Pamatuju si, když čeští Zelení byli ve vládě s konzervativci, rakouští Zelení se mi hodně divili, pokládali se za tradiční opoziční stranu, co se změnilo?

V prvé řadě vládneme či spoluvládeme napříč Rakouskem, v jeho městech a v regionech, už mnoho let. A naše zkušenost je taková, že i v případě vyšší míry programového rozdílu mezi námi a koaličními partnery, se dostavuje výsledek ve smyslu politické změny, které jsme nositeli. Jsme schopni realizovat zelenou politiku a mít pak dokonce vliv na celkovou politickou diskuzi v zemi, a tím pádem mít možnost realizovat zelenou politiku na té nejvyšší úrovni.

Za druhé, konečně jsme dospěli do fáze, kdy většina rakouské populace vnímá klimatickou krizi jako hlavní politický problém, kterému se má vláda věnovat. Je to téma, které nevyžaduje odpověď na to, zda jste nalevo či napravo. Je to problém, kterému se dnes musí věnovat úplně každá politická strana.

Ptám se, protože vím, že už v té době byli rakouští Zelení mnoho let v parlamentu, stejně tak měli zkušenost z místní a regionální úrovně. Změnili jste strategii nebo snad v něčem “dospěli”?

Řekl bych, že je to dané také tím, co jsme zažívali na naší politické scéně v posledních letech. Poslední vláda byla konzervativní společně s krajní pravicí; dovolte mi proto o nich mluvit jako o fašistech. Byli jsme svědky pokusu o změnu politického systému, politického přechodu směrem k neliberální, semi-autoritářské demokracii, kterou známe například z Maďarska.

Pro mnoho z nás, řekněme pro tu progresivní a středolevou populaci, to byla velice děsivá představa. Vidět a vnímat politickou konstelaci, politickou náladu, která naznačuje, že se To může stát znovu. Jsem z politické generace, která se narodila v 70. a 80. letech. Měl jsem za to, že fašismus se nikdy nevrátí. Nyní jsme se dostali do bodu, kdy skutečně bráníme fašismu znovudobytí politických pozic.

V druhé řadě je pak potřeba se na věc dívat jako demokrat. Musím akceptovat výsledek voleb, ve kterých Kurz získal 38 procent. Jenže vítězem posledních voleb nebyli jen Kurzovi konzervativci, ale také Zelení.

Vypadli jste na jedno období z parlamentu, nicméně ještě před tím získali hlavu státu a v předčasných volbách se zase vrátili. Působí to na mě, že Rakousko má solidní zelenou voličskou základnu, navzdory straně. Proč jste vypadli z parlamentu a co byste dnes udělali jinak?

Na to není jednoduchá odpověď. Měli jsme obrovský konflikt s Mladými zelenými, který vytvořil image strany, která se nezajímá o mladou generaci. Což je samozřejmě katastrofa pro každou zelenou stranu. Je to přeci jen náš hlavní elektorát. Jestliže si vytvoříte image strany, která nedbá na mladou generaci a na problémy, které ji tíží, potom ztrácí velikou část podpory.

Tedy něco podobného, co se stalo naší Straně zelených před volbami do Evropského parlamentu…

Ano, ale já doufám, že tohle dokážeme napravit. Nicméně, druhou věcí, která měla negativní vliv na popularitu Zelených v Rakousku, byla uprchlická krize okolo 2015. To je téma, se kterým jako Zelení nemůžete vyhrát volby. Je to téma, prostřednictvím kterého je i v rámci našeho kovaného elektorátu těžké najít souhlasnou většinu.

Strana se rozštěpila. Vznikla Zelená alternativa pod hlavičkou našeho bývalého prominentního člena Petera Pilze, ke které se přiklonilo mnoho voličů, a mnozí z nich toho dnes litují. A za třetí na náš výsledek měla vliv i Sociální demokracie, která ve volbách postavila velmi populárního bývalého kancléře Christiana Kerna a lépe dokázala voliče přesvědčit o své roli v parlamentu, i na úkor Zelených.

V neposlední řadě, politická situace v tehdejším Rakousku byla polarizovaná mezi sociální demokraty na jedné straně a lidovce spolu s krajní pravicí na straně druhé. Bylo tak hodně hlasů pro Sociální demokracii i z tohoto důvodu.

Jaká tedy byla tentokrát hlavní politické poselství a taktika, které zastínily Sociální demokracii a ostatní politickou konkurenci a dostalo vás zpět do dolní komory parlamentu?

V prvních týdnech po té velké porážce jsme dlouho řešili, co se stranou dál. Zda ještě má smysl se jí pokusit vrátit do hry či se například pokusit integrovat do nového zeleného hnutí Petera Pilze. Jenže krátce poté, co byl Pilz zvolen, vyšla najevo jeho kauza sexuálního obtěžování.

Jednou z obětí byla i osoba zaměstnaná v kanceláři Zelených. To byla velice citlivá situace. Oběť o tom neměla zájem ale hovořit na veřejnosti, dokud se to nevyšetří, což jsme plně respektovali, a zcela upřímně, mnoho věcí to ulehčilo. Nicméně kolem Pilze bylo těch kauz sexuálního obtěžování víc, a to mu samozřejmě zlomilo vaz. Tím jsme byli rychle zbaveni Zelené alternativy. A mohli jsme začít pracovat na oživení dříve úspěšného politického projektu.

Mnoho lidí nás opustilo a ti, kteří zůstali, začali v duchu sloganu „Zpět ke kořenům“ budovat znovu zelenou politickou stranu. Stejně tak, na druhé straně, mnoho našich členů a členek, kteří sloužili ve vysoké politice, například v parlamentu, ztratili kontakt s občanskou společností a začali si žít svoji politickou bublinu. Říkáme tomu syndrom věže ze slonoviny.

Ztratili jsme tak napojení na občanskou společnost, na hnutí zdola. Znovu vybudovat politickou sílu postavenou na občanské společnosti bylo jedním z hlavních úkolů. Získat zpět důvěru. Změnili jsme přístup v tom, že jsme přestali říkat, co má kdo dělat, ale začali víc naslouchat, co se od nás očekává.

Hodně nám v tom pomohlo zastoupení v europarlamentu. Sám jsem se jako europoslanec tímto stylem věnoval agendě životního prostředí. Vrátili jsme se mezi lidi, na ulici, do dolů, do uhelných elektráren, všude, kde ohrožuje lidi znečištění, a dělali jsme to po boku občanské společnosti.