V rozhovoru, který jsme vedli po květnových volbách do Evropského parlamentu, jste naznačoval, že by se nová Evropská komise mohla opírat poprvé ne o deal mezi dvěma největšími politickými frakcemi, ale o regulérní programovou dohodu mezi Komisí a vybranými stranami Evropského parlamentu. Jak to nakonec dopadlo?

Prozatím ovládla situaci Evropská rada, tedy předsedové vlád a prezidenti členských států. Šla dokonce i za mantinely svých kompetencí, protože vybrala nejen předsedkyni nové Komise Ursulu von der Leyenovou, ale i její místopředsedy. To je věc, do které nemá dle smluv co mluvit — celé složení Komise je na jejím předsedovi, resp. předsedkyni.

Pro Evropský parlament jako jedinou přímo volenou instituci EU je to oslabení, protože odmítnutí konceptu spitzenkandidátů oslabuje demokracii v EU. Není možné, aby se veškerá moc v EU koncentrovala v Radě. EU bude v tom případě přešlapovat na místě, protože Rada je na nejdůležitějších otázkách rozdělená.

Vlastní jednání o programové dohodě přitom dopadlo, jak dopadlo, i vinou lidovců z EPP, kteří se chovali, jako by se vlastně ani dohodnout nechtěli. A o programovou dohodu neměla příliš velký zájem ani sama von der Leyenová.

Takže žádná programová dohoda nakonec nevznikla?

Formálně ne. Zastánci programové dohody tlačili na to, aby se hlasování o von der Leyenové odložilo až na září. Do té doby by se mohlo pokračovat v jednání a programový průnik, na kterém by se shodla silná většina v europarlamentu, by mohl být skutečně komplexní. EPP se ale rozhodla jít do rizika a nechat podstoupit von der Leyenovou hlasování bez programové dohody. Nová předsedkyně Komise tak získala podporu jen o devět hlasů z 747 celkových.

A neformální dohody?

Tým kolem von der Leyenové vydal před hlasování dvacetistránkovou programovou vizi, která určité dohody na kompromisech naznačuje. Také její projev před hlasováním byl napsaný tak, aby si v něm našel každý něco. Žádnou pevnou parlamentní většinu ale nová předsedkyně Komise zajištěnou nemá. Pro své návrhy bude muset hledat podporu kuse, napříč parlamentem... pokud tedy ještě nějakou další dohodu neuzavře. Mnohé ukáže konečné hlasování v Evropském parlamentu o celé Komisi.

Navenek to zatím vypadá tak, že budou krom domovské EPP podporovat novou Komisi ještě liberálové z Renew Europe a část sociálních demokratů z S&D.

To zřejmě ano, ale jistá většina to není. I když je hlasování o předsedkyni Evropské komise tajné, víme, že ji nepodpořilo zhruba sto europoslanců z 444, jimiž disponují tyto tři největší frakce. Otevřeně pro ni totiž hlasovaly některé strany a skupiny z jiných frakcí. A výsledek přitom byl velice těsný.

Kdo z dalších frakcí pro ni hlasoval?

Například polské Právo a spravedlnost z frakce konzervativců ECR, kde je i česká ODS, nebo italské Hnutí 5 hvězd. A od nás ze Zelených/Evropské svobodné aliance třeba Skotská národní strana. Pro ni ji klíčová otázka brexitu, a proto se rozhodli von der Leyenovou podpořit.

A ví se, proč nepodpořila von der Leyenovou část její vlastní frakce, tedy EPP?

Oficiálně proto, že daní poslanci získali dojem, že von der Leyenová ustoupila ve slibech až příliš socialistům, liberálům a zeleným, tedy až příliš doleva. Svou roli sehrálo ale i to, že nebyl na post předsedy Komise nominován spitzenkandidát EPP Manfred Weber, kterého část EPP silně podporovala.

V tomto bodě bude mimochodem zvláště zajímavé sledovat další vývoj, protože von der Leyenová získala nominaci třeba hlasy i Orbánova Fideszu nebo již zmiňovaného polského Práva a spravedlnosti a nyní se jim bude chtít dost možná odvděčit. Už jsou zde vyjádření typu „žádná země není dokonalá“ na adresu Polska, což je přesně narativ, kterým se Polsko vyhýbá odpovědnosti za své porušování evropských hodnot. U Orbána je zase zjevné, že je v EPP nyní méně izolovaný než před volbami. Leccos napověděly i aplausy při jeho posledním projevu v sále...

Jak zásadní byla při vyjednáváních role Angely Merkelové? Ptám se, protože mnoha pozorovateli je von der Leyenová vnímána jako její člověk.

Role Angely Merkelové byla určitě výrazná, zvláště při přesvědčování europoslanců za CDU nebo například právě polských poslanců.