Nový virus trochu omezil lidské aktivity na planetě Zemi, nebe se vyčistilo a v suchých a chladných nocích jsou nebývale jasně vidět hvězdy a třeba také vláček satelitů Starlink miliardáře Elona Muska. Na planetě samotné se přitom zřejmě nic zásadního nezměnilo, aspoň tomu zatím nic nenasvědčuje. Jen je na některé věci načas líp vidět.

Mnohé například zarazí zpráva, že cena ropy se dostala do záporných hodnot a ten, kdo by ji chtěl prodat, by tak kupujícímu musel zaplatit. Je to bizarní a stalo se to poprvé v historii, ve skutečnosti ale tato podivnost říká pouze to, že dnes nejsou dostatečně velké kapacity na uchovávání ropy, která se většinou rychle spotřebuje, aby udržovala krevní oběh světové ekonomiky založené na spotřebě na úkor planety, jejích zdrojů a života na ní.

Nyní spotřeba dramaticky klesla, nelétají letadla a méně jezdí auta, stojí mnohé velké podniky. Ne ale díky změně smýšlení a ekologickému prozření, ale čistě z nezbytnosti a kvůli záchraně holého života. Přitom stále sílí hlasy, že ekonomika se musí zase rozjet, musí se co nejrychleji vyrábět, cestovat a létat.

Vyčištění vzduchu nad planetou, vyčištění měst od smogu tak není bráno jako něco samo o sobě příznivého, ale je to jen nevýznamný vedlejší projev velkého průšvihu, který by většina lidí chtěla mít co nejrychleji za sebou a vrátit se k normálnímu životu. Co je ale vlastně normální život? Je to nepřítomnost omezení typu povinného nošení roušky?

Zjasněný vzduch těchto dní ukazuje, co je ve skutečnosti normální. Například sucho. Je tu zpět, vrací se s železnou pravidelností, přesněji řečeno se ani nevrací, protože už nikam neodchází a je tu s námi stále. Zánik smrkových lesů, který naplno propukl loni a s největší pravděpodobností bude nadále pokračovat, je pro Českou republiku změna zásadního charakteru. A zároveň je to projev nové normality, života, který teď budeme žít.

Přispěje koronavirová pandemie a její důsledky ke změnám v některých klíčových oblastech, například ve způsobu zacházení s půdou v zemědělství? Může nějak pomoci k tomu uvědomit si obrovský význam úrodné půdy, vody, živé a rozmanité krajiny a zdravého, moudrého a odpovědného hospodaření?

Na místě je asi spíš skeptický pohled, protože globální systém založený na jediném kritériu, zisku, se nedá jednoduše odstranit a něčím nahradit. Tlak na to obětovat krajinu, vodu, zdraví ve jménu ekonomického výnosu bude stále silný a může být dokonce ještě silnější, protože se převleče za bohulibé startování zamrzlé ekonomiky, byťsi cestou dalšího betonování.

Opravdu těžko si lze představit, že by vláda vedená majitelem Agrofertu udělala něco zásadního pro ochranu půdy a vody v krajině a proti chemizovanému industriálnímu zemědělství. Dost těžko si ale lze představit i to, že by s tím dokázala něco udělat i jakákoli jiná vláda. Normalita se zdá být jasně nastavená, stačí se do ní jen s úlevou vrátit a jet rozjetým vlakem dál. Dokud opravdu tvrdě nenarazí.

Bylo by opravdu pěkné, kdyby něco z toho, co přinesl koronavirus jako své vedlejší průvodní jevy, mohlo zůstat natrvalo. Třeba menší provoz na silnicích i na obloze nebo více cyklistů v ulicích měst. To by ale muselo vycházet nikoli z vnucených nouzových opatření, ale ideálně ze svobodného rozhodnutí, z vnitřního přesvědčení jednotlivců a také z cílevědomé politiky všech úrovní správy, zaměřené na změnu, ne na uchovávání dosavadního „normálního“ stavu.

Zatím nelze říci, jaké důsledky tato krize přinese a co způsobí, co všechno vyvolá. Mohou nastat některé důležité změny, a nemusí se také stát nic převratného. Dá se ale snad s jistou nadějí říci, že „normalita“, ke které se jednou, dříve či později, vrátíme, není předem daná, ale bude záležet i na tom, pro co se rozhodneme a jakou cestou se vydáme.