Neil Spencer přednáší statistiku na britských univerzitách, z toho posledních dvaadvacet let na University of Hertfordshire. Podílel se na sběru dat pro řadu výzkumů, mimo jiné z oblasti zdraví mladistvých. V posledních letech se zaměřuje na problematiku neformální práce přes digitální platformy, jako je Uber. Mezi Spencerovy odborné zájmy patří využití informačních technologií ve statistice či problematika náhodnosti.

S Deníkem Referendum hovořil u příležitosti panelové diskuse představující dosud ojedinělá data o platformové práci v České republice. Obsáhlý průzkum zahrnující dva tisíce respondentů mezi osmnácti a pětapadesáti lety odhalil, že se neformálním jednorázovým pracovním úkolům věnují řádově statisíce Čechů, z nichž více než čtvrtina vydělává platformovou prací více, než účastí na standardním trhu práce.

Spolu s dalšími výzkumníky jste nedávno vypracoval studii o platformové práci v České republice. Můžete stručně shrnout její hlavní výsledky?

Došli jsme k tomu, že je úroveň platformové práce v České republice poměrně značná. Ve srovnání s dalšími zeměmi máme pocit, že také tušíme, proč tomu tak je. Jeden z řečníků při panelové diskusi interpretující výzkum Českou republiku popsal jako chudší zemi s výbornou informatickou infrastrukturou.

Platformová práce zde tak získala tu výhodu, že nabízí poměrně vysoké mzdy. Někteří z našich respondentů zmínili, že výdělek, kterého dosáhnout prací přes digitální platformy je vyšší, než kdyby pracovali v tradičnějších odvětvích. A to i přes možné nevýhody, jako je nižší úroveň sociální ochrany, nezahrnutí do penzijního systému a další problémy vyplývající z jisté neregulérnosti této práce.

Jedná se ovšem o výchozí informace. Abychom téma prozkoumali detailněji, je zapotřebí hovořit s platformovými pracovníky a skrze hloubkové rozhovory zjistit jejich konkrétní motivace.

Výzkum s odstupem několika let probíhal ve třinácti různých zemích. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi bohatšími státy západní či severní Evropy a semiperiferií, jako je Visegrádská čtyřka?

Je obtížné na to odpovědět, protože platformová práce je pohybující se terč. Rozdíly ale existují. Potíž je v tom, že když jsme v roce 2016 začínali, bylo to v zemích typu Velké Británie, Francie, Německa či Nizozemí. Nyní jsme u České republiky či Slovinska. Zjišťujeme tu obecně vyšší zastoupení platformové práce, ale část rozdílu jde na vrub časovému rozdílu. Pro srovnání bude nutné provést další kolo výzkumu ve státech, kde jsme začínali. Ve Velké Británii jsme tak již učinili.

Je tedy zřejmé, že zastoupení platformové práce průběžně roste. Co můžeme očekávat v příštích letech?

Z druhého kola výzkumu ve Velké Británii vyvozujeme, že sektor jednoznačně roste. Data nenaznačují, že by se trend měl zastavit. Růst ale samozřejmě nemůže být nekonečný. Kdy tento bod zpomalení nastane, se ale bude lišit zemi od země. Jeden z vlivů bude představovat místní legislativa. Ta se zatím v některých regionech zavádí ve vztahu k Uberu, platformové taxislužbě.

Uber je nicméně jen nejvýraznějším reprezentantem sektoru. Až státy přistoupí k nastavení legislativních limitů pro ostatní platformy, může to mít zásadní dopad. Otázka, na kterou dále poukazují odbory, zní, zda a kde budou platformoví pracující bráni jako osoby samostatně výdělečně činné, či naopak jako zaměstnanci.

Status zaměstnance má ohromné důsledky v podobě zahrnutí do sociálních systémů. Platformovou práci to pro řadu lidí může učinit atraktivnější, na druhou stranu takové opatření možná odradí provozovatele platforem. Proč by se měly chovat jako běžní zaměstnavatelé, když tím v podstatě zmizí hlavní důvod jejich vzniku?