Vůdčí postava a první, respektive dosud jediný předseda španělské liberální strany Ciudadanos (Občanané) Albert Rivera odchází z politiky. Ohlásil to sám na zvláštní tiskové konferenci v pondělí. Za důvod označil drtivou porážku své strany v nedělních parlamentních volbách. Ta je dle pozorovatelů zároveň debaklem i Riverovy poslední politické strategie — pokusu Ciudadanos vytlačit konzervativní lidovce z Partido Popular (PP) z pozice vůdčí síly španělské pravice, a to jasným programovým, sebeidentifikačním i rétorickým posunem doprava, tzv. velkým skokem.

„(Výsledek nedělních voleb) je pro Ciudadanos špatný výsledek. To je zapotřebí přiznat bez výmluv či dovolávání se polehčujících okolností (...) Já jako lídr teď musím přijmout odpovědnost. (...) Nikdy jsem nelpěl na své pozici (...) a nyní je čas uvolnit místo někomu jinému,“ řekl Rivera doslova.

Ciudadanos získali v neděli 6,8 procenta, respektive 1,6 milionu hlasů a za ně deset poslaneckých křesel. V předchozích volbách získali přitom 15,9 procenta, respektive 4,2 milionu hlasů a za ně 57 mandátů.

Ještě v průběhu letošního jara se psalo o dnes čtyřicetiletém Riverovi jako o „budoucím premiérovi“, „kingmakerovi“, „druhém Trudeauovi“ či „španělském Macronovi“. Nyní je všemu konec.

„Osobně nebudu už ani vykonávat poslanecký mandát, který jsem získal ve volbách. Uvolním jej svému zástupci (...) Odcházím celkově z politiky, z veřejného života,“ upřesnil Rivera ještě na novinářský dotaz v pondělí.

Nástup a pád

Albert Rivera stál v čele Ciudadanos od zakládajícího kongresu strany v roce 2006. Ciudadanos tehdy vznikli jako katalánská alternativa k tamnímu separatistickému mainstreamu. Slibovali spojovat, vést vpřed a postupovat naprosto transparentně. Bývalý hráč vodního póla Rivera se nechal dokonce na předvolební plakáty zvěčnit ve vší nahotě.

V roce 2014 začala strana vést v atmosféře poptávky po náhradě za tradiční politické hegemony — PP a socialistickou PSOE — celošpanělskou kampaň, a to s image nového, protikorupčního a radikálně reformního tělesa oscilujícího kolem politického středu. Získávala tak hlasy socialistických, lidoveckých i politicky nevyhraněných voličů požadujících změnu, pro něž však byla zároveň příliš radikální jiná tehdy již existující alternativa: levicoví Podemos.