Akutním nedostatkem pitné vody trpí v současnosti dvě velkoměsta v Africe a Indii: více než čtyřimilionové Harare, hlavní město Zimambwe, a obdobně lidnaté Čennaí, šesté největší město v Indii. Po Kapském městě, které se loni stalo prvním velkoměstem, jež se přiblížilo úplnému uzavření kohoutků, se jedná o další případy obřích lidských sídel, jež se vinou dlouhodobého sucha potýkají s podobně vážnými obtížemi v zásobování vodou.

Do Čennaí se musí voda vozit již cisternovými vlaky. V Harare vyschly zas kohoutky více než polovině obyvatel. Na vině je v obou případech především dlouhodobé sucho, zaviněné mimo jiné zvýšenými teplotami, jež souvisejí s postupným ohříváním planety skleníkovými emisemi v atmosféře.

Vražedné vedro a opožděný monzun

K akutnímu nedostatku vody v indickém Čennaí přispělo především několik let podprůměrných dešťů. O několik týdnů se letos opozdil také letní monzun, který obvykle přichází v červnu. Hlavní monzunová sezóna má přitom přijít až v zimě, takže se budou muset více než čtyři miliony obyvatel metropole spolkového státu Tamilnádu do té doby zřejmě spolehnout na nouzové dodávky vody z okolních oblastí.

Indii v od června postihovala extrémní vedra, která v zemi zabila stovky lidí. V hlavním městě Dillí dosahovaly rekordní teploty osmačtyřicet stupňů Celsia, v Rádžastánu přesáhly padesát. Kaskáda přehrad, jež město Čennáí běžně zásobuje, tak v podstatě vyschla a obyvatelé jsou nuceni stát fronty na vodu z cisteren. Některé rodiny se musí v zabijáckých teplotách spokojit se dvěma až třemi kyblíky vody denně. Krize přitom dopadá nejhůře na nejchudší, protože bohatí si spíše mohou dovolit vodu koupit od překupníků.

Také Indie se vlivem klimatické krize potýká se stále extrémnějším počasím. V roce 2015 zažilo pobřežní Čennaí naopak povodně, které ve městě zabily stovky obyvatel a ekonomicky jej zdevastovaly. „Máme období extrémních dešťů a pak období extrémního sucha. Budeme se muset naučit během těchto období extrémních srážek vodu lépe zachycovat a doplňovat zásoby,“ cituje časopis Pacific Standard Samrata Basaka, který pro organizaci World Resources Institute řídí její indický vodohospodářský program.

Největší výzvou je podle Basaka špatné hospodaření se zdroji: Indie dnes zachycuje jen osm procent dešťové vody a recykluje jen patnáct procent vody odpadní. Necitlivá urbanizace nahrazuje jezera a mokřady betonovými plochami, takže se voda nemůže vsakovat a doplňovat podzemní zásobárny. To se podle Basaka musí zlepšit, nemá-li v budoucnu docházet k vážným nedostatkem — podle nedávno zpracované vládní zprávy totiž při současných trendech poptávka po vodě v zemi může překročit dostupné zásoby již v roce 2030 a jednadvaceti městům — včetně Dillí, Čennaí a Bengalúru — mohou zásoby dojít již během následujícího roku.

Nedostatek vody v Indii, jak upozorňuje David Flicking ve svém komentáři pro Washington Post, není ani tak absolutní nedostatek, jako důsledek její špatné distribuce a výběrové dostupnosti. Bohaté vrstvy si mohou dovolit vodu vždy, avšak chudé, když selže univerzální přístup, skutečně trpí. Nezřídka si totiž musí kupovat předraženou vodu od soukromých překupníků. Flicking upozorňuje také na skutečnost, že extrémní množství vody, která by byla jinak dostupná, se v Indii využívá prioritně na zalévání exportních plodin. Konkrétně jde především o rýži a bavlnu, které obě vyžadují intenzivní zavlažování. Indie je tak největším exportérem této „virtuální vody“ na světě — „vyveze“ takto každoročně čtyřikrát více vody, než spotřebují všechny její domácnosti a domácí průmysl.

„Situace je zlá, tečka.“

S akutním nedostatkem vody se potýká také Zimbabwské hlavní město Harare, kde má stabilní dodávku pitné vody pouhých padesát procent z čtyř a půl milionu obyvatel. Městské vodárny se snaží Harare a jeho čtyři předměstské aglomerace zásobovat střídavě, některé čtvti na severu ale neměly tekoucí vodu již několik týdnů. Mnozí lidé tak musí spoléhat opět na překupníky, nebo na znečištěné otevřené studny, potoky či vrty navrtané narychlo místními úřady. „Situace je zlá, tečka,“ shrnuje pro Climate Home News mluvčí radnice Michael Chideme.

Znečištěná voda ovšem přináší nakažlivá onemocnění. Na jihozápadním předměstí Glen View tak bylo podle Hardlifa Mudzingwy z místní organizace Community Water Aliance hlášeno již deset případů tyfu. „Případů nakažlivých onemocnění v souvislosti s vrty přibývá, ale lidé prostě museli vzít věci do vlastních rukou, protože město jim není schopné zajistit vodu,“ doplňuje Jean-Marie Kileshye z jihoafrické organizace WaterNet.

V Zimbabwe panuje sucho již od loňska. Dvě ze čtyř přehrad, jež Harare zásobují, letos zcela vyschly. Také v Zimbabwe se s postupným oteplováním zintenzivňuje střídání extrémního sucha a dešťů. Deště lze však nyní čekat nejdříve v říjnu, a město se tak musí spolehnout na to, co mohou poskytnout zbývající dvě přehrady, které jsou navíc opět znečištěné necitlivým zemědělstvím a těžbou surovin. Město tak potřebuje více než deset různých chemikálií na čištění vody, a ročně na něj musí vynaložit víc než tři miliony dolarů. V zemi, jež dlouhodobě trpí ekonomickou krizí, je to výrazná komplikace.

Nedostatek vody se stává celosvětovým problémem. Přispívá k němu necitlivý rozvoj měst a ničení ekosystémů byznysem a průmyslovým zemědělstvím, stoupající teploty i růst populací. Spotřeba vody tak od osmdesátých let stoupá dle statistik OSN zhruba o procento ročně a za poslední rok pociťovaly nedostatek vody přinejmenším jeden měsíc víc než čtyři miliardy lidí.

Další informace:

Climate Home News Two million in Zimbabwe’s capital have no water as city turns off taps

Pacific Standard Chennai, India, is running out of water. Other cities will be soon

The Guardian Chennai in crisis as authorities blamed for dire water shortage

The Washington Post How India’s Water Ends Up Everywhere But India

The New York Times India’s Terrifying Water Crisis