejším prostorem. I tak se s ní spousta lidí snaží komunikovat. Ale kvůli nevědomosti nebo nedokonalým nástrojům, jimiž se sféry magie dotýkáme, dochází k mnoha tragickým i tragikomickým událostem,“ tvrdí o svém posledním filmu Vachek.

Podle něj prostor mezi naším světem a Bohem zbytečně přenecháváme esoterikům, zatímco věda a umění se od něj drží stranou. Film uvozuje scéna s kamennými koulemi nedaleko slovenské Čadci, které prokazatelně existují, ale neznáme jejich původ. V závěru filmu se zase objevují pyramidy v Bosně, které možná nikdy neexistovaly, ale o to usilovněji se lidé snaží jejich existenci prokázat. Mezi těmito dvěma póly se obrazně i doslova pohybuje románová skladba filmu Tmář a jeho rod.

Karel Vachek do kinematografie vstoupil už na počátku šedesátých let provokativním krátkým snímkem Moravská Hellas o strážnických folklórních slavnostech. Za svůj nejslavnější film, portrét protagonistů Pražského jara Spřízněni volbou (1968), získal v roce 1990 Zlatou kameru na festivalu Berlinale.

Po dvaceti letech vynucené tvůrčí přestávky v období po srpnu 1968 se Vachek do kinematografie vrátil v devadesátých letech minulého století, kdy postupně realizoval tetralogii Malý kapitalista, mapující cestu České republiky k demokracii.

V Závišovi, knížeti pornofolku z roku 2006, koncipovaném jako filmová přednáška, pak shrnul mimo jiné své názory na kinematografii. Retrospektivy jeho tvorby se v posledních letech uskutečnily například ve washingtonské Národní galerii či na MFF Karlovy Vary. Předloni získal na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě Cenu za přínos světové kinematografii.

Vachek jakožto laureát Hlavní ceny A. ‚N.‘ S. obdržel bronzovou plastiku Andreje Stankoviče od sochaře Michala Blažka, diplom a lahev domácí slivovice Nikolajka. Diplom a slivovici obdržel In memoriam také Michal Hýbek, za něhož vše převzala sestra Daniela, a rovněž Miloš Fryš se spolupracovníky z nakladatelství Camera obscura.

Skupina Samozvanci, kterou tvoří osobnosti kulturní scény Jiří Fiedor, Martin Fišer, Petr Fischer, Vladimír Hendrich, Michal Matzenauer, Josef Mlejnek a Petr Šafařík, je pokračovatelem tradičních Cen samozvanců, udělovaných po tři roky básníkem a kritikem Andrejem Stankovičem.

Kromě slavnostního ceremoniálu během večera zazněly verše věnované Andreji Stankovičovi z úst českých básníků Milana Balabána, Jiřího H. Krchovského, Michala Matzenauera, Josefa Mlejnka a Pavla Zajíčka, o hudební zpestření se postarali Pepíček Čečil, Josef Bobeš Rössler a Milan Záviš Smrčka. Současně byly promítnuty ukázky z oceněných filmů.