Pro výstavbu sociálních bytů stále chybí příslušný zákon. Domníval jsem se, že je to vinou politiků, kteří se už několik let nemohou shodnout na jeho znění, ba i potřebnosti. Jedni se obávají, aby v sociálních bytech pak nebydleli spíše vychytralí než potřební lidé, druzí zpochybňují schopnost takové byty spravedlivě přidělovat, někdo se obává rizikového soustřeďování sociálně slabých do jedné lokality nebo okolnosti, kdy sociální byty ovládnou nepřizpůsobiví občané, čímž z nich vypudí ty přizpůsobivější, a tak dále.

Vůbec je otázka, komu všemu mají takové byty sloužit — například i bezdomovcům? Lze uspokojit všechny sociální skupiny? Nebo koho ze státem a obcemi dotovaného bydlení vyloučit, aby se předpokládaná sociální pospolitost neproměnila na asociální a sociální pojetí ohleduplně regulovaným nájemným nevedlo k pozvolné proměně sociálních bytů na holobyty pro neplatiče?

Domníval jsem se, že politikům se zákon o sociálním bydlení zdá příliš rizikový vzhledem ke značným finančním nárokům a nejisté funkci. Stručně — politici v obavách z nějakých nepatřičných skupin obyvatel upírají možnost řešení bytové nouze pro většinu patřičných, domníval jsem se.

V druhé polovině minulého roku byla zveřejněna výzva pro obce k žádosti o dotaci na výstavbu sociálních bytů, a to i bez zákona. Dotační autorita se snažila možnou dotací obsáhnout problém sociálního bydlení co nejšíře — aby byty pomohly jak bezdomovcům, tak starším lidem s nízkým důchodem, samoživitelkám a samoživitelům, a také mladým lidem jako byty takzvaně rozjezdové.