Oficiální zpravodajství o nové pandemii v Číně názorně ukazuje dysfunkčnost čínského politického systému posedlého centralizací, v němž je realita podřízena požadavkům ideologie. V době šířící se epidemie nejvyšší vedení strany a státu má největší starost o zachování vedoucí úlohy strany v teorii i praxi.

O prvních případech nakažených neznámou infekční chorobou v jihočínském Wu-chanu referoval hongkongský tisk již začátkem prosince. Když pak čínské úřady 31. prosince vydaly první oficiální zprávu o neznámém koronaviru, bylo jasné, že situace začíná být vážná.

Mobilizovat síly k velkému znovuzrození čínského národa

Přestože o nemoci se vědělo od prosince, razantní opatření začala být přijímána až ve druhé polovině ledna a zákaz cestování z epicentra nákazy, jedenáctimiliónového Wu-chanu, byl vyhlášen až 23. ledna. To už byly zaznamenány případy nakažených po celé Číně a také jednotlivé případy v zahraničí. Zákaz vešel v platnost dva dny před začátkem novoročních svátků, tj. v době, kdy se v Číně přemisťují miliony lidí, a kdy se jich již z průmyslového centra Wu-chanu mnoho rozjelo na svátky po celé zemi.

Teoreticky by autoritářský systém měl být schopen zastavit infekci okamžitými, byť třeba drastickými, opatřeními. Skutečnost v Číně je ale jiná, stranický a státní aparát je zvyklý čekat na rozhodnutí přicházející shora a bojí se jednat z vlastní iniciativy.

Důvodem je strach ze sankcí v případě špatného odhadu přání nejvyššího vedení, zejména s ohledem na bytostnou neochotu režimu přiznávat závažné problémy. Nikdy totiž není jasné, zda je na místě řídit se podle potřeb reálné situace, nebo spíš podle toho, co si přeje vidět a slyšet ústřední výbor a zejména generální tajemník.