V listopadu minulého roku ohlásil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) úpravu zákona o veřejném zdravotním pojištění. Od té jsme si prý měli slibovat plnou náhradu většího spektra zdravotnických pomůcek.

Vojtěch se ale tak trochu zapomněl zmínit o tom, že některé pomůcky pojišťovny proplácet přestanou, nebo na ně už nebudou přispívat. V rámci novely jsem se nyní dozvěděli, že právě to se týká dioptrických brýlí pro lidi nad čtrnáct let. V České republice nosí brýle asi šest milionů lidí.

Od čeho jiného zdravotní pojišťovny jsou, než aby z pojištění, na které si každý měsíc všichni přispíváme, proplácely náklady na zdravotní handicap, který tolika z nás komplikuje život? Může to znít jako zanedbatelná položka, ale uvědomuje si ministr za hnutí ANO, kolika lidem tímto krokem zkomplikuje finanční situaci?

Nemluvě o tom, že i doposud byly podmínky velmi přísné a v případě neproplacení celé hodnoty dioptrických brýlí byl doplatek na ně citelným nákladem. A co teprve když se brýle zničí, byť ne vaším zaviněním, ale na nové ještě nemáte nárok? I na to budeme od srpna vzpomínat jako na pohádku.

Argumentace tím, že díky danému kroku budou peníze na jiné, kvalitnější zdravotnické pomůcky, je také scestná. Pokud víme, že je kvalita zdravotních pomůcek nedostatečná, tak zkrátka musíme najít nové příjmy, a dostat tak do zdravotnictví více financí.

Víte, co by třeba pomohlo a kde bychom je mohli najít? Deprivatizace zdravotnictví a ponechání pouze jedné veřejné zdravotní pojišťovny, tzn. sjednocení veřejného zdravotního pojištění pod už v současnosti největší VZP, místo sedmi různých pojišťoven poskytujících stejnou službu.

Místo do kapes majitelů a managementu by zisk putoval zpět do zdravotnictví — v roce 2017 bylo zákonem dané veřejné zdravotní pojištění v zisku devět a půl miliardy korun. Z takové částky bychom mohli zaplatit mnohem víc než brýle pro všechny, kteří je potřebují.

Vzpomeňme si na to, až budeme pracovat přesčas, nebo si hledat druhou práci, abychom mohli vidět.