Prý ještě dva dny háčkovala na schodech. Pak zmizela.

Kam bych šel na jejím místě? Asi na úřad městské části. Děti nemá. Příbuzné také ne. Žila v exilu ve Švédsku, vrátila se kvůli staré matce. Je to víc než pětadvacet let.

Když jí máma umřela, to už bude dobrých patnáct let, byt naplnily kočky. Trochu pila, ale ne tak, že by ji v domě musel někdo překračovat. Kočky smrděly do společné chodby. Byla spíše neoblíbená, přestože by o ní všichni řekli, že je hodná.

Co bych na jejím místě dělal na úřadě městské části? Možná se tam někdy vydám, budu vyprávět její příběh, a pak o tom napíšu. Přijdete tam, vezmete si lístek. Čekáte, až se objeví vaše číslo.

„Dobrý den, nemám kam jít. Vystěhovali mě z bytu.“ Co asi řekne paní úřednice? „Musíte vyplnit tohle. Pak běžte, tady jste na úřadě. Nebo tu někde vidíte palandy?“

Dívali jsme se do katastru. Byt na nové majitele byl převeden před dvěma lety. Dožití si v něm zjevně nevymínila.