V posledních dnech jsme si mohli hned několikrát přečíst o špatné finanční situaci zdejších studentů — jak jdou razantně nahoru ceny, zejména pak cena bydlení, rapidně se zhoršuje situace především těch, kteří mají nízké či žádné příjmy, což jsou typické studentské atributy. Studenti tak líčí, jak musejí do rozvrhu přednášek nacpat čím dál tím více práce a pečlivě rozplánovanou přípravu jídla, bez níž by na konci měsíce na jídlo nebylo, či nemají ani na občasné kino se spolužáky. Čím dál tím více z nich dokonce údajně sahá místo po obvyklé brigádě po nabízení sexuálních služeb.

Tato alarmující zpráva představuje ale jen momentální vyhřeznutí dlouhodobě mizerné situace studentů a další důkaz omezené funkčnosti našeho vzdělávacího systému obecně. Navíc se objevuje v kontextu všech dalších znepokojujících zpráv, na které se v České republice obvykle reaguje rezignovaným pokrčením ramen, případně hysterickým odmítnutím jakýchkoli masivnějších podpůrných zákroků státu.

Na jednu stranu tedy nebude žádný div, že ani taková informace zřejmě nevyvolá větší odezvu, a už vůbec ne takovou, která by něco zásadně řešila. Na druhou stranu to přece jen pozoruhodné je, když vezmeme v úvahu, jaké systémy finanční podpory studentů existují v zemích, jimž bychom se všestranně rádi přiblížili.

Kupříkladu v sousedním Německu poskytuje stát podle zákona o podpoře při vzdělávání, které se podle jeho názvu Bundesausbildungsförderungsgesetz zkráceně říká BAFöG, finanční prostředky pro uhrazení nákladů spojených se živobytím během nejen studia, ale jakéhokoli vzdělání překračujícího povinnou školní docházku. Zda na něj má člověk nárok a v jaké výši, se pravidelně přepočítává podle výše příjmu rodičů.

Děti těch nejchudších mají v případě vysokoškolského studia aktuálně nárok až na 735 eur měsíčně, hovoří se ale o zvyšování této částky, právě kvůli i v Německu se rychle zvedajícím nájmům. Na zvýšenou částku pak mají nárok studující rodiče. Shoda je na tom, že by se mělo jednat o obnos, ze kterého se dá ve většině německých univerzitních měst při skromném životě přežít bez potřeby si přivydělávat či právě brát pomoc od rodičů, kteří na ni mnohdy nemusí mít.