Ti běžní nedokážou tlačit na své politiky, aby jim umožnili více přispívat do zdravotnictví, přímo nebo nepřímo.

A management zdravotnictví neumí řídit ekonomičtěji a nekrást.

To je celá pohádka. Potom se nedivme, že za ty naše procenta, co se do zdravotnictví dávají a neztrácí se z něj, nemůže vyrůst tolik porodních domů jako na Západě, dostatek spokojeného lékařského a zdravotnického personálu atd. atd.

"...Očkování proti hepatitidě B v raném dětství je doporučováno Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a je součástí rutinního očkování kojenců a starších dětí ve 20 z 28 zemí EU. Ve většině těchto zemí očkují právě kojence ve věku 2-3 měsíců nebo dokonce hned po narození (takto očkují také např. v USA). Pouze 5 států v Evropě očkuje v pozdějším věku. Je potřeba si uvědomit, že virus hepatitidy B je 100 x infekčnější než např. virus HIV a k přenosu nedochází pouze pohlavním stykem, ale také např. poraněním o pohozenou injekční stříkačku nebo předměty potřísněnými krví v úzkém rodinném kontaktu. Ne každý, kdo nákazu přenáší, bývá akutně nemocen, v populaci se vyskytuje určité procento tzv. nosičů tohoto onemocnění. Velkým strašákem je pak riziko přechodu onemocnění do chronického stádia, které je právě u malých dětí nejvyšší, až 50 % ( podle některých studií v případě nákazy do 1. roku života hrozí až 90-ti procentní riziko následného rozvoje rakoviny jater). Žádná ze zemí, ve kterých bylo očkování kojenců proti hepatitidě B zavedeno, nepřistoupila k jeho rušení, naopak začínají ho postupně zavádět i chudší státy."
https://www.vakcinace.eu/otazky-a-odpovedi-blue


"Separating Fact from Fiction in the Newborn Nursery: Hepatitis B Vaccine for Newborns
A topic that frequently leads to both questions and claims from concerned parents during rounds in the newborn nursery is the vaccination against the hepatitis B virus (HBV), something that has been recommended universally for infants by the Advisory Council on Immunization Practices (ACIP) since 1991. Their strategy was, and still is, to wipe this awful disease out in the United States. Over the years, the recommendation for timing of the first dose has changed from “at birth before hospital discharge or at age 1-2 months” to simply “newborns before hospital discharge” in 2002, with qualifiers of medical stability and weight greater than 2,000 grams added in 2005. Babies that weight less than 2 kg at birth still will get the vaccine at discharge home or at 1 month of age if still in the hospital. This last change was recommended because of concerns over efficacy rather than safety. It’s an extremely safe vaccine."

https://sciencebasedmedicine.org/separating-fact-from-fiction-in-the-newborn-nursery-hepatitis-b-vaccine-for-newborns/

Vedení nepaternalistického dialogu s rodiči, respektive veřejností jako celku, je hezký požadavek, ale nic si pod tím neumím představit. Leda partyzánské pronikání do jistých bublin na netu a naočkování maminkovských komunit přesvědčením, že neočkování už přestalo být in.

To je prostě otázkou stylu, paní Zemanová. Jde o to, aby státní instituce nejednaly s občanem (v daném případě s rodičem) jako s pouhým pasivním objektem svých rozhodnutí, ale aby ho uznaly jako rovnocenného partnera, který má do věci také co říci.

Nemohu sám posoudit konkrétní případy o kterých píše autorka; ale mám pocit že se jí jedná právě o tohle.

v případě zákonných norem, které občanovi ukládají nějakou povinnost, se může stát, že se někdo vidí jako pasivní objekt rozhodnutí státu a staví se k té povinnosti odbojně. Asi se tomu dá nějak čelit, ale pochybuju, že se vyloučení takových pocitů může podařit stoprocentně.

Ještě dodám, že není fér vyčítat školkám, že nepřijímají neproočkované tříleté a mladší děti. Za porušení této povinnosti jim totiž hrozí citelná finanční sankce. Ještě drastičtěji může být postiženo zdravotnické zařízení, které neprovádí povinné očkování dětí v předepsaných dávkách a lhůtách. Požadavky rodičů na nestandardní sestavy vakcín a na odkládání očkování tedy zdravotníci nemohou dost dobře o své vůli akceptovat.
Ještě se vrátím k vaší větě, že jde o to, aby státní instituce nejednaly s občanem (v daném případě s rodičem) jako s pouhým pasivním objektem svých rozhodnutí, ale aby ho uznaly jako rovnocenného partnera, který má do věci také co říci.
Státní instituce samozřejmě mohou uznat, že občan má co říci dejme tomu k pravidlům silničního provozu. Může psát petice, obracet se na poslance, konzultovat výklad pravidel s právníky a snažit se všemi těmito cestami prosadit změnu zákona. Ale nikdo nemůže chtít po státních institucích, aby umožnily debatovat o smyslu jízdy vpravo uprostřed křižovatky. Je to jistě nadsazené. Ale očkování má pro zdraví celé populace největší smysl, pokud je opravdu plošné. Stejně jako silnice budou tím bezpečnější, čím víc řidičů bude respektovat pravidla provozu, i když se některé odstavce mohou zdát zbytečně omezující.

Váš příměr s pravidly silničního provozu je trefný a výstižný.

Někteří přehnaně humanisticky orientovaní rodiče považují svobodu v rozhodnutí, zda očkovat, i v jiných lékařských zákrocích, ale při poškození zdraví nebo života neváhají si stěžovat na zanedbání péče lékařského zařízení. K plošné ochraně zdraví a života ale prostě nutně musí patřit určitá míra nesvobody, stejně jako nelze mít práva bez povinností.

Paní Zemanová, aby nedošlo k omylu: já jsem jednoznačný zastánce očkování, a nedávno jsem si sám nechal své vlastní očkování obnovit.

Ale ještě jednou: je to otázkou stylu, jakým způsobem stát zachází se svými občany. To srovnání s pravidly silničního provozu nesedí: sotva je možno předpokládat že nějaké dopravní pravidlo samo o sobě (pokud by nebylo úplně nesmyslné) mělo za důsledek nějakou (zdravotní) újmu pro motoristy.

Zatímco očkování - to se nedá nic dělat - určité riziko představuje. A v jednotlivých případech ta zdravotní újma může být velice zásadní. Takže je celkem pochopitelné, že rodiče mají starost o zdraví svých vlastních dětí, a že mohou mít zájem - právě tak jak to vylíčila autorka článku - aby se očkování provádělo pokud možno nejšetrněji a míře naprosto nezbytné.

A právě tady je otázkou stylu, jestli státní instituce ty námitky rodičů vezmou vážně - anebo i ty racionálně odůvodněné námitky odbydou mávnutím ruky, že "stát přece rozhodl", a tak mu do toho nějací rodiče nemají co mluvit.

K tomu přirovnání: Já jsem četla mnoho komentářů, které viděly nařízeném snížení rychlosti tu i onde zvýšení rizika dopravních nehod.
Ale to není podstatné.
Podstatná je zodpovědnost rodičů za všechny děti všech rodičů, která by měla přebít obavu z komplikací u toho jediného - vlastního dítěte. Myslím, že je k dispozici dost informací, aby ty obavy nepřevládly. A taky se domnívám, že kromě normálních obav z komplikací jde z velké části o módní vlnu, která vykresluje odpůrce očkování jako nonkonformní hrdiny.