V souvislosti s volbou děkana na fakultě architektury v Brně vyvinulo prostředí blízké Rostislavu Koryčánkovi a galerie 4AM mocnou publicistickou aktivitu, ve které kreslí svůj pohled na věc. Petra Hlaváčková jedna z viditelných postav toho prostředí publikovala text v A2larm.

Byli schopni dostat tento — z jednoho místa sycený pohled — do většiny medií, aniž by kdokoliv hlesl s alternativním slovem. Texty a výpovědi jedné strany hojně kolovaly též v prostředí čtenářů DR, prostředí blízkém DR. Je tedy na místě se i zde vyjádřit.

Zákládní potíž tkví v tom, že texty Petry Hlaváčkové trpí přílišným zevšeobecněním. Pomohu si pasáží jejího článku: „Hluboce zakořeněná hrůza některých brněnských architektů před jistým druhem vzdělanosti a interdisciplinarity zřejmě nevychází z ničeho jiného než ze strachu ze ztráty stavovské výjimečnosti a zajištěného mocenského postavení.“

I tento výrok je poznamenán neurčitostí a neadresností. Kteří architekti? Jaký druh vzdělanosti? Můžeme se jen dohadovat.

Abychom se vyhnuli dále této hře na slepou bábu, musíme jen odhadovat, o jakou vzdělanost by mohlo jít. Podstatné a v jádru věci je, že Rostislav Koryčánek se žádnou oslnivou ani hlubokou vzdělaností nepřichází, říkám to bez záště a v poklidu.