V Polsku zadrželi Elžbietu Podlešnou, ženu, která na obrázku Panny Marie Čenstochovské — známém vyobrazení Marie s Ježíškem na klíně ze čtrnáctého století — nahradila u matky i dítěte zlatou svatozář svatozáří v barvách duhy.

Elžbieta Podlešná strávila několik hodin na policejní stanici, údajně si ji tam chtěli nechat déle, ale propustili ji po telefonátu jejího advokáta. Kromě toho provedli domovní prohlídku v jejím bytě a zabavili jí počítač i telefon.

První, co patrně napadne člověka, který tuto zprávu zaslechne je: Paní se asi zbláznila a přemalovala vzácný obraz, policejní zásah je tedy pochopitelný. Jenže obviněná žena nepoškodila sedm set let starý obraz. Vyrobila a vytiskla si plakáty ve verzi s duhovou svatozáří a polepila jimi okolí kostela sv. Dominka ve městě Plock.

Jak je možné, že policie může člověku prohledat byt a zabavit počítač za duhovou svatozář? Jednoduše. Elžbieta Podlešná totiž žije v zemi, kde existuje paragraf definující urážka náboženského přesvědčení.

Nic podobného v českých zemích nemáme. Kdybych si měl tipnout, kde takový zákon platí, řekl bych, že jde o stát, kde se církev nebo nějaké náboženství příliš plete do politiky. Sázel bych nejspíš na Írán.

Překvapuje mě, že si je policie jistá, že Elžbieta Podlešná chtěla svým dílem urazit náboženské přesvědčení. Jistý si tím je i polský ministr vnitra Joachim Brudziński, který na svém Twitteru 6. května napsal, že „…žádný rozmar svobody a tolerance vůči NIKOMU nedává právo urážet pocity věřících“.

Když byl Ježíš před dvěma tisíci lety přitlučen na kříž, stáli pod ním jeho matka a evangelista Jan. V Janově evangeliu v 19. kapitole se líčí scéna, kdy Ježíš již z kříže říká své matce o Janovi: „Hle, ženo, tvůj syn!“ A vzápětí říká i Janovi: „Hle, tvá matka!“ Tato scéna, která se odehrála přímo pod křížem krátce před Ježíšovou smrtí, se podle přesvědčení křesťanů vztahuje na všechny lidi a znamená, že my všichni jsme Mariiny děti, máme na ni hledět jako na svou matku a naopak máme mít jistotu, že Maria jako matka nás jako své děti také sama přijímá.

Madona s Ježíškem je i proto jedním z klasických obrazů používaných především katolickou církví. Variant ztvárnění je nespočet. Katolická církev jako celosvětová organizace vždy dbala na to, aby Boží zvěst hlásala způsobem, který bude srozumitelný opravdu všem lidem na všech kontinentech. Tomu podřizovala charakter kázání, podobu bohoslužeb, výzdobu kostelů…

I s ohledem na to, že Maria je matkou nás všech a my všichni jsme její děti, existuje madona bílá i černá madona, která má šikmé oči, madona indiánská, laponská, madona zachumlaná do českého kožichu i madona oblečená do tradičního oděvu tichomořských ostrovů.

Žádného polského policistu vyšetřujícího tento případ asi nenapadlo, že rodička Boží s děťátkem a duhovou svatozáří by mohla třeba někomu udělat radost a ukázat mu, že i lesby a gayové jsou dcerami a syny stejné matky, která porodila Ježíše Krista.

Politická — a do značné míry i společenská — poptávka, která za trestním stíháním Elžbiety Podlešné v Polsku stojí, je však úplně opačná. Podezírá všechny z těch nejhorších úmyslů a pěkně s nimi, s heretiky, zatočí. Co to má společného s katolickým učením, křesťanstvím jako takovým a Ježíšovou radostnou zvěstí, to víme všichni. Nic. Vůbec nic.