„Do Sněmovny už chodit nebudu,“ řekl v reakci na několikadenní opoziční obstrukci při schvalování vládního daňového balíčku premiér Andrej Babiš, který ani doposud nebyl v malostranských palácích častým hostem. „Aby Parlament začal sloužit lidem, musíme dobu řečnění omezit. Musíme změnit jednací řád, aby odpovídal vyspělé demokracii a míň blázinci, kde každý mluví sám pro sebe,“ dodal s tím, že pro „omezení tohohle blázince“ již politické hnutí ANO ustavilo pracovní skupinu v čele s předsedou Sněmovny Radkem Vondráčkem.

Myšlenka je to bezesporu správná. Ostatně předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský již před několika lety uvedl, že by si jednací řád dolní komory Parlamentu novelizovat zasloužil. „Demokracie je vláda většiny, ale současně i ochrana menšiny. Není ovšem možné, aby menšina trvale zablokovala zákonodárný proces,“ vysvětlil. Dnes totiž opozice může zabránit přijetí libovolného zákona vcelku snadno. Stačí když vyplní projevy, případně přestávkami na porady klubů poměrně krátký čas vymezený pro třetí čtení.

Jelikož vládní strany nemají mnoho možností jak obstrukci zlomit, koaliční poslanci si čas od času — naposledy i při schvalování zmíněného daňového balíčku — odhlasují ukončení rozpravy, aniž by všichni přihlášení dostali prostor pro vystoupení. Navzdory tomu, že jde o jasné porušení jednacího řádu, Ústavní soud v minulosti konstatoval, že se nejedná o natolik závažnou chybu legislativního procesu, která by ho přiměla takto přijatý zákon zrušit.

↗

Premiér Andrej Babiš Sněmovnu několikrát označil za žvanírnu. „Zdržovačky, obstrukce, opakování spousty řečí, které už dávno zazněly. Chuť spolupracovat? Nic moc. Hlavně se dostat do zpráv, když řeknu něco hodně ostrého,“ psal ve své předvolební knize O čem sním, když náhodou spím. Foto FB A. Babiše

Babišova slova je však třeba brát se značnou rezervou. O úpravách jednacího řádu totiž mluvil již před posledními volbami, ale za dva roky u moci ani jeden z jeho kabinetů s žádným návrhem nepřišel. O několik spíše drobnějších změn se pokusil pouze Vondráček, který příslušnou novelu předložil na sklonku loňského roku. Sněmovna mu ji však obratem vrátila k dopracování a od té doby žádnou další aktivitu směrem k zefektivnění legislativního procesu nepodnikl.

Pravdou totiž je, že premiérovi často zablokovaná a o zbytečnostech hodiny debatující dolní komora Parlamentu vyhovuje. Jeho vláda ve srovnání s těmi předchozími nedělá prakticky nic, a proto nemá ve Sněmovně co prosazovat. Případné obstrukce ze strany opozice navíc Babiš dokáže obratně využít k tomu, aby ze sebe udělal chudáčka, proti kterému se všichni ti „tradiční politici“ spikli a zuby nehty mu brání, aby bylo konečně líp.

Opozice by přesto výzvu k zapojení se do práce nad novým jednacím řádem, kterou ji adresoval Jaroslav Faltýnek, měla vyslyšet, ač je dost dobře možné, že se jej do konce volebního období nepodaří prosadit. Ačkoli se to s ohledem na průzkumy veřejného mínění zdá nepravděpodobné, může se i ona jednoho dne ocitnout ve vládní roli a bude proto potřebovat — nechce-li se chovat stejně jako stávající koalice —, aby ji platné zákony umožňovaly naplňovat vytčené cíle.

Nejjednodušší by samozřejmě bylo, kdyby se vládní a opoziční strany začaly alespoň základně respektovat a uznaly, že v demokratickém státě má vláda právo vládnout a netřeba táhnout s humbukem na barikády pro každou prkotinu jako je třeba zvýšení daní z tabáku a tvrdého alkoholu. Zkrátka, kdyby se odkudsi podařilo vykutat politickou kulturu, nemusel by zákon o jednacím řádu připomínat návod k použití automatické pračky. Navíc i v tom nejpropracovanějším si zkušení poslanci najdou cestičky, kterak činnost Sněmovny ochromit.