Malý krok pro OSN, významný skok pro globální spravedlnost. Výbor pro lidská práva Organizace spojených národů (UNHRC) vydal na začátku týdne právně-výkladové stanovisko, podle něhož nesmí státy deportovat lidi, kteří svůj domov opustili z důvodu klimatické krize. Právní experti po právu považují toto rozhodnutí za významný milník, jelikož se jedná o dosud nejvýznamnější rozšíření lidských práv I na lidi, kteří trpí v důsledku měnícího se klimatu.

Je potřeba zmínit, že stanovisko UNHCR není samo o sobě právně vymahatelné. V případných sporech je však kvalifikovaným vodítkem, jak vykládat mezinárodní úmluvy, které jsou členské státy povinné dodržovat.

Z článků na webech velkých médiích se může zdát, že téma klimatického uprchlictví otevřel až případ Ioane Teitiota, občana tichomořského státu Kiribati, který v důsledku zvyšující se hladiny moří žádá Nový Zéland o ochranu. Právě na základě tohoto případu vydal UNHRC výše zmíněné přelomové rozhodnutí.

Nicméně téma lidských práv lidí z globálního jihu, kteří jsou klimatickou krizí postižení nejvíce, v environmentálním hnutí rezonuje už dlouho. Požadavek rozšíření mezinárodních lidských práv i na klimatické uprchlíky vznáší státy i aktivisté z globálního jihu od začátku procesu vyjednávání Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu. Tedy od roku 1992.

V první řadě je tedy třeba říct, že přelomové stanovisko přichází o minimálně dvě dekády později, než by bylo vhodné. Navíc za ním stojí soustavný a dlouhodobý tlak zdola. Ostatně i my jsme v rámci Evropských Mladých Přátel Země už v roce 2015 před klimatickou konferencí v Paříži rozebírali nespravedlnost spojenou s otázkou klimatického uprchlictví.

UNHRC už před dvanácti lety předpovídal, že do roku 2050 přijde o domov více než 250 milionů lidí z důvodu klimatických podmínek, ztenčujících se zásob vody, znehodnocování půdy nebo konfliktů o zdroje. Současné predikce jsou ještě horší.  Data známe už dlouho, činy přicházejí až nyní.

Klimatická nespravedlnost je nejlépe viditelná právě na zemích globálního jihu, které ačkoliv vypouští zdaleka nejméně emisí skleníkových plynů, trpí dopady měnícího se klimatu nejvíce. Bohaté státy a instituce jako OSN dlouhodobě ignorují volání těchto států o pomoc, ať už finanční nebo v otázkách mezinárodní spravedlnosti. Nechť je proto stanovisko OSN jen prvním krokem směrem k narovnání této nespravedlnosti. Klimatičtí uprchlíci (konečně) vítejte!