V Brně máme Bílý dům. Bez Trumpa, bohudík. Zato s minulostí stranického sídla KSČ. Byl dokončen v roce 1976 a stal se jednou z brněnských dominant. Krátce po sametové revoluci bylo rozhodnuto o jeho „polidštění“, když se otevřel všem jako dětská poliklinika. V současnosti se opět rozhoduje, co s ním bude dál. Ve hře je památková ochrana, nebo také demolice.

Lékařské ordinace se mají příští rok přestěhovat do nově zrekonstruovaných prostorů na Zahradníkově ulici. Rodiče nemocných dětí si budou muset začít zvykat na nové místo. Bílý dům se vryl do paměti Brňanů a Brňanek jako místo, ke kterému to není příliš daleko ze všech koutů města. Ovšem také místo, u kterého je velmi těžké zaparkovat. Samozřejmě, k doktorovi se dá cestovat i „šalinou“. Jenže cestujte takhle i hodinu s dítětem, kterému je opravdu zle. Nicméně, díky obecně prospěšné veřejné funkci je Bílý dům vnímán veskrze pozitivně. Jeho přínos přebíjí jeho dějinnou zátěž.

Stále pozitivněji je Bílý dům vnímán i po architektonické stránce. Dokonce byl podán návrh na jeho prohlášení za kulturní památku. Zkusme si říct důvody, proč právě Bílý dům, stavba ze 70. let, by měl být památkou. V době, kdy památkový status získal definitivně pražský obchodní dům Kotva, ale také v době, kdy se v důsledku neúspěchu památkářů u ministerstva kultury právě bourá Transgas, byl zbořen Hotel Praha a slavný hotel Thermal v Karlových Varech nejspíše čeká necitlivá přestavba.

Bílý dům může někomu připadat příliš obyčejný. Ve srovnání se zmíněnými architektonicky bombastickými stavbami může působit jako chudý příbuzný. A totéž by mnozí řekli i o ostatních stavbách z 60. až 80. let v Brně. Do jisté míry je to pravda. V Brně nemáme žádný pořádný „brutáč“, žádné ikonické stavby typu Transgasu nebo Kotvy. V žádném případě to ale neznamená nižší kvalitu brněnské poválečné architektury oproti třeba Praze.

Jasně nám to říká, že architektura v Brně je jiná. Má totiž svůj specifický vývoj, který byl zažehnut revolucí v době funkcionalistické — ve 20. a 30. letech v době Bohuslava Fuchse a Bedřicha Rozehnala. A je to právě Bílý dům, který je nejvýraznějším reprezentantem brněnského genia loci v neomodernistickém období.

Formy, které člověk vnímá jako příjemné