Žít v demokratickém státě, kde by se všichni měli řídit platnými zákony, se zdá být tak snadné. Co se však stane, pokud si různí lidé a organizace vykládají jeden zákon, paragraf nebo vyhlášku diametrálně odlišným způsobem?

Dříve jsem se ráda smála právnickému vtipu o tom, že vedou-li dva právníci diskusi o jednom paragrafu, dostanete na jejím konci minimálně pět pohledů na daný problém... Jenže to bylo dřív, dnes už se nesměju.

Otázka povinného očkování již několik let hýbe nejen Českou republikou. O vhodnosti či nevhodnosti očkování dnes ale mluvit nebudeme. Ráda bych se zaměřila spíše na téma legislativy a postihů pro neočkující rodiče.

Povinnost očkovat nezletilé dítě dle očkovacího kalendáře udává vyhláška č. 537/2006 Sb. Neočkováním se rodiče nedopouštějí trestného činu, ale „pouze“ přestupku vůči svému dítěti. Za to jim hrozí pokuta od správního orgánu, konkrétně krajské hygienické stanice.

Pokud by povinnost očkovat udával zákon, dopouštěl by se rodič vůči dítěti trestného činu. A to je už jiná káva. Za spáchání trestného činu vůči dítěti nebo na dítěti hrozí zákonnému zástupci velmi tvrdé sankce. Dítě, potažmo celá rodina, se rázem ocitají v hledáčku Orgánu sociálně právní ochrany dětí, takzvaného OSPODU.

Úkolem pracovníků orgánu sociálně právní ochrany dítěte je mimo jiné dohlížet na rodiny, které se řádně nestarají o své dítě, nepečují o jeho zdraví, vzdělání, výchovu, anebo se dopouštějí například zneužívání nebo týrání dítěte. Tedy řádně neplní úkony vyplývající z definice rodičovské odpovědnosti.

Právě zmínka o oblasti řádné péče o zdraví dítěte nás dostává do problému v situaci, kdy rodiče odmítají děti očkovat.