Civilní žaloba, kterou jsem podal, se opírá především o porušení konkrétních paragrafů občanského zákoníku. Podle občanského zákoníku je svěřenský fond nástrojem pro správu cizího majetku, nikoli vlastního majetku.

Jelikož Andrej Babiš převedl do svěřenských fondů svůj vlastní majetek a zároveň zůstal se svěřenskými fondy spjat tak úzce, že více to již prakticky nejde, nespravuje svěřenský správce cizí majetek, ale vlastní majetek Andreje Babiše pro Andreje Babiše.

To jde, podle mého názoru, proti smyslu regulace svěřenských fondů. Podstatné je navíc to, že svěřenský správce je osoba, která pro premiéra Babiše pracuje na významných pozicích od nepaměti mimo jiné v Agrofertu. Zřízením svěřenských fondů pro sebe samého tak Andrej Babiš obchází nejen účel občanského zákoníku, ale navíc také účel zákona o střetu zájmů, aby mohl pokračovat v masivním čerpání veřejných prostředků, plnit veřejné zakázky atp.

Tímto úmyslem se Andrej Babiš koneckonců nikdy netajil, nicméně možná nedomyslel, že se tím dopouští nezákonného obcházení zákona a jednání proti dobrým mravům a veřejnému zájmu.

Svěřenské fondy pana premiéra by proto podle mě měly být pro namítanou nezákonnost zrušeny tak zvaně „od počátku“ (hledělo by se na ně, jako by nikdy nevznikly), a akcie Agrofertu by se měly vrátit ze svěřenských fondů do přímého vlastnictví Andreje Babiše.

Krom toho občanský zákoník výslovně stanoví v § 1458, odstavci 2, že „nikdo není oprávněn jmenovat obmyšleného nebo určit mu plněné ze svěřenského fondu pro vlastní zisk“.

Andrej Babiš, jako zakladatel svěřenských fondů, proto není oprávněn jmenovat sám sebe jako jediného beneficienta (obmyšleného), kterému ze svěřenských fondů plyne zisk z podnikání společností Agrofertu. Jelikož však Andrej Babiš jmenoval v zakládací listině svěřenských fondů sám sebe jako jediného příjemce zisků ze svěřenského fondu, stal se jediným zakladatelem a jediným obmyšleným svěřenských fondů AB private trust I a II.

Co je v tomto případě nejdůležitější — jako jediný určil a nadále kontroluje, jakým způsobem bude zisk vyplácen. Potom založení fondů odporuje zákonu i podle výše uvedeného ustanovení.

Jelikož obdobná věc nebyla ještě v českém právu řešena, bude rozhodnutí soudu zásadní. A to nejen pro Andreje Babiše, ale i všechny další podnikatele, kteří zvolili stejnou formu svěřenského fondu, u kterých je jediný zakladatel zároveň jediným beneficientem.

Toto by bylo přípustné pouze za předpokladu, že tak není učiněno účelově a za splnění řady dalších podmínek, které v tomto případě byly porušeny. Podnikatelské svěřenské fondy s touto strukturou totiž inklinují k obcházení zákona, nebo dokonce slouží jako prostředek pro dočasné „uschování“ majetku a ochranu jeho vlastníka před postihem za nezákonné jednání, jako je tomu v tomto případě. Takový účel svěřenského fondu zákonodárce nepředpokládal, a proto nemůže požívat jakékoli právní ochrany.

Pokud by soud prohlásil takový svěřenský fond za nezákonný, mělo by to dalekosáhlé důsledky pro české byznysové prostředí. Zejména pak pro banky, které by se ocitly v situaci, kdy by se spolupodílely na financování nezákonně zřízené struktury, což by jistě nebylo přípustné pro Českou národní banku jako dozorový orgán pro bankovní trh či pro Finanční analytický úřad.