Pro výstavbu sociálních bytů stále chybí příslušný zákon. Domníval jsem se, že je to vinou politiků, kteří se už několik let nemohou shodnout na jeho znění, ba i potřebnosti. Jedni se obávají, aby v sociálních bytech pak nebydleli spíše vychytralí než potřební lidé, druzí zpochybňují schopnost takové byty spravedlivě přidělovat, někdo se obává rizikového soustřeďování sociálně slabých do jedné lokality nebo okolnosti, kdy sociální byty ovládnou nepřizpůsobiví občané, čímž z nich vypudí ty přizpůsobivější, a tak dále.

Vůbec je otázka, komu všemu mají takové byty sloužit — například i bezdomovcům? Lze uspokojit všechny sociální skupiny? Nebo koho ze státem a obcemi dotovaného bydlení vyloučit, aby se předpokládaná sociální pospolitost neproměnila na asociální a sociální pojetí ohleduplně regulovaným nájemným nevedlo k pozvolné proměně sociálních bytů na holobyty pro neplatiče?

Domníval jsem se, že politikům se zákon o sociálním bydlení zdá příliš rizikový vzhledem ke značným finančním nárokům a nejisté funkci. Stručně — politici v obavách z nějakých nepatřičných skupin obyvatel upírají možnost řešení bytové nouze pro většinu patřičných, domníval jsem se.

V druhé polovině minulého roku byla zveřejněna výzva pro obce k žádosti o dotaci na výstavbu sociálních bytů, a to i bez zákona. Dotační autorita se snažila možnou dotací obsáhnout problém sociálního bydlení co nejšíře — aby byty pomohly jak bezdomovcům, tak starším lidem s nízkým důchodem, samoživitelkám a samoživitelům, a také mladým lidem jako byty takzvaně rozjezdové.

Záměr byl pojat optimisticky s nadějí, že jedna skupina může v jednom domě pomáhat druhé — staří mladým a obráceně, méně zaneprázdnění více zaneprázdněným, blahodárně se může projevit i vděčnost bezdomovců za to, že společnost je „přijala do jednoho domu“ jako sobě rovné.

Taková výzva zaujala také radní v jednom našem cizím městečku. Obecní pozemek byl k dispozici, podmínkou dotace byl projekt na dům se sociálními byty, i to se podařilo projektantovi stihnout. Pro danou lokalitu vznikala také územní studie, upřesňující územní plán. Územní studie blíže určuje podmínky výstavby v zájmu zachování či posílení kvality veřejného prostoru, do čehož dům se sociálními byty dobře zapadal, bytový dům zahrnovala. Radnice tedy takový záměr uveřejnila myslíc si, že občané budou mít radost.

V městečku naopak zavládlo zděšení: Cikáni a bezdomovci nejen vypudí z nového domu slušné lidi, ale různě pohoršovat, škodit nebo nahánět strach budou i celému okolí. Proto okolní obyvatelé začali v obavách ze zhoršeného životního prostředí, zvýšení kriminality, narušení sousedských vztahů atd. sepisovat petici.

Zárukou klidu a míru v celé oblasti je sociální byty naopak nestavět, požadovali petenti. Vzhledem k jejich odmítavému postoji se městská rada rozhodla podání žádosti o dotaci na sociální byty raději nestihnout. Uvědomila si také, že vše lidské, co se pojí s výrazem sociální, budí v obyvatelích obavy až strach, což je zejména pro sociální demokraty nemilé poznání.

A kdo ví, jestli bychom tu dotaci vůbec dostali, a také za jakých podmínek. Mohlo by to opravdu přinést více starostí než radosti, usoudila městská rada a rozhodla se, že místo sociálních bytů postaví byty obecní, bez dotace, z městských peněz. Což dá městu také možnost řešit sociální problematiku, ale toliko podle svých potřeb a svého uvážení.

Schválená územní studie vyhovovala výstavbě dvou bytových domů s přibližně dva krát dvaceti menšími byty. Jednorázová investice na výstavbu obecních bytů by mohla zhodnotit obecní majetek jednou provždy! Návratnost této investice by se do nájemného nezapočítávala. Pouze náklady spojené s udržováním a opravami domu (tedy běžný fond udržování a oprav) a s provozem společných zařízení. Tyto byty by pak mohly sloužit třeba sto let, aniž by na ně obec musela doplácet. Také by se tím trvale zvýšil sociální potenciál obce.

Tímto netržním, regulovaným nájemným by se zmenšila skupina občanů, jimž vlastně nyní nezbývá nic jiného než se řadit mezi „zdravotně, sociálně nebo ekonomicky handicapované“. Ve skutečnosti nijak „handicapovanými“ nejsou, pouze současné tržní bytové podmínky přesahují jejich finanční možnosti.

Jak se městská rada usnesla, tak také své usnesení zveřejnila domnívajíc se, že záměr postavit obecní byty je bohulibý a obecně vítaný. Zanedlouho se na samosprávu obrátil jeden z majitelů nemovitostí sousedících s plánovaným obecním bytovým domem. Žádal odkoupení části městského pozemku vzhledem k tomu, že potřebuje ke svému domu vybudovat přístavbu. Dobrý muž nepochyboval o tom, že mu město vyjde vstříc, vždyť on také se vždy snažil a snaží městu pomáhat.

Jeho žádosti však nebylo možno vyhovět, protože odprodáním požadovaného pozemku by se městu zhatila možnost postavit dům s obecními byty: Litujeme, ale vámi požadovanou část pozemků vzhledem ke schválené územní studii s bytovým domem vám odprodat nemůžeme. Děkujeme vám za pochopení.

Posléze se rada dozvěděla, že žadatel onen pozemek ani nepotřebuje, nic přistavovat nehodlá, jde o spekulaci: Koupí pozemku pouze chtěl zabránit výstavbě bytového domu. Obával se zhoršeného životního prostředí, zvýšení kriminality, narušení sousedských vztahů atd. Zárukou klidu a míru v této pokojné lokalitě je žádné obecní byty tu nestavět. Proto zamítavou odpověď města považoval nejen za vrcholně nevstřícnou, ale možná ho i dosti rozkatila. Chápal ovšem, že na protestní petici proti obecním bytům to moc není.

Brzy poté ale někdo jiný podal žalobu na činitele, kteří vypracovali a schválili závaznou územní studii prý bez ohledu na zájmy občanů tam bydlících. Vždyť smyslem územní studie nemá být, aby zhoršila životní prostředí, aby její vinou došlo ke zvýšení kriminality, narušení sousedských vztahů atd. Územní studie má přece naopak území urbanisticky, sociálně i občanskou vybaveností harmonizovat ve prospěch všech občanů, má posilovat kvalitu veřejného prostoru…

Až nyní jsem pochopil, v čem je hlavní problém ležáku zvaného „zákon o sociálním bydlení“.