Celý uplynulý půlrok byla narace polských eurovoleb zhruba takováto: v květnu proběhne první kolo rozhodujícího střetnutí mezi opoziční Evropskou koalicí a vládnoucím Právem a spravedlností. Pokud opozice uhraje dobrý výsledek (těsná prohra, remíza, těsná výhra), má šanci zvítězit v parlamentních volbách na podzim. Volební průzkumy, kromě vyslovených extrémů, potvrzovaly těsný výsledek, většinou pro PiS. Všechny tyto opoziční naděje vzaly zasvé v noci z neděle na pondělí. Exit poll ještě dával opozici naději, konečné výsledky nikoliv.

Volby výrazně ovládlo Právo a spravedlnost, získalo 45,4 procenta hlasů (27 mandátů). Evropská koalice opozičních stran, která pokrývala většinu hlavních evropských frakcí — Občanská platforma a Polská strana lidová v EPP, Moderní (Nowoczesna) v ALDE, Zelení v G/EFA, Svaz demokratické levice v S&D — získala úctyhodných, ale zcela nedostatečných 38,5 procenta a 22 mandátů.

Posledním „úspěšným“ byl Robert Biedrón a jeho strana Jaro (Wiosna) s 6,06 procenta a třemi europoslanci. Ani on nemůže být spokojený vzhledem k ambicím stát se polským premiérem. Exit poll se nenaplnil v případě koalice národovců, libertariánů a klerikálů — Konfederace získala 4,5 procenta. Vyhořelo také hnutí Kukiz’15 (3,7 procenta) a Levice společně (1,2 procenta). Volební účast také výrazně vzrostla (z 23 na 45 procent).

Celá volební kampaň byla až obtěžující, permanentní kulturní válka — jeden týden vládní orgány odstranily z muzea lascivní fotografie ženy, která jí banán (a tak opozice protestovala pomocí selfie s jezením banánů), druhý týden opoziční aktivistka polepila okolí kostela obrázkem čenstochovské Panny Marie s duhovou svatozáří.

Řešila se sexuální výchova ve varšavských školách, v poslední chvíli možnost návratu majetku Židům, pedofilie v katolické církvi. Zkrátka kulturní válka s cílem urazit protivníka, pobouřit ho, donutit k další eskalaci a mobilizovat tak vlastní voličstvo. Každý týden nové téma, předchozí téma každý týden zcela zmizelo, aniž by se rozvinula smysluplná diskuse. I česká kampaň s dvojí kvalitou potravin nebo snahou zdanit globální korporace byla více světová než polské preludium voleb do Sejmu a Senátu.

V evropských volbách, které jsou i v Polsku lehce výhodnější pro liberální strany, se podařilo lépe mobilizovat Právu a spravedlnosti — kromě velkých liberálních center, jako je Varšava a Gdańsk, byla nejvyšší volební účast na venkově v jihovýchodním Polsku, tradičních volebních baštách PiSu.

Této straně se podařilo vyhrát naraci o důležitých volbách — a postavilo je jako referendum o stávající vládě, a především o pokračování sociálních programů. Zatímco opozice neúspěšně strašila tím, že PiS usiluje o polexit, PiS úspěšně strašil tím, že opozice zlikviduje například program 500+. Právo a spravedlnost také ostře a přesně napadalo Evropskou koalici jako nesourodý programový slepenec — ztotožňovala opozici s nejprogresivnější agendou (témata spojená s LGBT, potraty, odlukou církve od státu) a cílila na konzervativní voliče lidovců — ostatně PiS už v loňských komunálních volbách úspěšně dobýval PSLovský venkov ve středním Polsku. Remízu tehdy zachránila mobilizace liberálů ve velkých městech. Ta však nyní nestačila.