Oficiální zpravodajství o nové pandemii v Číně názorně ukazuje dysfunkčnost čínského politického systému posedlého centralizací, v němž je realita podřízena požadavkům ideologie. V době šířící se epidemie nejvyšší vedení strany a státu má největší starost o zachování vedoucí úlohy strany v teorii i praxi.

O prvních případech nakažených neznámou infekční chorobou v jihočínském Wu-chanu referoval hongkongský tisk již začátkem prosince. Když pak čínské úřady 31. prosince vydaly první oficiální zprávu o neznámém koronaviru, bylo jasné, že situace začíná být vážná.

Mobilizovat síly k velkému znovuzrození čínského národa

Přestože o nemoci se vědělo od prosince, razantní opatření začala být přijímána až ve druhé polovině ledna a zákaz cestování z epicentra nákazy, jedenáctimiliónového Wu-chanu, byl vyhlášen až 23. ledna. To už byly zaznamenány případy nakažených po celé Číně a také jednotlivé případy v zahraničí. Zákaz vešel v platnost dva dny před začátkem novoročních svátků, tj. v době, kdy se v Číně přemisťují miliony lidí, a kdy se jich již z průmyslového centra Wu-chanu mnoho rozjelo na svátky po celé zemi.

Teoreticky by autoritářský systém měl být schopen zastavit infekci okamžitými, byť třeba drastickými, opatřeními. Skutečnost v Číně je ale jiná, stranický a státní aparát je zvyklý čekat na rozhodnutí přicházející shora a bojí se jednat z vlastní iniciativy.

Důvodem je strach ze sankcí v případě špatného odhadu přání nejvyššího vedení, zejména s ohledem na bytostnou neochotu režimu přiznávat závažné problémy. Nikdy totiž není jasné, zda je na místě řídit se podle potřeb reálné situace, nebo spíš podle toho, co si přeje vidět a slyšet ústřední výbor a zejména generální tajemník.

Generální tajemník však dlouho jasný signál nedával. Ve stejný den, kdy už bylo všem zřejmé, že epidemie propukla naplno a byl uzavřen Wu-chan, hlavní zprávou agentury Sin-chua byl Si Ťin-pchingův novoroční projev mobilizující síly k uskutečnění programu komunistické strany a jejího „zářného cíle velkého znovuzrození čínského národa“ jakož i „krásné budoucnosti společenství sdíleného osudu lidstva“ a „velkého historického času čínského národa v době velkého historického času lidstva!“

Epidemie konečně hlavní zprávou dne

Informace o epidemii se v čínských médiích objevovaly okrajově již dříve, teprve den po Si Ťin-pchingově novoročním projevu jim však agentura Sin-chua začala věnovat patřičnou pozornost mezi hlavními zprávami dne. Na prominentním místě se objevila reportáž vyzvedající odhodlanost lékařů připravených jít na pomoc Wu-chanu, včetně strádání, která musejí překonávat.

Nakonec ale převládla ideologie nad věcnými informacemi. Obětavost lékařů zarámovala síla komunistického uvědomění členů základní organizace Komunistické strany Číny internistů fakultní nemocnice jedné z univerzit ve Wu-chanu, kteří zorganizovali „úderný oddíl“ a přísahali na rudou vlajku, že budou bojovat s nemocí.

V neděli 25. ledna pak bylo hlavní zprávou agentury Sin-chua zasedání stálého výboru politbyra (SVP), na kterém se epidemie stala hlavním tématem. Obecné informace, které se čtenáři dozvěděli ze správy ze zasedání SVP, směřovaly až na výjimky k ujištění, že vše moudře řídí ústřední výbor komunistické strany, kde vznikla zvláštní pracovní skupina pro epidemii, která „rozvine svoji činnost pod vedením členů stálého výboru politbyra“. Ústřední výbor také vyšle do postižených oblastí “řídící skupiny“, aby „na příslušných místech zajistily realizaci činnost po linii prevence“.

Velká část článku reprodukuje typický Si Ťin-pchingův „významný projev“ plný floskulí a odtržený od reality. Generální tajemník zde poprvé v jedné větě označil situaci šířící se epidemie za vážnou.

Hlavním motivem projevu je opět role ústředních stranických orgánů při boji s epidemií, dokonce nutnost „posilovat centrální jednotné vedení ÚV“. V projevu zaznívají požadavky adresované organizacím komunistické strany a orgánům státní správy všech úrovní, aby postupovaly podle pokynů ÚV, nebo aby stranické organizace posilovaly „čtvero vědomí“, upevňovaly „čtverou sebedůvěru“ a uspěly ve „dvojím zachovávání“.